Prof. Skalla: Navštívil jsem několik univerzit ve střední Anglii, kde mě zaujala především velká flexibilita výzkumných zaměření a velmi těsné spojení s praxí. Některé výzkumy pro nás vyhlížely exoticky - například zvuková holografie pro kontrolu polystyrenových výlisků, kdy se na kontrolovaný kus "píská" z matice reproduktorů, odražené zvukové vlny snímá několik mikrofonů a výsledkem je vyhodnocení kvality výlisku. Dále lze např. uvést měření zralosti šunky, respektive řešení problematiky měřicího čidla a jeho vyhodnocení. Další zmínka by se týkala rozsáhlého segmentu výzkumu - sportovního inženýrství -, kde se zjišťovaly funkční a pevnostní zkoušky chráničů holení pro sportovce. Většina projektů byla zadána z průmyslu a jejich financování bylo kombinované - státní podpora jako určité procento z celkové ceny. Samozřejmě se zabývají také "klasickými úlohami" - třeba dynamickým chováním vrtulníku.
Anglické technické univerzity mají podobné těžkosti jako naše. Málo schopných studentů, nedostatek financí obecně (a na údržbáře v laboratořích obzvláště), což má za následek postupný funkční odpis celé řady zařízení. Je ale nutné uvědomit si, že tyto potíže mají jiné měřítko. Procentní podpora univerzit se odvozuje ze zhruba pětinásobného HDP na obyvatele. Německé univerzity znám spíše zprostředkovaně a řekl bych, že v porovnání s Anglií mají lepší finanční možnosti, lepší organizaci a tvrdší konkurenční prostředí.
Dobrá účinnost univerzitního výzkumu dle mého názoru spočívá hlavně v tom, že průmysl je zvyklý zadávat výzkumné úkoly univerzitám a univerzity je umí řešit. U nás byl - jak známo - výzkum odtržen od univerzit a soustředěn do výzkumných ústavů, které se po roce 1990 až na řídké výjimky rozpadly a kvalifikovaní odborníci, pokud existovali, se rozptýlili. Poslední dobou však lze pozorovat při našich univerzitách vznik dobrých výzkumných pracovišť financovaných většinou prostřednictvím grantů, ale také už zakázkami pro průmysl. Náš problém není v systému podpory, který celkem funguje, ale v množství peněz. Současných zhruba 0,8 % z relativně malého českého HDP je prostě málo.