Obalovaná elektroda se používá pro svařování a navařování větších dílů. Vnesené teplo je větší, a proto je nutné dodržet jak parametry předehřevu, tak interpass teplotu. Elektrický oblouk je třeba zapalovat na kousku plechu, a teprve po zapálení oblouku přejít na svařovaný materiál. Elektrody mohou být legovány z jádra (drátu), obalu nebo kombinací obou možností.
Další možnost poskytují trubičkové elektrody, které jsou plněny práškem podle požadované potřeby legování. Tyto typy elektrod jsou vhodné pro větší díly, neboť se vyrábějí od průměru 4,0 až do 12,0 mm. Velkou výhodou je malé vnesené teplo, protože pro natavení stačí malá proudová zátěž.
Metoda TIG se používá v jak pro drobné, tak pro velké díly. U zdrojů s pulzním režimem lze pomocí modulace oblouku přesně nastavit průběh hoření oblouku, a tím výrazně ovlivnit vnesené teplo a dobře ovládat svarovou lázeň. To je velkou výhodou při renovaci (například hrany nástrojů). Pro přesné práce lze doporučit zdroj TIG doplněný nebo vybavený studeným podavačem drátu. Zde lze s výhodou použít klasické trubičkové dráty plněné kovovým práškem.
Metody MIG, MAG lze doporučit pro větší renovační práce. Lze u nich výhodně kombinovat přídavný materiál a ochranné atmosféry podle požadavku na svar nebo návar. U této metody lze s výhodou použít trubičkové dráty se struskotvornými přísadami, které kryjí svar nebo návar. Tím částečně napomáhají snížit rychlé ochlazování návaru.
Metodu navařování plamenem s přidáváním prášku lze doporučit pro renovační práce na plochách, kde plamen částečně nataví povrch a současně se přidává prášek požadovaného složení. Další dnes používanou metodou pro navařování je navařování plazmou (PTA), kdy do svazku plazmy je dodáván přídavný materiál ve formě drátu nebo prášku. V poslední době zažívá rozmach navařování laserem (LB), kdy je přídavný materiál opět v podobě drátu nebo prášku.