Oč se jedná?
Průmyslové inženýrství je komplexní společenská disciplína, jejímž hlavním posláním je poskytnout znalosti a dovednosti potřebné k zjednodušování, zkvalitňování, zrychlování a zefektivňování podnikových činností. Nástroje a postupy průmyslového inženýrství, jako jsou projektový management, management kvality, modelování a simulace, systémové inženýrství a nástroje statistiky jsou využívány nejen podniky řady průmyslových odvětví, ale třeba i v institucích finančních služeb a v dalších oblastech nevýrobní sféry.
Zvyšující se význam výroby a technologie pro konkurenceschopnost podniků způsobuje, že inženýři jsou ve stále vyšší míře konfrontováni se složitými problémy se širokými tržními, ekonomickými, sociálními a etickými důsledky. Průmyslové inženýrství poskytuje pro řešení těchto problémů podnikové praxe odpovídající odbornost. Jeho ambicí je připravit absolventy na hledání a implementaci systémových řešení výrobních a zásobovacích problémů, zvyšování efektivnosti podnikových procesů, plánování a projektování výrobních procesů a systémů, zajišťování jejich vysoké produktivity a spolehlivosti a eliminaci všech druhů ztrát a nákladů nevytvářejících přidanou hodnotu. Nedílnou součástí odborného profilu průmyslového inženýra je také schopnost podílet se na tvorbě a implementaci souvisejících inovačních aktivit nutných pro kontinuální zvyšování konkurenceschopnosti.
Krátký pohled do historie
Základní myšlenky průmyslového inženýrství (PI) uváděli do praxe a pedagogického procesu takové osobnosti jako F. W. Taylor, W. Shewhart a H. Ford již od první poloviny 19. století. Významnou osobností při dalším formulování obsahu a strategie PI byl Japonec Shiengeo Shinga, jenž od čtyřicátých let 20. století formoval „školu PI", které se dodnes učí celý průmyslový svět.
V roce 1948 vzniká Americký institut průmyslových inženýrů (AIIE), čímž začíná další etapa PI, pro kterou je charakteristické především rozšíření klasických empirických metod o nové teoretické přístupy, založené zejména na matematických metodách, operačním výzkumu, simulačním modelování apod.
V průběhu druhé poloviny 20. století díky rozvoji počítačového hardwaru a softwaru vznikají prostředky pro analýzu rozsáhlejších a složitějších výrobních procesů a systémů. Zároveň se však v tomto období začínají v PI vytvářet nástroje (programy), které jsou založeny na využívání lidského potenciálu a jeho motivaci při řešení těchto úkolů. V tomto období vznikly dnes všeobecně známé nástroje CAD (Computer Aided Design), CAM (Computer Aided Manufacturing), CAQ (Computer Aided Quality), PDM (Product Data Management), CIM (Computer Integrated Manufacturing) a další.
Na počátku 21. století všechny výše uvedené nástroje zastřešil pojem „digitální továrna" (digital factory). V rámci PI se digitální továrna dále dynamicky vyvíjí a nově využívá prvky znalostního managementu, globalizace, digitalizace a umělé inteligence a jako celek je nově označována jako „chytrá továrna" (smart factory).
Trendy v oblasti praxe
Průmyslové inženýrství je významným profesním zaměřením 21. století. Jeho aktuálnost a důležitost si v posledních letech uvědomují mnohé průmyslové závody, např. Bosch, Siemens, Škoda Auto, které v rámci TPV (technická příprava výroby) zakládají přímo útvary průmyslového inženýrství, jejichž náplní je eliminace veškerých ztrát a plýtvání ve všech činnostech podnikové i mimopodnikové sféry.
Poptávka podniků po absolventech průmyslového inženýrství roste především z důvodů potřeby podniků zvýšit produktivitu a efektivnost podnikových procesů s cílem dosáhnout zvýšení konkurenceschopnosti produkce. Vyhledávána je především schopnost průmyslových inženýrů využívat analýzu pro identifikaci a řešení problémů, formulovat žádoucí řešení v rámci ekonomických, zdrojových a časových limitů, schopnost vnímání souvislostí spojených s implementací řešení a znalost práce s nástroji, jako jsou software, modelové přístupy, simulace apod.
Nabídka studia u nás a ve světě
Pracovník útvarů průmyslového inženýrství musí mít přehled o technologičnosti konstrukce výrobků, výrobním procesu (výrobní technologie, organizace výroby, kvalifikace pracovníků, kapacitní nároky, logistika, uplatnění principů štíhlé výroby atd.) a výrobním systému (výrobní stroje a zařízení, jejich produktivita a efektivnost). Z toho plynou velké nároky na jeho předchozí komplexní vzdělání v oblasti technologie a managementu. A jak jsou na tyto požadavky zaměstnavatelů připraveny univerzity?
U našeho nejbližšího souseda, na Slovensku, je nabídka oborů PI poměrně široká. Můžeme se s ní setkat především na Strojnické fakultě Žilinské univerzity (úroveň Bc., Ing., Ph.D.), na Strojnické fakultě TU Košice (úroveň Bc., Ing.) a na Fakultě environmentální a výrobní techniky TU Zvolen (úroveň Ing.).
Značného rozmachu dosáhla nabídka studia PI na většině technických škol a univerzit vyspělých zemí celého světa, kde ho zajišťují samostatné katedry. Z těch nejvýznamnějších jmenujme:
Stanford University (USA, v celosvětovém žebříčku všech univerzit Global University Ranking, 7. místo);
University of California, Berkeley (USA, 18. místo);
University of Michigan (USA, 25. místo);
ETH Zürich (Švýcarsko, 72. místo);
Fraunhofer Institute for Industrial Engineering (Německo);
Delft University of Technology (Nizozemsko).
Na rozdíl od zahraničí je v České republice nabídka studijních programů, respektive studijních oborů průmyslového inženýrství velmi omezená. Ucelený obor studia průmyslového inženýrství poskytuje jen Fakulta strojní Západočeské univerzity v Plzni (úroveň Bc., Ing., Ph.D.), v malém rozsahu i Fakulta strojní Technické univerzity v Ostravě (úroveň Bc.). Na ostatních českých univerzitách jsou předměty spadající do oblasti PI vyučovány jednotlivě v rámci různých studijních oborů a navzájem nenavazují. Např. na Fakultě strojní TU v Liberci je v oboru výrobní systémy vyučován předmět průmyslové inženýrství a na Fakultě strojního inženýrství VUT Brno v rámci oboru strojního inženýrství předmět strojírenská technologie a průmyslový management.
Na naší nejstarší technické univerzitě ČVUT v Praze, Fakultě strojní, jsou některé předměty patřící do profilu průmyslového inženýra v nabídce studia (např. projektování výrobních systémů, modelování výrobních procesů a systémů, management jakosti), avšak ucelený program, jehož výsledkem bude průmyslový inženýr, také chybí.
Když, tak pořádně...
Co však na výše uvedených tuzemských vysokých školách postrádáme, je úzká provázanost s průmyslovou praxí v podobě zainteresovanosti manažerů do výuky, a to v minimálně ve 40% poměru. Není možné, aby dotyčné předměty spadající do oblasti průmyslového inženýrství vyučovali akademičtí pedagogové, kteří jsou svými znalostmi na hony vzdáleni reálné výrobní praxi. O jejich produkt - v podobě konkurenceschopného studenta - pak v tržním prostředí samozřejmě nebude zájem.
Příště se podíváme na vybrané inovační akademie a centra, které se na komerční bázi na výuku průmyslového inženýrství specializují.
Vážení čtenáři, zapojte se do společné diskuse a sdělte nám svůj názor na současnou kvalitu absolventů strojních vysokých škol, jak vnímáte jejich uplatnění v praxi a co by podle vás tento stav mohlo změnit?
Ing. Roman Dvořák, FEng.
šéfredaktor MM Průmyslové spektrum
[email protected]
O názor na problematiku průmyslového inženýrství a její možnost aplikace do současného školství jsme požádali profesora Jaroslava Jiráska.
Špičkovou techniku na špici
Gary Hamel (McKinsey), směrodatná světová osobnost, vložil do své knihy o budoucnosti podnikatelského řízení (managementu) výzvu, že jsme stanuli na prahu jeho totální přestavby. Taková zpráva by měla mezi podnikateli, manažery a inženýry vyburcovat pořádný alarm. Ale je ticho. Málokdo si toho vůbec všiml. Gary Hamel vysvětluje: Nechápou to, zabývají se jinými problémy. Budou potřebovat nejméně patnáct let, aby se vžili do nových poměrů. Z tisíce amerických podniků snad jeden má vedení schopné řídit podnik k novým výšinám.
Nebude to poprvé. Ve třicátých letech minulého století se vedoucí podnikovou formou stala korporace, ale teprve v sedmdesátých letech zcela převládla. Velká část manažerů, ale také inženýrů se musela vyměnit.
Je přestavba nutná? Hodně napovídá soudobá krize. Pomalý rozvoj, neschopnost přejít od materiálních produktivních sil více k intelektuálním, ani organizovat globální spolupráci, selhání bank a finančních investic, rozklad práce, také příroda a životní prostředí, vzdělanost, odbornost a znalost. Slepenec krizových překážek, jako je energetika, voda, potraviny, zdraví a zdatnost, třetí věk a stáří. To všechno čeká na oplodňující příkon vědy a techniky. Nové objevy a poznatky v nanotechnice nebo naopak v dálavách vesmíru, automatika a robotika, trvalý pokrok informatiky a mobilní telefonie, smělé novoty v chemii, v biologii a medicíně - to vše navíc prokazuje sklon k sbližování a slučování.
České vysoké učení technické - také moje škola - má příležitost opět povzbudit techniku jako motor společenského rozmachu. V době nadvlády neoliberálních názorů se stáhlo. Přijalo, že studenti se mohou přijímat bez zkoušky. S tím přijalo i nižší kvalitu výuky. Nyní aspoň část školy se zvedá k novým výzvám. „Průmyslové inženýrství" (také zvané „provozní" nebo „výrobní" anebo i „ekonomické") není nové, je mu dobrých sto let, ale naplňuje se novým, revolučním obsahem.
Zejména si zasluhuje podporu nejpokročilejší podoba špičkové automatiky a robotiky: „digitální" a „chytrá" (digital a smart factory). S účastí ČVUT už byla vytvořena digitální továrna ve firmě Triton v Pardubicích. Je plně automatizovaná, automat si podle modelu přijde pro materiál, připraví si jej a zpracuje až k expedici. Stále se přizpůsobuje, nabírá nové výrobky a roste. Je v provozu na dvě směny. Patří k pěti na světě svého druhu.
Vysoká technická je v naší moci. Je třeba skoncovat s všeobecnou ústupovou taktikou omezování výroby, propouštění a rozpočtových škrtů a směřovat kupředu a vzhůru.