Doménou postřikových stěn a větvených rozprašovačů je tedy automatické nebo mechanizované stříkání tvarově členitých výrobků, na něž pistole na manipulátorech a jednotlivé pistole s běžnými hubicemi nestačí. Zde je potřeba také zdůraznit, že pro stříkání složitých tvarů, štěrbin, dutin apod. se lépe hodí tribo (elektrokinetický) systém. Jedná se o způsob nabíjení prášku pomocí tření o nabíjecí plochu pistole. Díky náboji získávají částice práškové barvy schopnost přilnout k vodivému uzemněnému předmětu a udržet se na něm do doby vypálení.
Další možností, jak prášek získá náboj, je, že projde elektrickým polem vysoké intenzity, které generuje stříkací pistole. Tomuto systému se říká elektrostatika (koronární nabíjení). Elektrické pole působí na prášek letící z ústí nabíjecí trubice a brání mu usadit se v koutech nebo dutinách. Stejně tak praxe potvrdila, že opravy tímto systémem nejsou možné – elektrostaticky nabitý prášek je odpuzován od nenalakovaných míst. Naopak velké rovné plochy jsou nastříkány rovnoměrně a díky velkému výkonu, který elektrostatické pistole umožňují, i efektivně. Nevýhodou jsou vyšší pořizovací a provozní náklady než u tribo pistolí.