Všechny výše zmíněné okolnosti mají přímý dopad na fungování hydraulického oleje. Olej nezůstává v nádrži dostatečně dlouhou dobu, aby si „odpočinul“, tzn. aby se z něj uvolnil vzduch a odloučila voda. Dochází k pěnění a tím k rychlejší oxidaci oleje. V důsledku toho pak v systému dochází k výskytu kavitace a koroze na kritických částech. Vysoká provozní teplota oleje vede k dalšímu urychlení degradace olejové náplně a zkrácení její životnosti. U minerálních olejů, které se používají ve většině provozů, platí pravidlo, že každé zvýšení provozní teploty o 10 °C zkracuje životnost olejové náplně o polovinu. Tepelně degradovanýolej vytváří kaly a laky, jež se projevují například zhoršenou odezvou ventilů. Degradace oleje s sebou nese také potřebu častější výměny filtrů a hrozbu jejich blokace.
Mnoho let používané kapaliny tříd HLP (podle normy DIN) a HM (podle normy ISO) těmto provozním podmínkám svými vlastnostmi nevyhovují. Použití hydraulického oleje základní výkonové úrovně v moderním stroji může vést nejen k tvorbě úsad a koroze, ale také ke zvýšení opotřebení čerpadla a ventilů a snížení životnosti zařízení. Tím nejbolestivějším důsledkem je nakonec porucha spojená nejen s náklady na opravu, ale také s odstávkou provozu.