Jako i ostatní metody, má VF svařování svoje výhody i nevýhody. Předně je omezeno dielektrickými vlastnostmi termoplastů. Základními charakteristikami jsou relativní permitivita ε , ztrátový činitel tg δ, z hlediska tloušťky svařovaných materiálů je důležitá i elektrická průrazná pevnost. K vyjádření vhodnosti materiálu pro VF svařování se používá ztrátový součin ε . tg δ, který je mírou energie přeměňující se v dielektriku průchodem vysokofrekvenčního střídavého proudu v teplo. Jeho hodnota má být větší než 0,01. Permitivita i ztrátový činitel jsou v přímém vztahu k elektrickému dipólovému momentu molekuly, jinými slovy, čím má molekula polárnější charakter, tím jsou větší obě hodnoty.
Použití vysokofrekvenčního svařování je tak omezeno pouze na polární polymery, které mají vysoké hodnoty ε a tg δ (viz tabulka). Je však nutno zdůraznit, že dielektrické vlastnosti jsou silně ovlivňovány různými modifikacemi základního polymeru, druhem plniv a změkčovadel. Za velmi dobře vysokofrekvenčně svařitelné lze považovat plasty s hodnotou ztrátového činitele tg δ okolo 0,1 a větším, zatímco hodnoty 0,01 a větší sice také umožňují svařování vysokofrekvenčním ohřevem, většinou je však zapotřebí větší frekvence nebo ohřevu svařovacích elektrod. Nejvhodnějším plastem pro VF svařování je PVC, vysokofrekvenčně však lze svařovat i některé další typy plastů, jako např. polyvinylidenchlorid (PVDC) a kopolymery, kopolymer etylenu s vinylacetátem (EVA), terpolymery ABS nebo PET. V posledních letech byly dokonce vyvinuty speciální technologie, které umožňují vysokofrekvenčně svařovat i polyolefiny. To by z hlediska dalších perspektiv posunulo VF svařování termoplastů výrazně dopředu.
V technologii VF svařování mají však i některé nepolární polymery významnou pomocnou úlohu. Slouží jako bariérové materiály zabraňující např. elektrickému průrazu při svařování velmi tenkých fólií, mají funkci distanční podložky pro omezení hloubky provaření, slouží jako izolace proti rychlému odvodu tepla svařovacími elektrodami nebo jako příložky ke svařovacím elektrodám napomáhají tvarovat svar. Tyto materiály nesmí degradovat a být lepivé při teplotách svařování a musejí mít vysokou odolnost proti elektrickému průrazu. Pro tyto účely se používá např. PTFE vyztužený skleněnou tkaninou nebo silikonový kaučuk.