Během obrábění se střídají fáze, kdy je ostří v záběru a kdy nezabírá. Teplo je generováno a teplota roste ve fázi, kdy je zub nástroje v záběru. Mimo záběr pak nedochází ke vzniku tepla a teplota zde klesá. V operacích s velkým záběrovým úhlem (např. při drážkování) je doba, po kterou se generuje teplo a dochází tedy ke zvýšení teploty ostří, dlouhá ve srovnání se zbývající částí otáčky nástroje, kdy je zub mimo záběr, negeneruje se teplo a ostří se ochlazuje. Při operacích s malým záběrovým úhlem (např. tvarové frézování) je pak doba tepelného růstu krátká v porovnání s dobou, kdy ke vzniku tepla nedochází.
Pokud si představíme, co se děje během frézování, je zcela jasné, že při operacích s velkým záběrovým úhlem se teplota zvyšuje poměrně rychle, a je zde riziko, že teplota v řezu velmi rychle vzroste. Pokud teplota v řezu přesáhne kritickou úroveň, materiál nástroje ztratí svou řeznou schopnost a životnost nástroje se tím podstatně zkrátí. Toho se lze vyvarovat snížením řezné rychlosti (ta je příčinou vzniku tepla v procesu obrábění kovů).