Základní pravidla pro frézování nerezových ocelí:
- Zvolit silné břitové destičky (základní tvar), avšak s ostrou geometrií (lehce řezající geometrie, velký úhel čela; ostrý, avšak zesílený břit), pozitivní T-fazetka předchází problémům s nárůstkem na břitu (BUE) a minimalizuje řezné síly.
- Volit silné geometrie a velké hloubky řezu a posuvy.
- Vybírat nástroj s menším úhlem řezu.
- Používat houževnaté karbidové třídy pro hrubování (utváření třísek, nárůstek, trhliny) a tvrdé karbidové třídy pro dokončování (plastická deformace, otěr, poškození sekundárního ostří).
- Pravidelně otáčet či vyměňovat destičky (zamezí se přílišnému opotřebení). Čím menší je hloubka řezu, tím je nutné použít větší řeznou rychlost (dodržení správné teploty v řezu). Zvýšení řezné rychlosti při obrábění s malou hloubkou řezu, vede k dodržení optimální teploty v řezu. Je nutné přemýšlet uvážlivě o strategiích frézování (ponorné frézování, frézování vysokými posuvy, vysokorychlostní frézování,…). Lehký řez je velmi důležitý (zvolit lehce řezající geometrie, velký úhel čela, dostatečně ostrý, avšak zesílený břit). Řez se musí vést pod tvrdou povrchovou vrstvou (toho se dosáhne použitím sousledného frézování).
- Omezit vznik tepla chlazením (do správného místa) a utvářet silné třísky, které svým dostatečným objemem zajistí maximální odvod tepla. Dodržení střední tloušťky třísky je velmi důležité – poloha frézy (10 % průměru vyložení frézy na straně výstupu z obrobku) a tloušťka třísky větší než rozměr T-fazetky a honované ostří pro snížení tření.
- Použít co možná největší hloubku řezu (alespoň 1 mm) a vynechat dokončovací řez (pokud není nezbytně nutný).
- Použít vysokorychlostní metodu bez chlazení. Frézování téměř všech typů nerezových ocelí je relativně snadné, s výjimkou PH nerezových ocelí a chlazení není nutné v 80 % případů, opět kromě PH nerezů. Důležitý je správný odvod třísek.
Materiálové vlastnosti
Při zvážení všech materiálových vlastností nerezových ocelí, kterými se tyto odlišují od ocelí běžných, lze při jejich obrábění dosáhnout produktivního a nákladově efektivního procesu. Jistý realistický pohled je však důležitý. Při obrábění nerezových ocelí se spotřebuje více břitových destiček (vyšší náklady na nástroj) než při obrábění běžných ocelí se stejným množstvím odebraného materiálu. Obzvláště obezřetní musíme být při silně přerušovaných řezech, problémy mohou také působit nehomogenní povrchy odlitků a jiné faktory. Dostatečná pozornost se musí věnovat i austenitické struktuře nerezových ocelí (zejména duplexní a nitridované struktury).