Jaké je poslání České svářečské společnosti ANB?
Ing. Minařík: Česká svářečská společnost ANB (CWS ANB) je sdružením právnických osob a byla založena v roce 1998. V současné době má deset členů a deset přidružených spolupracujících členů. Členy jsou organizace zabývající sezkouškami svářečského personálu v oblasti svařování, pájení a lepení kovových a nekovových materiálů včetně úpravy povrchů, dělení materiálů a přípravy svarových spojů a svařování a natavování plastových a živičných izolačních pásů.
CWS ANB má v současné době autorizaci pro vydávání většiny mezinárodních diplomů odborné způsobilosti základního i vyššího svářečského personálu. Zároveň je akreditována a autorizována pro posuzování procesu svařování podle ČSN EN 729, vydává evropské certifikáty a je autorizována MPO - Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví jako třetí nezávislá strana pro Nařízení vlády č. 182. V roce 2004 získala CWS ANB jako první na světě autorizaci pro vydávání diplomů Evropský svářeč plastů (EPW). CWS ANB má na svém webu zpracován informační systém, pro širokou veřejnost vydává Informační servis a pořádá celou řadu seminářů a školení. V rámci sdružení bylo pro náš obor vydáno okolo padesáti technických pravidel a naši členové se též podílejí na tvorbě ČSN, ČSN EN ISO a zastupují ČR v evropských normalizačních komisích a dalších mezinárodních organizacích.
CWS ANB je živnostenským společenstvem začleněným do Hospodářské komory ČR. Zde mj. připravujeme příručky jako přípravu našich podnikatelů pro prostředí v EU, naši zástupci pracují v poradním sboru pro technickou legislativu atd.
Které ze současných úkolů považujete v oboru za nejaktuálnější?
Ing. Minařík: V roce 2005 bylo hlavním úkolem zajištění výročního zasedání IIW uspořádaného v červnu 2005 v Praze, jehož generálním partnerem byla CWS ANB. Protože je značný zájem o spolupráci s naším sdružením zejména ze stran velkých průmyslových podniků a obchodních firem, připravují se v letošním roce smlouvy na rozšíření počtu spolupracujících členů. V současné době je před námi řada aktuálních úkolů. Je to především rozšiřování služeb pro český průmysl v oblasti vydávání harmonizovaných dokladů.
Dalším aktuálním úkolem je informovanost a doškolování. Svářečský personál (svářečský dozor) musí neustále sledovat novinky v oboru, normy předpisy atd. Proto je důležité stálé vzdělávání - ať už formou různých specializovaných školení, kurzů, návštěv konferencí, seminářů, workshopů apod. Je potěšitelné, že již i u nás si školicí organizace - pořadatelé výše uvedených forem doškolování - zvykly vydávat potvrzení o účasti, resp. absolvování. Bez neustálého sledování vývoje v oboru se především svářečský dozor stává v praxi obtížně použitelný a jeho činnost není (v nejlepším případě) optimální. Proto jsme ve spolupráci s HK ČR a SPTZ zřídili portál www.cws-anb.cz, kde lze nalézt všechny aktuální informace z oboru. Aktuální je i příprava e-learningu pro výuku teorie svařování či projekty pro ustanovení dalších ATB (Approved Training Body).
Jedním z prioritních úkolů v oboru svařování plastů je zavedení kvalifikací EPW (Evropského svářeče plastů podle ČSN EN 13067). Tato kvalifikace se řídí dokumentem EWF (Evropské svářečské federace) Doc. 581-1. Zavedení je poměrně náročné. Výuka musí probíhat v ATB (autorizované tréninkové středisko), které je autorizováno ANB (autorizovaná národní osoba). V roce 2005 bylo podáno a přijato 8 projektů ESF, jejichž výsledkem jsou kvalifikovaní technologové a instruktoři pro svařování plastů a zřízení a autorizace ATB. Tyto budoucí ATB jsou rovnoměrně rozmístěny po ČR. Projekty budou ukončeny začátkem roku 2007.
Další úkol, který vzniká v souvislosti se vzděláváním v oblasti svařování, je zavádění nových forem vzdělávání. Pro vyšší svářečský personál je velmi vhodná forma distanční, pro svářeče kombinace prezenční a distanční formy vzdělávání. Pro svařování plastů jsme podali společně se zkušební organizací UNO Praha dva projekty na vytvoření kombinovaného výukového programu ve svařování plastů. Oba byly přijaty a budou se realizovat v příštích dvou letech. Teorie bude vyučována distanční formou (samostudiem pomocí e-learningu) a praktická část prezenční formou. Pro firmy je tato forma výuky velkým přínosem právě nyní, kdy se přechází z kvalifikace svářeče podle národní normy ČSN 05 0705 na Evropského svářeče plastů. Stávající svářeči si doplní a osvěží znalosti, aniž by museli absolvovat celý kurz, který je většinou časově náročný a obsahuje i látku, kterou současní svářeči znají. V projektu je kladen velký důraz i na testové otázky a prověření dovednosti. Tyto výukové programy by měly nastartovat nové motivující celoživotní vzdělávání. Další projekty budeme řešit s partnery z Norska, Itálie, Řecka, Německa atd.
Jak hodnotíte stav výzkumu a vývoje v oboru svařování v ČR? Jakým způsobem jej podporuje Česká svářečská společnost ANB?
Ing. Minařík: Vývoj v ČR se v současnosti odehrává především na úrovni firem, není zde klasický výzkumný ústav, jako je VÚZ na Slovensku, TWI ve Velké Británii apod. Vše se odehrává na objednávku konkrétního úkolu průmyslem. Nedělá se tedy výzkum pro výzkum, jak to mnohdy bylo ve velkých výzkumných ústavech. Jinak členem CWS ANB je Český svářečský ústav v Ostravě (ČSÚ Ostrava), který se zabývá mj. výzkumem svařování ve velmi úzké návaznosti na praxi.
V oblasti svařování plastů zaznamenávají v mnoha průmyslových i neprůmyslových oborech stálý nárůst svařované konstrukce z plastů. Jde zejména o automobilový průmysl, kde se stále hledají další dokonalejší materiály i bezpečnější a rychlejší technologie jejich spojování. Také rozvíjející se průmyslová výroba hledá dokonalejší materiály pro výstavbu a konstrukci technologických zařízení, nahrazujících klasické a mnohdy drahé a nedostatkové materiály. V neposlední řadě stojí i oblast stavebnictví, kde použití kvalitních svařovaných konstrukcí z termoplastů splňuje zvyšující se požadavky na bezpečnost díla z hlediska ochrany životního prostředí i komfortu jeho užívání.
Jaký je stav výuky technologie svařování na vysokých školách technického směru? Na jaké bázi s nimi spolupracujete?
Ing. Minařík: Tuto situaci poměrně dobře znám a domnívám se, že situace není dobrá. Svařováním se na VŠ v současnosti zabývají pouze jednotlivci (ne týmy) a tomu odpovídá i počet diplomových prací z oboru svařování a tedy počet absolventů. Kurzy IWE, IWT (Mezinárodní svářečský inženýr a Mezinárodní svářečský technolog) ve schválených výukových místech (ATB) CWS ANB vlastně nahrazují výuku na VŠ. Na VŠ nejsou mladí odborníci - učitelé - z oboru svařování (důvod je obecně znám). Přestože v ČR máme na rozdíl od srovnatelně velkých států EU vysoké počty svářečů i svářečského dozoru, stále se jedná o "nedostatkové zboží". Uplatnění absolventů by bylo velmi dobré. Dnes řada firem využívá externí svářečský dozor, protože nemá vlastní a marně ho shání.
Svářečského dozoru je nedostatek. Vede to k tomu, že kvalifikovaná osoba s evropským/mezinárodním diplomem nebo certifikátem často dělá svářečský dozor v různých firmách na částečný úvazek, smlouvu apod. Tento postup ale vede pouze k formálnímu splnění podmínek normy, kontraktu či systému jakosti a je především u větších firem dlouhodobě neudržitelný, neboť funguje jen do té doby, než se objeví problém. Toto je situace ve vyspělých průmyslových zemích neobvyklá a domnívám se, že i u nás se musí změnit.
Dalším problémem na VŠ technického směru je, podle mého názoru, že osnovy jsou mnohdy zastaralé a malý důraz je kladen na inspekce, systémy jakosti a znalosti norem ve svařování. Dnes je zřejmé, že znalost technických norem je jedním ze základů úspěšné činnosti v praxi. Stejně tak by se dalo hovořit o malém procentu přednášejících z technické praxe. Mohl bych pokračovat absencí znalostí absolventů technických VŠ o základní technické legislativě, evropských direktivách, novém přístupu, nařízeních vlády týkajících se výrobků, rozlišení kvalifikací od způsobilosti apod. CWS ANB je nyní v úzkém kontaktu se strojními fakultami a metodicky pomáhá při zřizování ATB (Approved Training Body) a dozoruje je, aby výuka probíhala podle mezinárodně harmonizovaných osnov za podmínek schválených IIW, resp. EWF na mezinárodní úrovni.
V oblasti polymerů a jejich aplikací velmi pokulháváme za ostatní Evropou. V rámci vysokých škol lze pouze vyzdvihnout Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze a univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně. Také je nutné zmínit úsilí Technické univerzity v Liberci, která dosahuje velmi dobrých výsledků v oblasti výzkumu využití polymerních materiálů. Ovšem v oblasti strojírenských a stavebních oborů ostatních vysokých škol je situace ve výuce a v aplikačním výzkumu využití polymerních materiálů a jejich spojování naprosto neuspokojivá. Zkuste se zeptat kteréhokoli absolventa vysoké školy strojní, co ví o svařování nebo lepení plastů.
Jaká je současná úroveň tuzemské výroby svařovacích zařízení a komponent a jaká je její konkurenceschopnost se světovou špičkou.
Ing. Minařík: Většina svařovacích zařízení v ČR je z dovozu od renomovaných firem. Přesto se u nás svařovací zařízení vyrábějí na dobré úrovni. Většina firem je však "zvyklá" na jednu značku a nové firmy se do průmyslu těžko prosazují. V ČR je na vysoké úrovni v oblasti svařování výrobce přídavných materiálů ESAB Vamberk, který velmi pomáhá českému průmyslu v této oblasti a je špičkou i v mezinárodním kontextu.
Které oblasti svařování v posledních letech zaznamenaly největší rozvoj? Objevují se nějaké nové aplikační oblasti?
Ing. Minařík: Svařování jako celek obecně zaznamenává velký rozvoj. Ať jde jak o mezinárodní harmonizaci certifikátů svářečského personálu, tak systémů jakosti procesu svařování. Jsou vyvíjeny nové materiály a s nimi i související technologie svařování. Tady zmíním např. STIR Welding nebo kombinované svařování laserem a metodou MIG, metody obloukového svařování se studeným drátem pro spojování oceli a hliníku.
CWS ANB se snaží přispět k zavádění nových technologií a má nyní již takovou pozici, že na žádost partnera z Velké Británie vede jednání s TWI (The Welding Institut) Cambridge o spolupráci při transferu nových technologií svařování do průmyslu ČR i VB.
Jaké problémy tíží obor svařování ve vztahu k legislativě?
Ing. Minařík: Malý zájem státu a státních úředníků zabývat se problematikou svařování, a to jak v oblasti legislativy, tak i v malé podpoře rozvoje podnikání malých a středních firem v našem oboru. Problém vidíme v tom, že ti, kdo rozhodují, nemají o našem oboru žádné nebo pouze minimální znalosti. Příkladem je postoj MPO, díky němuž se nám již několik let nedaří dostat profesi "svářeč" a "svářečský dozor" do živnostenského zákona. Vznikají tím absurdity, kdy např. svářeč plastových potrubí má živnostenský list jako zámečník. Také z toho důvodu nemůžeme mít výuční obor, který byl zrušen v padesátých letech, a to je i jednou z příčin, proč kvalifikovaní svářeči i vyšší svářečský personál stále více chybějí na trhu práce. Stačí se podívat do inzerátů nabídek zaměstnání. Otázka legislativy je ovšem daleko složitější a týká se i zákonů v kompetenci MŠMT, jako je zákon o uznávání kvalifikací a nyní schvalovaný zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání.
Změnil se v posledních letech - například i v souvislosti s členstvím naší země v EU - význam certifikace ve svařování? Jaké jsou trendy v této oblasti?
Ing. Minařík: My jsme byli v ČR na vstup do EU dobře připraveni, CWS ANB bylo autorizováno pro vydávání harmonizovaných evropských diplomů a certifikátů již dlouho před vstupem ČR do EU. To znamená, že svářeči i firmy měli možnost (a využili ji) mít doklady o své způsobilosti akceptovatelné v EU. Obdobně v oblasti normalizace jsme v našem oboru měli zavedeny evropské normy a ČR byla členem CEN (evropské komise pro normalizaci). Naši výrobci svařovaných konstrukcí hodně vyvážejí do zemí EU, a z toho důvodu museli plnit podmínky běžné v EU již dříve.
Cílem certifikace je pomáhat průmyslu a reagovat na jeho požadavky. Při úspěšných jednáních o zakázkách je certifikace firmy, resp. personálu nutná, nemluvě o legislativních požadavcích u vybraných výrobků. CWS ANB je v úzkém kontaktu s průmyslem a na jednáních EWF, IIW, CEN prosazuje potřeby a požadavky průmyslu v této oblasti. I to je, domnívám se, jedním z příspěvků CWS ANB k usnadnění vývozu svařovaných konstrukcí i k volnému pohybu kvalifikovaných osob v rámci mezinárodního společenství. S hrdostí, aniž bych přeháněl, mohu říci, že aktivity CWS ANB výrazně přispěly k dobrému jménu svařování ČR v Evropě. O tomto jsme se mnohokrát přesvědčili.
Přejeme vám, aby se vám přitom nadále dařilo, a doufáme, že i tento rozhovor přispěje k vyřešení zmíněných problémů.
Pavel Marek, Roman Dvořák