Je jedno, co umíte, důležité je, co uděláte, Část 4. Odpovědnost

V předchozích třech dílech našeho seriálu jsme konstatovali, že velikou brzdou při realizaci podnikových znalostí (toho, co umíte) do praxe je především šéf „magor“, dále rozhodovací proces a stres při řešení tvůrčích problémů. Brzdou mohou ale být i ti, kdo kreativně tvoří – konstruktéři. Jsou to lidé, kteří jsou v každodenním styku se všemi pracovníky ve firmě, a proto významným způsobem pozitivně i negativně ovlivňují její chod. Dalším faktorem ovlivňujícím realizaci nápadů je etika a všechny aspekty s tím související – především odpovědnost.

Je inženýr odpovědný za výsledky své práce? Nejprve si ovšem musíme říci, co je odpovědnost. Výstižnou definicí podává prof. Přemysl Janíček z Brna. Odpovědnost je podle něj morální vztah jedince vůči sobě a svému okolí za důsledky svých činností, postojů, názorů a rozhodnutí, tedy schopnost, ochota i povinnost jedince přičítat si a nést následky svých činů a za určitých okolností i činů jiných.

Je jisté, že tato definice se dá vykládat podle různých měřítek. Odpovědnost lze hodnotit z hlediska filozofického, psychologického, etického i právního. Inženýrskou činnost je vhodné posuzovat podle všech jmenovaných hledisek. Všeobecně lze však říci, že jde o velice problematickou oblast, kde se nepříliš jednoduchým způsobem hledá odpověď.

Mohou nastat dva případy odpovědnosti, která se projeví při tvorbě nového produktu. Prvním případem je stav, kdy inženýr (konstruktér) uskutečňoval tvůrčí činnost v situaci, kdy měl jeho podnik uzavřenou smlouvu se zákazníkem. Druhý případ představuje situaci, kdy produkt vzniká v rámci inovačních snah podniku s cílem uvést ho na trh. V tomto případě může být výsledkem tvůrčí činnosti nefunkční inženýrské dílo. Někteří členové managementu pak používají okřídlené fráze, že jde o daň zaplacenou vývoji, která ke kreativní činnosti patří. Někdy je však situace opačná a místo slov o nutnosti vývoje následuje perzekuce za promarněné prostředky majitelů. Nakolik je v tomto případě inženýr odpovědný za nezdar? Udělal to schválně? Zanesl do řešení chyby z neznalosti anebo v důsledku laxního přístupu? Domnívám se, že takoví morálně narušení jedinci se mezi konstruktéry vyskytují velmi zřídka a za celou dobu svého působení ve strojařině jsem se s žádným nesetkal. Spíše naopak – jsou to ve většině případů lidé, kteří přiznají bez okolků chybu, nemlží a jsou ochotni spolupracovat na její nápravě. Trápí je vzniklý stav, i když to nemusí na sobě dát okolí poznat.

Poněkud jiná situace z hlediska jejího vnímání zbytkem firmy nastává, je-li produkt smluvně podmíněn. Všem jde o to, aby předmět smluvního vztahu byl zdárně zhotoven a za dílo byla zaplacena dohodnutá částka. Pokud vše probíhá hladce, dílo je úspěšně předáno a posléze zaplaceno, jsou najednou konstruktéry i ti, kteří vůbec netuší, o co v tomto řemesle jde. Odpovědnost za úspěch automaticky přebírají všichni. Jinak tomu bude v případě neúspěchu.

Zde jakoby mávnutím čarovného proutku téměř všichni bez rozdílu ukazují prstem na tvůrce a používají termínu „oni“. Oni – inženýři – o tomto díle vědí všechno, oni ho navrhli, takže neúspěch je jednoznačně jejich vina. Tato frustrující situace je značně demotivující, nicméně i zde se ve většině případů objeví dobré charakterové vlastnosti inženýrů. Jdou, zatnou zuby a řeší daný problém. A proč? Protože mají zodpovědnost, a ne černobílé vidění světa. Často je jejich vnitřním motorem profesionální čest vyřešit problém i bez nároku na odměnu.

Může však nastat ještě jedna situace. Konstruktér je nucen díky nadřízenému přijmout jeho direktivně stanovené řešení, i když s ním vnitřně nesouhlasí. Nemá však dostatek argumentů a síly oponovat jeho zcestným technickým názorům. Mnohdy se jedná o „profesionální“ manažery bez technického vzdělání. Ti sice umějí „nějak“ řídit podnikové procesy, ale neumějí konstruovat. Pak vzniká otázka, o co vlastně nadřízenému jde? O prosazení vlastního ega? Mají za těchto okolností konstruktéři převzít zodpovědnost za dílo, pod kterým jsou podepsaní, a přitom řešení jim nadiktoval jejich nadřízený? Zde je situace individuální. Záleží na osobních vlastnostech inženýra. Někdo toto řešení přijme, jiný ne. Při přebírání šéfovy myšlenky je však vždy potřeba zvažovat, zda se on posléze přihlásí k případné chybě, nebo ji svede na podřízeného a ten ji ze strachu před případnými perzekucemi přijme za svou. Tento způsob jednání je velmi špatný, nicméně velmi častý a mnohokrát jsem ho zažil. Dovoluji si říci, že tento způsob jednání je v některých průmyslových podnicích denní praxí.

Až doposud jsme řešili situace, kdy se jednalo o přejímání odpovědnosti inženýrů související s tvorbou produktu uvnitř výrobního závodu. Nyní se zaměříme na aspekty odpovědnosti tvůrců produktu související s jejich budoucím užíváním. Výrobce produktu buď ví, nebo neví, na co jej chce zákazník použít. Druhý případ je poněkud jednodušší. V tomto případě nenesou technici odpovědnost za zneužití svého díla.

Poněkud odlišná situace může nastat, pokud je známo, jak bude zákazník produkt používat. Vezměme si například vojenský průmysl – vyvstává zde dilema: Má podnik zakázku přijmout? Mají inženýři výrobního závodu vrhnout všechen svůj talent a um na tvorbu této zakázky, či nikoliv? Pokud zakázku nepřijmou, přijde podnik o kapitál a nebude možná na výplaty. Je také známo, že tento druh zakázek je technicky velmi náročný a mnohdy znamená značný technický posun firmy a její zařazení mezi topvýrobce. Například u výrobců obráběcích strojů se často obrábějí součásti vysoké přesnosti, tvarově náročné z těžce obrobitelných materiálů. Podnik, který tohle zvládne, získá velké zkušenosti a znalosti, které může upotřebit i v jiných oblastech průmyslu. Je toto důvod k tomu, aby inženýři pracovali na této zakázce? Neexistuje jednoznačná odpověď. Je zde mnoho faktorů, které je nutno posuzovat komplexně a při znalosti všech souvislostí. Jedná se např. o legislativu, morálku a etický postoj nejen pracovníků, ale i majitelů, světonázorové postoje, jiné zájmy apod.

Na vysokých školách technického směru mi zásadně chybí předmět inženýrská etika. Lékaři takový podobný předmět již mají ve výuce, ale technici zatím ne. Alespoň o tom nevím. I přesto však lze eticky na žáky působit. Osobně se řídím tím, že jaký je učitel, takový bude žák. Samozřejmě hovoříme o mladých lidech různé kvality, ale obecně řečeno, vynikající učitel ovlivňuje zásadně své žáky. Ti dobře vycítí morální a etické zásady vyučujícího. Vím o mnoha svých kolezích, kteří dokážou etické zásady svým žákům důrazně vštěpovat. Určitě to přináší efekt a takoví mladí lidé odcházejí do praxe s dobrou průpravou.

Ale pak je zde ta druhá část problému, a tou je, do jakého kolektivu takový čerstvý inženýr přijde. Pokud se tam tolerují chyby nebo tam vůbec není ve zvyku o práci diskutovat a hledat opravdu nejlepší řešení, pak můžeme jen těžko předpokládat, že mladý člověk odolá. Někde může jít i o program omezování kvality, to vidíme často u spotřebního zboží, a pak je na jedinci, jestli se s takovou strategií ztotožní, či ne. Bohužel, všichni pracujeme pro peníze, tak to je, a pak si může i sebelépe vychovaný člověk říci: proč bych se měl v tomto angažovat? V takové situaci můžeme jen doufat, že příklad dobrého učitele zanechá své stopy. A snad se zvedne a osloví své nadřízené s vlastním názorem a řešením.

Kreativní práce s pravdou je směs polopravd a účelových tvrzení za účelem prodeje za každou cenu. Situace, kdy prodejce hovoří o stroji a záměrně se vyhýbá jeho slabým stránkám, nebo dokonce vysloveně lže. Kdo nese zodpovědnost? Majitel, konstruktér nebo prodejce? Je-li u takového jednání konstruktér, neměl by se propůjčit ke lhaní, ale žádat obchodníky, aby vyzvedli právě nějaký ten benefit, aby zákazník dobře věděl, co kupuje. Jako konstruktér uznávám pravidlo otevřenosti – „můj stroj nemá tyto vlastnosti, ale zde nabízím vlastnosti jiné, které využijete“. Jednoduché to je v případě, kdy sedí dva technici proti sobě a pochopí, že je nikdo nechce napálit, ale že jednání je na rovinu. K horším případům, tedy kdy obchod ovlivňuje korupce, se ani nebudu vyjadřovat. Bohužel se dnes často setkáváme i se situací, kdy se zákazník nechá napálit. Nemá potřebné znalosti a prodejce toho využije. To však je velmi krátkozraké řešení.

Tento fenomén už známe všichni. Je jistě otázka, jestli je nefunkční nějaký díl, který stojí téměř 60 % celkové ceny, tak konstruován záměrně, nebo jde o díl vysoce náchylný k poruše. S čím to souvisí? S obchodní politikou dané firmy? A co konstruktéři, proč to dělají? Proč raději z takové firmy neodejdou? To jsou velmi těžké otázky a není na ně snadná odpověď. Teď se nám jistě nabízí celkem jednoduché srovnání – když dříve přistupovali k výrobě i spotřebních předmětů tak odpovědně, museli mít také vysokou morální odpovědnost, zatímco dnes, v době plánovaných životností, tomu tak asi vždy není (pokud na to zákazník není upozorněn). Ale to už sklouzáváme k otázkám jiným, k otázkám souvisejícím s výrobou a spotřebou, zaměstnaností apod.

Jak čtenář vidí z výše uvedeného, je i s rozvojem techniky a činnosti konstruktérů zásadně spjato dobro i zlo. I při tvorbě a zejména při využívání technických objektů je nutné uvažovat mravně a odpovědně. Současné prostředí vystavuje tvůrčí lidi těžkým zkouškám, a pokud se společnost, v níž žijeme, nerozhodne posuzovat otázky etiky jaksi ruku v ruce i se ziskem, bude to jistě těžké. Rozhodující totiž není školní výuka, kterou procházejí mladí lidé, ale prostředí, v němž tento mladý člověk vyrůstá. Prostředí doma i ve společnosti, v níž se pohybuje. To jsou základní stavební kameny jeho profesní etiky a odpovědnosti. A je samozřejmě otázka, zdali současný svět takovému pojetí přístupu k práci přispívá, co rodiny dnes, tváří v tvář realitě, řeší a co mohou a radí svým dětem. Vše souvisí též s hodnotami celé společnosti.

V našem seriálu jsem se snažil naznačit, že není ani tak důležité, co umíte, ale je důležité, co uděláte, jaká bude vaše akce a co ji bude provázet. Plně si uvědomuji závažnost řešené problematiky a žádám čtenáře, aby přistupovali k tomuto seriálu jako k příspěvku do diskuse.

Prof. dr. Ing. Jiří Marek
Fakulta strojního inženýrství VUT v Brně

jiri.marek@ks-kurim.cz