Je nutné exportní teritoria diverzifikovat, ne se upnout na jeden region, příp. jeden typ zákazníků. K tomu pan Ferenc uvádí příklad. „V devadesátých letech, když padl sovětský trh, nastal pro Finy doslova šok. Rázem přišli o svého hlavního odběratele. Nyní, když se s nimi potkám, tak říkají, máme ruské zákazníky, ale prodáváme jim jen to, co chceme, a v takovém objemu, jehož ztráta by pro nás nebyla likvidační. Raději budeme prodávat na jihoamerické trhy o 15 % levněji, ale budovat si zde stabilní odbytiště."
Jaký mají návod na zmírnění důsledků ekonomické krize u „Ferenců"? Hledat nové trhy a nebránit se přizpůsobovat svůj sortiment jejich očekáváním. Zní to paradoxně, ale například Číňané prý chtějí stroje s tím nejlepším designem a naopak Američané požadují stroje bez zbytečných příkras. „U nás není oddělení vývoje tím, kdo diktuje, jak bude vypadat stroj. Tím je zákazník se svými oponentními připomínkami. Setkal jsem se například s tím, že konstruktér za každou cenu prosazoval odlitý stojan, který prodražoval stroj o 10 milionů. Konstruktér musí konstruovat tak, aby to bylo prodejné. Například, kdybych konstruoval auta, tak bych navrhoval dvanáctiválce o 700 koních, které se mi líbí a které by pro mě byly výzvou. Nešel bych jednoduchou cestou nejprodávanějších typů," uvádí s úsměvem pan Ferenc.
Expandovat s rozumem
Každý produkt, který se vyrábí, má ideální formu dle velikosti podniku, ve kterém vzniká. „Pokud vyrábíte běžná auta, musí vás být tisíce, pokud se zaměříte na sportovní auta, stačí vás být stovky," uvádí pan Ferenc příklad a pokračuje: „Obdobný pohled se aplikuje na výrobce strojů a pokud z naší úvahy vyjmeme například DMG nebo Mori Seiki, všichni ostatní se drží na velikosti do 400 zaměstnanců." Této reality se snaží držet i on. Má jednotlivé pobočky teritoriálně diverzifikované s rozumně velkými obraty. Nechce prý budovat jednu velkou fabriku centralizovanou do jednoho místa.
Setkání v obou fabrikách byla zajímavá a dovolím si konstatovat, že by mohla být pro celou řadu „manažerů" v mnoha konkrétních případech inspirativní. Pan Ferenc se ve své podnikatelské taktice držel jednoho postupu. Nejdříve rozjel obchod s použitými stroji a následně ho rozšířil o generální opravy velkých strojů. V průběhu dalších dvou let mapoval konkurenci a spustil vývoj nového stroje, se kterým zamířil nejdříve na tuzemský trh a v průběhu dalších let i na trhy celosvětové.
Je to strategie, kterou zastával a zastává a evidentně se mu to vyplácí. Na závěr pak ještě postřeh: Jiří Ferenc nosí u sebe neustále diktafon a jakákoliv myšlenka ho napadne, podnět, který uslyší, vše si nahraje a následně druhý den ráno zpracuje do písemné formy a příslušně uloží pro další použití...
Roman Dvořák
Praha, Brno
roman.dvorak@mmspektrum.com