Zavedení nových technologií povrchových úprav s sebou nese i zavedení nových metod pro zkoušení jejich kvality. Např. v případě používání slitinových povlaků ZnNi to znamená, že běžně používaná nedestruktivní metoda pro měření tloušťky vrstvy povlaku na principu elektromagnetické indukce (ČSN ISO 2178 Nemagnetické povlaky na magnetických podkladech. Měření tloušťky povlaku. Magnetická metoda) nelze použít. Obsah niklu v povlaku 12 až 15 % výrazně ovlivňuje elektromagnetické vlastnosti povlaku (nikl je magnetický kov) a měření magnetickými metodami vykazuje velký rozptyl hodnot a je zatíženo chybami. Při měření ZnNi povlaku na ocelovém podkladu magnetickou metodou byl zjištěn rozptyl naměřených hodnot: min. 3,7 µm a max. 10,4 µm, a některé hodnoty vykazovaly i záporná čísla. K přesnému stanovení lze použít pouze destruktivní metody - mikroskopické metody (optický nebo rastrovací elektromagnetický mikroskop) nebo gravimetrickou metodu. V tabulce 1 je uvedeno srovnání výsledků měření tlouštěk povlaku různými metodami - rozdíl mezi zjištěnými průměrnými hodnotami je až 0,7 ?m, tj. min. 10 %.
Podobné problémy lze očekávat s rozšiřujícími se technologiemi PVD a CVD povlaků a nanotechnologiemi. Pro ověřování kvality těchto velmi tenkých povlaků bude potřeba zavést nové metody hodnocení a náročné přístrojové vybavení.