S roboty je však dnes spojená dlouhotrvající obava, že posílí negativní dopady způsobené používáním technologií – ať už v průmyslovém sektoru, nebo přímo v domácnostech. Roboti jsou často vnímáni jako předzvěst změn, které vytlačí dělníky z jejich pracovních pozic nebo zcela odstraní služby pro domácnosti. Zrod nové technologie a její zavádění do praxe často doprovázejí obavy, které souvisejí s nedostatečným povědomím o budoucnosti, o tom, jak se bude technologie vyvíjet a jaký bude mít vliv na život v jeho současné podobě. Strach z neznámého je normální – a zcela pochopitelnou – lidskou vlastností.
Přiměřenější – a realističtější – pohled na roboty nám umožní, abychom v nich spatřovali spíše pomocníky než přímou náhradu. Přestože oblast umělé inteligence postupuje mílovými kroky kupředu, zbývá stále ještě urazit dlouhou cestu, než se roboti stanou plně autonomními, dokáží samostatně racionálně myslet během zahájení nebo provádění úkolu a dokáží brát v úvahu všechny nepatrné nuance, které mohou při jeho vykonávání nastat. Vždy je zapotřebí určitá forma programování, protože roboti nedokážou sami rozhodnout, co nebo jak mají vykonávat.
Roboti byli původně navrženi pro oblast výroby, kde měli urychlit proces automatizace a přinést zlepšení s ohledem na účinnost provozu. Byli navrženi k provádění rutinních, opakujících se úkolů, a měli tak lidem umožnit, aby se věnovali činnostem, kde mohou využívat svou intuici a/nebo inteligenci. Roboti mohli sloužit také ke zvedání těžkých předmětů, které by přesahovalo lidské schopnosti a způsobovalo fyzické škody nebo zranění.