Nejširší uplatnění nacházejí plasty při řešení tribologických problémů strojních dílů. Požadavek kluznosti, otěruvzdornosti, případně samomaznosti se týká především různých kluzných ložisek, pouzder a segmentů, ozubených kol, vaček, rolen, kladek, lanovic a jiných součástí. V oblasti dopravních systémů a linek se osvědčily kluzné vodicí profily válečkových nebo článkových řetězů, otěruvzdorné segmenty napínáků řetězů, usměrňovací nebo unášecí elementy montážních pásů a fixační prvky nosných rámů mezioperační přepravy polotovarů nebo i výrobků. Otěruvzdorné, nenasákavé slévárenské formovací desky, modely a díly zařízení pro úpravu písků jsou dalšími příklady použití plastů.
Důležitou skupinu představují otěruvzdorné a nelepivé plastové výstelky dopravních a skladovacích zařízení sypkých abrazivních hmot, jako např. uhlí, písku, cementu, energosádrovce nebo keramických a jiných materiálů. Plasty v tomto případě zabraňují nalepování, přimrzání, event. klenbování uvedených hmot na stěnách násypek, korečků velkorypadel, zásobníků, vagonů či redlerových žlabů, a zajišťují tak plynulý tok materiálů bez bezpečnostních rizik při čištění těchto zařízení.
Mezi nejvíce používané plasty s dobrými tribologickými vlastnostmi patří ultravysokomolekulární polyetylen, typy polyamidů, polyuretanové elastomery, polytetrafluoretylen a tvrzené vrstvené tkaniny na bázi fenolických pryskyřic.