Aditivní výroba vyžaduje, aby konstrukce výrobku neobsahovala pouze tvar, ale i technologické parametry, nebo naopak aby konstrukce byla provedena s ohledem na technologické možnosti (výhody) aditivních technologií.
Z klasického schématu výroby „konstrukce – příprava výroby – výroba“ tedy příprava výroby odpadá a je rozdělena jednak do konstrukce a jednak do vyšší inteligence výrobního stroje. Tato vlastnost je podstatná s ohledem na předpokládané schéma výroby v Průmyslu 4.0. To je zcela podstatné s ohledem na požadovaný pohyb výroby, neboť zadání výroby je již obsaženo v konstrukci.
Aditivní způsob zkracuje revolučním způsobem dobu výroby z týdnů na dny. Tím v mnoha případech snižuje i náklady na ni. Je to jednak v důsledku již zmíněné absence přípravy výroby a jednak v podstatě vlastní technologie.
Vlastní výroba je většinou díky vysokým pořizováním nákladům 3D tiskáren dražší, ale celkové náklady jsou v mnoha případech nižší.
Doba výroby je prakticky nezávislá na složitosti tvaru. Složité podkosové, těžko pro výrobu přístupné tvary se vyrábějí stejně rychle jako tvary jednoduché. Doba výroby je dána objemem výrobku a schopností 3D tiskáren.
Výrobek má prakticky konstantní (předvídatelnou) přesnost. Všechny tvarové plochy jsou vyráběny s přesností daného stroje a velikosti kroku tisku.