Svého času takové identifikačně-informační optimum představoval především čárový kód, který ve světě existuje už řadu let, a přesto v oblasti automatické identifikace zboží patří v mnoha případech stále ještě k těm nejvhodnějším. Některé druhy výrobků provází čárový kód od okamžiku, kdy opustí výrobní linku a zamíří do expedice, jiné zboží se popisuje až na některém dalším úseku své logistické cesty. Přestože čárový kód, který při užití v prodejní síti obsahuje především údaj o druhu výrobku, měrnou jednotku, počet kusů, hmotnost a cenu, je tak důležitým prostředkem komplexního informačního systému, nelze vyloučit ani jeho mechanické poškození. Navíc pak, a tady už se dostáváme spíše do náročnějších oblastí evidence, jeho hustota popisu se ani zdaleka nepřibližuje některým jiným typům kódů, zvláště pak kódům v maticovém provedení, známým nejčastěji pod názvem Data Matrix Code. Jejich předností, kromě daleko větší informační hustoty, je skutečnost, že i při svém určitém povrchovém poškození, a to až kolem 30 %, je jejich kompletní informace stále čitelná. Přitom způsob jejich kódování je hůře rozluštitelný a tedy i hůře kopírovatelný a technologie jeho zhotovení podstatně odolnější i proti úmyslnému poškození. (Zatímco čárový kód zahrnuje 12 až 15 znaků, pak Data Matrix až 2500 znaků na čtverci o hraně 25 mm. U Data Matrix jsou i nižší požadavky na kontrast provedení pro čtecí zařízení, kdy postačí už 20% kontrast záznamu, oproti alespoň 70- až 80% kontrastu u čárového kódu).