Výzkum, vývoj, simulace - z Čech až na konec světa

Tento rodák z Ostravy se již od dětství velice zajímal o matematiku a další logické a analytické oblasti. Důvodem byl nejen talent, zděděný po rodičích, kteří mají výborné analyticko-syntetické myšlení a odmalička se Jakubovi snažili vysvětlovat, proč nastal jev, který jej právě zajímal a co je jeho podstatou. Hlavní inspirací pro budoucí směřování byl ale jeho dědeček. Vědecký pracovník v elektro-strojírenském oboru vnuka prakticky od narození seznamoval s technikou. Ukazoval mu nejrůznější pokusy, které chlapce nadchly a daly mu jasný směr – studovat fyziku, matematiku a přírodní vědy.

Po přírodovědecky zaměřeném gymnáziu v Hladnově byla cesta jasná – některá z technických univerzit, buď na Moravě, nebo v Česku. Volba nakonec padla na pražskou ČVUT, konkrétně na obor Mechanika a mechatronika.

„Tenhle obor mi nabídl možnost proniknout do hloubky přírodních zákonů, prostřednictvím nejrůznějších simulací a testování,“ vysvětluje Jakub Jelínek. „A to byl právě důvod, proč jsem se rozhodl tento obor studovat. Získal jsem detailní vhled například do mechaniky, pružnosti a pevnosti, nauky o materiálu či mechaniky tekutin,“ vzpomíná. „Ale nejdůležitější pro mě bylo, že všechny předměty mi pomohly k tvorbě širšího, komplexního přehledu, a vlastně povědomí o jakékoli problematice spojené se strojírenstvím.“

Diplomovou práci zpracoval Jelínek ve spolupráci s firmou Ricardo Prague. Poté se víceméně předpokládalo, že v této společnosti také začne pracovat.
„Jenže pak jsem usoudil, že bych ještě potřeboval trochu poladit angličtinu a získat zkušenosti v zahraničí. To by zvýšilo mou kvalifikaci a šanci uspět na českém pracovním trhu,“ vzpomíná na dobu, kdy ještě nebylo zvykem technicky schopné lidi bezmála vyvažovat zlatem. „Po výborných zkušenostech z Exeteru, kde jsem v době svého studia strávil rok na místní univerzitě, jsem neváhal a odjel hledat místo právě do Velké Británie.“

Stáž v Exeteru určitě stojí za bližší zmínku. Právě zde měl Jakub příležitost věnovat se simulacím a testování, ale poněkud jiným způsobem, než jsme zvyklí u nás. Díky tomu si uvědomil rozdíly mezi naším a britským vysokým školstvím. Například v České republice je většina miniprojektů, na nichž studenti pracují, vyloženě individuálních. A současně u nás máme také mnohem víc teorie a širší portfolio předmětů. To považuje za velkou přednost našeho školství, ačkoli v době studia to – stejně jako mnozí další studenti – rozhodně neocenil.

„Teprve později v praxi jsem zjistil, že jsem vlastně velice dobře teoreticky připraven na kteroukoli oblast strojírenství. Ten všeobecný přehled, který v našich technických školách studenti získají, je ohromným benefitem, především v zahraničí, kde jej mnoho absolventů postrádá,“ uvědomuje si Jakub Jelínek, ale dodává: „Na druhou stranu v zahraničí je styl výuky více zaměřen na samostudium a nutí mladé lidi dokázat si vyhledat potřebné informace. A také je tam kladen velký důraz na týmovou práci.“

Podle něj však není rozhodující, jestli člověk vystuduje v Česku, nebo zahraničí. Zásadní je v každém případě vůle pro dosažení výsledku – úspěšné dokončení studia, což bohužel není zdaleka ve všech případech.

„Kdo školu dodělat chce, zvládne to,“ je přesvědčen. „Jistěže si musí leccos odepřít, ale základem je mít neustále před očima cíl. Já sám jsem nebyl žádný ‚šprt‘, ale ani flákač, jen jsem prostě věděl, že některé předměty prostě vyžadují více úsilí než jiné,“ dodává.

Dnes už se na studenty ale nedívá jako jeden z nich, ale – jak s nadsázkou říká – jako „konzument“ těchto studentů. A vidí jeden zásadní nedostatek, který může velmi ovlivnit budoucí úspěch v jejich praxi – nedostatek vůle pro spojení studia a práce. Cestu přitom vidí právě v možnosti angažovat se již během studia v nejrůznějších, zpravidla školních projektech. Například v rámci známé Formule Student, v různých vývojových centrech provozovaných školou, anebo při odborných brigádách či praxích.

„Určitě je třeba být aktivní a snažit se z doby studia odnést co nejvíce. Člověk nikdy neví, kde skončí a co využije,“ konstatuje. „Jeden příklad z mého života: Ve druhém ročníku jsme se učili programovat a psát základní skripty. To dobou jsem si byl jist, že tohle je přesně to, co dělat nechci. A ejhle – pro diplomovou práci jsem si vybral přesně tohle téma a dnes je programování a pochopení algoritmu základním kamenem mého oboru.“

Nadnárodní společnost, ať už pro ni člověk pracuje odkudkoli, poskytuje svým odborníkům jednu velikou výhodu: mají možnost sdílet své poznatky a zkušenosti s kolegy z jiných zemí i světadílů.

„Aktuálně například spolupracujeme s kolegy ze Singapuru a Německa na vývoji autonomních systémů,“ přibližuje svou práci Jakub Jelínek. „Mnohé projekty v oblasti MKP zase řeším s kolegy z Japonska, USA či Jižní Koreje.“

Přes obrovskou náročnost své práce nemá Jakub Jelínek pocit, že by musel šidit svůj osobní život. Rodina je podle něj základ a také přátelé jsou v životě potřeba. A člověk si je podle něj hledá podle toho, co má s nimi společného, bez ohledu na to, jestli žijí v Česku, nebo třeba v Brazílii.

To podle něj znamená, že rozdíl mezi lidmi dnes už nehraje velkou roli. Nicméně i přes globálnost světa nějaké rozdíly přece jen existují. Například v tom, že v zemích na západ od nás je aktuálně k dispozici více peněz, a firmy tedy mohou masivněji investovat do vývoje, což jim přináší technologický náskok. Nicméně si je jist, že české firmy a jejich zaměstnanci jsou na vysoké odborné úrovni a je jen otázkou času, kdy se misky vah začnou překlápět v náš prospěch.

„V Česku existuje mnoho inovací,“ říká. „Bohužel nadnárodní firmy si je často přivlastňují, čímž vysávají naše know-how. Rozhodně se však situace stále zlepšuje a znám mnoho firem, které jsou v českých rukou a jsou velmi úspěšné.“

Jakub Jelínek žil v průběhu svého dosavadního profesního působení přes čtyři roky v Británii a zhruba půl roku též v Německu. Žít v zahraničí jej nyní už neláká, je přesvědčen, že nadnárodní práci lze kvalitně dělat bez ohledu na to, kde se fyzicky nacházíte.

„A jsem přesvědčen, že každý, kdo byl nějaký čas mimo naši zemi, si uvědomil, že je u nás opravdu krásně,“ říká s přesvědčením. „Určitě bych ale rád nadále zůstal v dosahu simulací, výzkumu a vývoje. Ideálně jako vedoucí celého vývoje, který by měl pod sebou virtuálno a fyzično. To by mi dovolovalo být neustále v kontaktu s nejnovějšími trendy a technologiemi. Mou velkou ambicí je posunout výpočty ještě o úroveň výš s použitím matematických modelů a fyzických zkoušek, které slouží ke korelaci dat. Mým velkým cílem je působit globálně, a rozšířit tak simulace do ostatních zemí a poté na ně dohlížet. Stále jsem v kontaktu s Fakultou strojní ČVUT, a možná bych tam jednoho dne i vyučoval…“ dodává.

Po absolvování Fakulty strojní ČVUT nastoupil Jakub Jelínek jako CAE (Computer Aided Engineering) inženýr ve společnosti PENSO Ltd. v Coventry, známém jako Mekka automobilového průmyslu Velké Británie. V rámci této pozice prošel mnoha realizovanými projekty, jako jsou například uhlíkové kompozity, crash, vývoj automobilu, ale zúčastnil se i vývoje letadlové lodi či podvozku velkého dopravního letadla pro různé světové značky. Poté se vrátil do ČR a nastoupil u další společnosti, Advanced Engineering, kde jako CAE inženýr přímo spolupracoval s německými vývojáři na nových prototypech aut. Po pěti letech od dokončení ČVUT byla Jelínkovi nabídnuta pozice vedoucího Střediska virtuálních simulací u firmy TUV SUD Czech (TCZ). Dnes je zde odpovědný za chod oddělení o 14 lidech, které pokrývá oblasti virtuálních simulací MKP (metoda konečných prvků), MBS+ADAS/AD (Multibody Systems + asistenční systémy / autonomní řízení) a také CAD (Computer Aided Design).

Hana Janišová

hana.janisova@mmspektrum.com