Láká vás tvůrčí práce? Staňte se inženýrem!

MM: Pane děkane, vy sám jste absolventem FS ČVUT v Praze a od roku 1991 zde, pokud vím, kontinuálně působíte. Jak se fakulta během oněch let vyvíjela a kde je dnes?

M. Španiel: V roce 1991 uplynuly dva roky od změny režimu. Byly obnoveny akademické svobody, zformovaly se orgány akademické samosprávy, byla zahájena spolupráce se zahraničními univerzitami a fakultami. Výuka na FS ČVUT i její organizační struktura se však vyvíjely poměrně spojitě. Fakulta zůstala rozčleněna na katedry podle tradičních strojírenských oborů a poskytovala vzdělání ve čtyřletých a pětiletých studijních programech, jejichž absolventi získávali titul strojní inženýr. V roce 1998 byly původní katedry sloučeny do větších celků – ústavů a v roce 2010 se fakulta připojila k Boloňské deklaraci, ukončila čtyřleté a pětileté inženýrské studium a přešla na třístupňový systém bakalář – inženýr – doktor.

V tomto období prošla fakulta také transformací z módu preferujícího výuku a s ní spojené dotační financování založené na počtu studentů do módu, ve kterém mají vědecká a výzkumná činnost financovaná granty a spolupráce s průmyslovými podniky srovnatelnou, nebo dokonce větší ekonomickou váhu než výuka. Podstatně se rozvinula naše spolupráce se zahraničím v oblasti vědy a výzkumu, a i výuky.

V této době se fakulta účastnila velkých národních grantových soutěží a na základě získaných grantů se naše týmy zapojily do činnosti výzkumných center, později center kompetence. Přímo na strojní fakultě dlouhodobě působí centra kompetence zaměřená na mobilitu a výrobní stroje, ve kterých kromě vědců a výzkumníků z naší fakulty a z ČVUT pracují týmy z dalších českých vysokých škol, stejně jako se naše týmy podílejí na činnosti dalších výzkumných center na ČVUT i mimo naši univerzitu.

Dnes máme na FS jeden hlavní bakalářský studijní program Strojní inženýrství, více než 10 navazujících magisterských studijních programů, které tematicky pokrývají prakticky celé moderní strojírenství, a pět doktorských studijních programů. Pro strojírenství současnosti je typická multidisciplinarita. Strojní inženýr dnes musí ovládat řadu netradičních strojařských disciplín alespoň na úrovni komunikace s odborníky – matematiky, fyziky, chemiky, elektroinženýry, datovými inženýry, IT specialisty, lékaři a dalšími. Tomu odpovídají aktuální vzdělávací plány, které obsahují jak tradiční předměty, které s sebou nese fakulta od svého založení, tak i řadu dalších inženýrských témat.

Na fakultě máme 20 ústavů a vědeckých pracovišť. Ty pokrývají široký záběr inženýrských odborností: technickou matematiku a fyziku, mechaniku, termodynamiku a materiálové vědy. Jednotlivé výrobní technologie. Konstruování. Znalost procesů. Mechatroniku, řízení a automatizaci aplikované při návrhu či projektování. To vše v oborech dopravních prostředků, letadlové a kosmické techniky, výrobních strojů a přístrojů, chemického a zpracovatelského průmyslu, v energetice a technice prostředí, nebo i v biomechanice.

Kvalita vědy a výzkumu na českých vysokých školách, včetně technických, je hodnocena zejména podle publikačních výsledků dosahovaných hlavně při řešení výzkumných grantových projektů. Současně se snažíme neztratit schopnost zkoumat a vyvíjet praktické věci z reálného života a pro skutečný průmysl. Sledujeme trendy ve strojírenství a snažíme se podnikům nabízet a rozvíjet spolupráci při jejich uplatňování. Například hledáme různá racionální řešení v energetice a mobilitě, jako je výzkum využití kombinace kapalných paliv a vodíku ve spalovacích motorech či alternativní pohony v letectví. Významná je naše spolupráce s výrobci výrobní techniky a dalšími průmyslovými partnery z oblasti průmyslové výroby, se kterými společně realizujeme řadu projektů aplikovaného výzkumu. Snažíme se uplatňovat komplexní přístup, který vyžaduje široký okruh partnerů v rámci velkých projektů typu výzkumné záměry, výzkumná centra, Národní centra kompetence, programy OP VVV a OP JAK, a snažíme se zapojit přímo do velkých mezinárodních projektů, kde jsme byli aktuálně úspěšní například s projektem MechaTwing.

MM: Bylo by možné nějaké srovnání s dalšími strojními fakultami na jiných českých univerzitách? V čem se ta vaše od nich odlišuje, v čem je jedinečná, co naopak mají všechny víceméně společného...?

M. Španiel: Do podrobného srovnávání strojních fakult v ČR se zde nechci pouštět. Jednak proto, že jsem v této otázce nepochybně podjatý, jednak proto, že navzájem jsme v pozici spolupracujících konkurentů, což je asi vcelku správný stav. Obecně řadu věcí děláme podobně, v mnohých se vzájemně inspirujeme ve smyslu pozitivních i negativních příkladů.

Dovolím si uvést dva obory studia, které jsou dostupné exkluzivně na FS ČVUT v Praze. Jednak je to studijní program Jaderná energetická zařízení, ČVUT prostřednictvím fakult strojní, stavební, elektrotechnické a jaderné a fyzikálně inženýrské pokrývá přípravu odborníků pro jadernou energetiku. V oblasti leteckého inženýrství se snažíme uchovat a zčásti obnovit kompetence v oblasti stavby a konstrukce leteckých motorů, včetně výuky tohoto oboru v samostatné specializaci.

Novinkou je bakalářský studijní program zaměřený na moderní dopravu zajišťovaný ve spolupráci s VŠCHT v Praze. Strojní fakulta nabízí variantu Udržitelná mobilita – pohony a vozidla, VŠCHT nabízí variantu Udržitelná mobilita – materiály a energie.

Společným problémem je jistě úbytek počtu studentů, který naši fakultu zasahuje poměrně významně.

MM: Vaši kolegové v rámci seriálu představili své katedry. Kdybyste nyní vy měl zmínit něco, čím byste podle vašeho názoru dokázal studenty ke studiu na vaší fakultě určitě přilákat, co by to bylo?

M. Španiel: Začnu argumenty pro studium technických, a především strojírenských oborů. Baví vás a jde vám matematika, fyzika, chemie, mechanika, ekonomie?  Zvažujete, zda studovat na technické, nebo na klasické univerzitě? Antičtí vědci, tehdy jim říkali filozofové, zkoumali svět tak, že jej především pozorovali, přemýšleli o něm a formulovali závěry. Moderní evropská věda dosáhla nebývalých úspěchů zejména zapojením experimentu do tohoto procesu, ale jejím cílem je stále zkoumat a vysvětlovat přírodní a společenské jevy našeho světa tak, jak existuje. Inženýrství je založeno na aktivní tvořivosti, na schopnosti vytvořit dílo, na světě dosud neexistující objekt, který plní předepsané funkce a uspokojuje potřeby lidí. Pokud vás láká tvůrčí práce a uspokojují hmatatelné výsledky, pak je pro vás technická vysoká škola, strojařina i naše fakulta logickou a dobrou volbou.

Co dělají a jaké problémy řeší dnešní strojní inženýři? Dnešní strojař, stejně jako strojní inženýr před 100 a více lety, může být tím, kdo navrhuje, staví a udržuje v provozu například velké stroje pro těžbu či zpracování nerostného bohatství nebo dopravní a stavební stroje. Může zažít dobrodružství při práci v těžkých podmínkách i zadostiučinění, že jim dokáže i díky svým znalostem čelit. Na druhé straně může dnešní strojař uplatnit svou kvalifikaci například při vývoji a výrobě optických soustav pro výrobu počítačových čipů. Může zažít i jiné dobrodružství, práci v provozech s čistotou zaručenou na úrovni molekul nebo obrazně řečeno na sterilizovaných operačních sálech jako konstruktér „náhradních dílů“ pro lidské tělo. Dnešní strojař může být v centru moderních informačních technologií, ať už jako tvůrce simulačních modelů, nebo třeba moderních výrobních systémů využívajících poznatků kybernetiky až po umělou inteligenci. Bez odborníků zaměřených na strojírenské technologie se moderní průmysl neobejde. Současná strojařina se významnou měrou podílí na vývoji nových konceptů pro čistší dopravu nebo energetiku, od modulárních reaktorů po jadernou fúzi.

Studium na FS ČVUT v Praze poskytuje průpravu k profesi strojního inženýra obecně a v jednotlivých navazujících magisterských programech a specializacích umožňuje zvolit si i užší zaměření podle vlastních preferencí.

Nadaní a motivovaní studenti se mohou v průběhu studia zapojit do vědecké a výzkumné činnosti našich ústavů a výzkumných center jako členové výzkumných týmů v rámci grantových projektů a všichni naši studenti jsou aktivně zapojeni do studentských týmů, které konstruují, vyrábějí a provozují závodní auta, rakety, bezpilotní letadla, roboty nebo třeba programují virtuální prohlídku jaderné elektrárny. Týmy se organizují a pracují samostatně s minimální podporou našich pracovníků. Zúčastňují se soutěží, ve kterých jsou často úspěšní.

MM: A jaký je váš názor na úroveň technického vzdělání v naší zemi v posledních letech? Nemyslím pouze úroveň školství, ale úroveň technického vzdělání mezi lidmi obecně.

M. Španiel: Podle mé zkušenosti úroveň technického vzdělání malé části těch nejlepších studentů je vysoká a průběžně se zvyšuje, ale u zbytku buď stagnuje, nebo spíše klesá. Vysvětluji si to tak, že je stále patrný trend poklesu úrovně přípravy na další vzdělávání nejen v technických, ale i v přírodovědných oborech. Ano, mám na mysli především onu všude přetřásanou matematiku, ale také fyziku. S chemií nemám osobní zkušenost, ale očekával bych podobný stav. Vím, že je na základních i středních školách řada skvělých učitelů, ale ti netvoří v systému vzdělávání většinu. Studenti, kteří si dokážou i navzdory „chybám systému“ s matematikou, fyzikou, chemií, ale i programováním či informatikou poradit díky vlastnímu zájmu a talentu, pak většinou volí univerzity a na technické vysoké školy přicházejí i mnozí motivovaní studenti s nízkou úrovní znalostí a kompetencí v matematice a fyzice, v předmětech, které bývají v prvních ročnících stěžejní. To pak vede k tomu, že narůstá rozdíl mezi špičkou a průměrem.

MM: Co je podle vás příčinou skutečnosti, že dnes mladí lidé ve většině případů dávají přednost jinému než technickému vzdělání? A kupodivu je to i názor jejich rodičů. A to přesto, že technicky vzdělaný člověk má dnes značnou kariérní jistotu.

M. Španiel: Svou roli podle mne hraje určitá únava z techniky ve společnosti, nebo možná přesněji samozřejmost, s jakou mnohé vymoženosti přijímáme. Mladí lidé mají pocit, že technika funguje sama od sebe a že by své úsilí měli napřít někam jinam. Faktorem je jistě i nepříliš vysoká společenská prestiž profese technika. Další možnou příčinou je velká odpovědnost spojená s kariérou technika, kterou mnozí nechtějí převzít. Tuto hypotézu podporuje i snížený zájem o profesi lékaře, která má společenskou prestiž nepochybně vyšší.

MM: Projevuje podle vás větší talent ke studiu na vaší fakultě spíše absolvent gymnázia, či spíše absolvent průmyslovky? A jaký vidíte důvod?

M. Španiel: Dovolím si vyjádřit se ne k talentu, ale spíše ke schopnosti studovat, do které se promítá i předchozí průprava. Ta je z hlediska studia na vysoké škole obecně lepší na gymnáziích, a proto je dnes schopnost studovat, a nejen strojní fakultu, na počátku větší u absolventů gymnázií, ale v průběhu studia se spíše vyrovná. Talent k oboru podle mé zkušenosti na typu střední školy až tak nezávisí.

MM: Jak je podle vás možné, že absolventi technických univerzit poměrně často nakonec pracují v jiných oborech, ačkoli v těch technických jsou velmi slušné platy, zajímavá práce a nejrůznější benefity, jimiž se firmy snaží si technicky zdatné lidi udržet?

M. Španiel: Jednak zde mohou působit stejné motivace, které odrazují potenciální studenty od technické vysoké školy, tedy náročnost práce a velká odpovědnost s ní spojená. Na druhé straně ne každý absolvent techniky je schopen se uplatnit v libovolném technickém oboru a mnohé firmy mají problém s náborem špičkových inženýrů například na pozice ve výzkumu a vývoji. Podle mých informací v inženýringových firmách nabírají často pracovníky na základě prokázání potřebných kompetencí a podmínkám vyhoví v průměru jeden z pěti uchazečů. Někteří absolventi možná od začátku chtěli vysokoškolský diplom k získání lépe placených míst ve státní správě nebo v některých odvětvích, která se strojírenstvím přímo nesouvisí, ale nemyslím, že by šlo o významný počet.

MM: Co by bylo možné nebo vhodné dělat proti tomu, aby k odlivu technicky vzdělaných lidí z této oblasti docházelo?

M. Španiel: V zásadě asi hlavně získat pro profesi inženýra-technika mladé lidi s lepšími předpoklady. To by vyžadovalo kromě jiného systematicky zvyšovat společenskou prestiž techniků, systematicky plošně zajišťovat solidní úroveň výuky matematiky, fyziky, chemie, informatiky od základní školy. Podívejte se také například na profese laureátů státních vyznamenání za poslední dekády...

MM: Jak na vaší fakultě funguje propojení akademické a komerční sféry a co to konkrétně přináší vašim studentům, a naopak co firmám?

M. Španiel: Spolupráci s průmyslem vnímám jako důležitou roli technické vysoké školy. Jako fakulta jsme kolektivním členem Svazu průmyslu a dopravy ČR i Asociace malých a středních podniků, se kterými kromě odborných otázek komunikujeme i představy o cílech studia, profilech absolventů a podobně. Výzkumná centra, která jsem zmiňoval výše, integrují akademická pracoviště a průmyslové podniky při řešení společných výzkumných problémů i konkrétních vývojových projektů, a kromě toho jednotlivci i týmy prakticky na každém našem odborném ústavu řeší s průmyslovými partnery společné grantové nebo komerční projekty. V projektech jsou kromě akademických pracovníků a studentů doktorských studijních programů zapojeni i studenti navazujících magisterských, a někdy i bakalářských programů. Ve spolupráci s FEL ČVUT v Praze pořádáme každoročně kariérní dny, na které zveme zástupce firem, aby se přímo setkali s našimi studenty a mohli je informovat o možnosti zaměstnání po dokončení studia nebo třeba brigády, stáže či jiné formy spolupráce.

MM: Co by podle Vás měl dělat stát, aby podpořil české technické vysoké školství? Domnívám se, že dnes podpora státu není žádná sláva. Například v otázce financování vysokých škol...

M. Španiel: Samozřejmě razantně navýšit rozpočet vysokých škol, ale otázka je návodná, já jsem ve střetu zájmů a peníze nejsou. A samozřejmě pouhé navýšení financí nemusí nutně vést ke zlepšení. Český stát by například mohl systematičtěji pracovat s údaji o předpokládané potřebě absolventů jednotlivých vysokých škol a zohlednit je při rozdělování prostředků na pedagogiku. A nemohu nezmínit tzv. KENy (koeficienty ekonomické náročnosti výuky). Tyto koeficienty mají zohledňovat náročnost výuky v jednotlivých oborech a při rozdělování příspěvku státu na pedagogickou činnost vysokých škol fungují jako váhy. Bohužel hodnoty jsou konzervovány již po desetiletí, a v případě technických oborů nezohledňují finanční náročnost vybavení laboratoří a potřebu většího rozsahu laboratorní výuky, takže řada pracovníků klasických technických fakult je vnímá negativně, jako faktor, který do rozdělování prostředků na pedagogiku nespravedlivě vnáší neodůvodněné disproporce.

MM: Jaké máte plány do budoucna – blízkého či vzdáleného horizontu – kam zamýšlíte fakultu posunout?

M. Španiel: Pokud jde o blízký horizont, začínáme v reakci na úbytek studentů přizpůsobovat plochy, na kterých FS realizuje výuku. To pomůže snížit provozní náklady. Dalšími úkoly na stole jsou dotažení specializací v bakalářském studiu a přizpůsobení fakulty podmínkám novely zákona o VŠ.