Získaná data ze snímacích cyklů (meandr a vrstevnice) bylo ještě potřeba před importem do systému Catia upravit. CNC systém Heidenhain ukládá digitalizovaná data formou NC programu v programovacím jazyce Dialog (viz níže). Takto uložená data se přímo hodí k přímému zpracování dat na NC program. Je zde zapotřebí jen doplnit řezné podmínky do NC programu a osadit stroj příslušnou frézou o stejném tvaru jako dotyk sondy.
V případě, že se digitalizovaná data použijí nepřímo ke zpracování na NC data, je potřeba vygenerovaný program v jazyce Dialog upravit.
Zápis nasnímaných dat vypadá následovně:
0 BEGIN PGM JABL1 MM
1 BLK FORM 0.1 Z X-5 Y-5 Z-30
2 BLK FORM 0.2 X+65 Y+65 Z+0
3 L Z+60 F400; NCP
4 TOOL CALL 1 Z S500
5 L X-4 Y-4 F MAX; NCP
6 L Y-3,999 X-3,995 Z-30
11544 L Y+64,002 X+64,037 Z-30
11545 L Z+60 F MAX ; NCP
11547 END PGM JABL1 MM
Zápis nasnímaných dat je potřeba upravit a odfiltrovat do následující formy, vhodné k načtení do systému Catia V5 (načtení mraku bodů):
X-3,995;Y-3,999;Z-30
X+64,009;Y-3,998;Z-30
X+64,016;Y-3,998;Z-30
X+64;Y-3,002;Z-30
X+64,001;Y-2,994;Z-30
Před načtením dat do CAD/CAM systému Catia došlo ke spojení všech upravených dat ze snímacích cyklů do jednoho souboru. Tím vznikl jeden mrak bodů, který obsahuje veškerá data získaná z digitalizace. Tento ucelený mrak bodů (obr. 4) byl poté načten do CAD/CAM systému Catia, v modulu Shape.
Dalším krokem bylo postupné převedení mraku bodů na plochy, se kterými je možné dále pracovat. Systém Catia nabízí celou škálu funkcí, jež slouží k vytvoření korektních ploch. K vytvoření jednotlivých elementů bylo použito funkce, která je schopna proložit mrak bodů různými elementy. K dispozici se nabízí rovina, koule, válec, kužel. U ploch, které nebylo možné proložit elementem, bylo využito funkce, jež umožňuje vytvoření skenů pomocí řezů. Z těchto skenů v řezech se použitím další funkce dají vytvořit křivky, ze kterých lze vytvořit plochy reprezentující daný povrch.
Postup tvorby modelu byl tedy následující: Po načtení mraku bodů byly plochy, které bylo možné proložit elementy, proloženy. Správnost proložení je možné si ihned ověřit distanční analýzou, která graficky znázorňuje odchylky mezi body a proloženou rovinou. Ačkoliv plochy vnitřního vybrání tvoří kuželové elementy, nebylo je možné proložit. Systém neumožnil proložení, resp. proložení provedl, ale bylo nesmyslné.
Ostatní plochy byly vytvořeny pomocí ploch z křivek, které byly získány ze skenů v řezech. Tyto plochy pak reprezentují povrch (viz obr. 5).
Každá vytvořená plocha byla podrobena distanční analýze, při proložení nebylo dosaženo větší odchylky než 0,02 milimetru. Jedinou výjimkou je proložení seříznutého vrchlíku, kde došlo sice k maximální odchylce proložení 0,03 mm, ale došlo zde k posunutí a změně poloměru proloženého elementu oproti rozměrům v navržené součásti. Tato nepřesnost byla způsobena špatnou jakostí obrobeného vrchlíku, vlivem rozložení dráhy nástroje na jednotlivé lineární elementy. Vytvořený povrch je ještě třeba přesadit (offset) funkcí o poloměr dotyku sondy. Poslední fází je vyplnění daného povrchu - vytvoření objemové modelu.