Podle typu přepravního balení se užívají další způsoby vnitřního ochranného balení s použitím vysoušedel nebo vypařovacích inhibitorů koroze. Vypařovací inhibitory koroze jsou většinou směs několika chemických sloučenin zpomalujících nebo zastavujících korozi kovů, které jsou dostatečně těkavé tak, aby za běžných teplot přecházely do plynné fáze. Vypařovací inhibitory koroze se pak v obalech uvolňují ze svého nosiče (papír, fólie, polyuretanová pěna, polystyren, křída) a vyplňují celý vnitřní prostor obalu a ve svém okolí vytvářejí prostředí nasycené parami inhibitoru. Z takto nasycené atmosféry se inhibitory absorbují na kovovém povrchu, kde vytvoří velmi tenkou - monomolekulární - ochrannou vrstvu. V přítomnosti již velmi malého množství vlhkosti se tato vrstva rozpustí a vytvoří ochranný film mezi vrstvou vlhkosti a povrchem kovu. Tímto způsobem jsou chráněny i povrchy, které nejsou v přímém styku s inhibitorem, obalovým materiálem či konzervačním prostředkem. Vypařovací inhibitory dosahují i na obtížně dostupná místa vnitřního prostoru zařízení - do dutin, štěrbin apod. Předpokladem účinnosti těchto inhibitorů je hermetické uzavření (balení do fólie, kontejnery, vnitřní povrchy trubek, nádrže apod.). Pokud není hermetičnost balení porušena, je ochranná účinnost vypařovacích inhibitorů koroze v běžných podmínkách cca 2 roky.
Nejběžnější způsob aplikace vypařovacích inhibitorů je jejich nanesení na obalové papíry. Antikorozní papíry se používají k přímému balení výrobků, k vykládání krabic, beden, přepravních obalů, k prokládání výrobků skladovaných ve vrstvách. Pokud nejsou tyto papíry upraveny vrstvou plastu, je nutné použít k přebalení výrobku ještě další bariérový materiál, např. PE fólii. Tímto způsobem se omezuje průnik kapalných a plynných složek vnějšího prostředí k výrobku a současně se omezuje i únik par inhibitoru do vnějšího prostředí.