Škola společně s firmou Y Soft pečlivě monitorovala způsob a účel využití 3D tiskáren. Cílem bylo vyhodnotit, jak úspěšně se podařilo technologii 3D tisku integrovat do učebních osnov, a rovněž identifikovat hlavní benefity i rizika spojená s provozováním volně přístupné flotily 3D tiskáren v prostředí školy. Tento výstup z ročního testovacího provozu pak posloužil jako podklad k navržení úprav provozu učebny, aby byl co nejefektivnější z časového a finančního hlediska.
SPŠ na Proseku došla k následujícím zjištěním:
- 60 % vytištěných objektů se týkalo vzdělávání (40 % tvořily maturitní projekty, 12 % učební pomůcky či náhradní díly, 8 % individuální projekty v rámci různých předmětů);
- 37 % objektů bylo vytištěno pro soukromé účely;
- 3 % objektů sloužila k podpoře marketingových aktivit školy;
- spotřebovalo se 40 špulek filamentu (termoplastová struna, která se využívá k tištění 3D objektů);
- každá 3D tiskárna byla v provozu v průměru 5 hodin denně.
Kromě toho, že učebna poskytla škole účinný způsob, jak do výuky zařadit 3D tisk, učitelé, kteří ve svých hodinách s tiskárnami pracovali, se shodli i na pozitivním dopadu technologie na motivaci žáků. Jelikož 3D tisk umožňuje poměrně rychle přetvořit jednotlivá zadání do reálných objektů, zvyšuje se interaktivita výuky, která je tak názornější a zábavnější. Rozhodnutí co nejvíce učebnu zpřístupnit rovněž usnadnilo žákům maturitních ročníků používat 3D tisk v rámci svých závěrečných projektů.
„Vysoká kvalita školních projektů, při nich se využíval 3D tisk, mne opravdu překvapila,“ říká Lukáš Procházka, zástupce ředitele, který za celým konceptem výuky 3D tisku stojí. „Osobně právě v tomto vnímám největší přínos zapojení 3D tisku do vzdělávacího procesu. Zvlášť, pokud se jedná o maturitní projekty. Žáci k nim mají daleko inovativnější přístup, jsou kreativnější a nebojí se zkoumat různé možnosti a experimentovat, protože své návrhy mohou hned otestovat.“