Pokud robot či jiný systém jedná na základě vlastního rozhodování, kdo by měl nést odpovědnost v případě, že bude způsobena škoda? Vzhledem k míře nepředvídatelnosti jednání daného autonomního systému by zřejmě nebylo spravedlivé aplikovat standardní odpovědnost za škodu způsobenou věcí, kdy je povinným subjektem ten, kdo měl nad věcí vykonávat dohled.
Nejpravděpodobnějším řešením, které současně neodporuje možnosti odchylného smluvního ujednání, bude objektivní odpovědnost výrobce příslušného inteligentního zařízení. S tímto přístupem již vyjádřili souhlas například někteří výrobci budoucích plně autonomních vozidel, čímž zdůraznili maximální důvěru ve své produkty. Otázkou však zůstává, posuneme-li se o úroveň výš, zda tímto způsobem projeví důvěru ve své produkty i výrobci samotných autonomních systémů, které se v chytrých továrnách na výrobě autonomních vozidel podílejí.
Vyskytují se také názory, které zmiňují možnost společné odpovědnosti navzájem provázaných subjektů v procesu tvorby systému umělé inteligence – subjektů z oblasti designu, programování, samotné výroby apod. I z tohoto důvodu by tak bylo vhodné promítnout vzájemné vymezení odpovědnosti do smluvních ujednání předem.
Pravidla týkající se odpovědnosti za škodu způsobenou umělou inteligencí lze v současnosti dovozovat z obecných ustanovení o jednotlivých typech objektivní odpovědnosti. Jelikož se ani v dalších členských státech EU zpravidla nesetkáme se specifickou úpravou týkající se umělé inteligence, vydal Evropský parlament doporučení Evropské komisi, aby danou otázku zavčasu unifikovala, případně harmonizovala na celoevropské úrovni. Příslušná evropská legislativa však v tomto ohledu doposud představena nebyla.