Nutno dodat, že podobná situace byla i v jiných evropských zemích. V současné době již stav pokročil a dochází ke zpracovávání evropských norem, které často přebírají postupy a řešení DVS. V loňském roce vydaná kniha Svařování termoplastů přináší souhrn důležitých a aktuálních informací z tohoto oboru, který je nejen ucelený a přehledný, ale také srozumitelně podaný. V prvních kapitolách jsou popsány základní chemické a fyzikální vlastnosti plastů a technologie užívané ve výrobě plastových polotovarů. Hlavní partie knihy se zabývá výčtem a popisem metod svařování, dále v ní nalezneme oddíly věnované obecným parametrům a podmínkám svařování, vadám svarů, zkušebním postupům, vlivu pnutí a deformací. V zásadě je možné svařovat termoplasty stejné chemicko-fyzikální struktury, které mají podobné vlastnosti taveniny a tokové vlastnosti. Při samotném procesu je podle vlastností materiálu vždy nutné co nejlépe sladit tři základní parametry - teplotu, tlak a dobu svařování tak, aby vzniklý svar měl co nejlepší vlastnosti a vzniklo v něm co nejmenší množství vnitřního pnutí. Následují stručnější kapitoly o lepení plastů, jejich mechanickém spojování, montážích a výčet relevantních českých, evropských a německých norem. Kniha obsahuje množství schematických obrázků a tabulek a také formáty svařovacích protokolů a životnostní diagramy některých plastů. Přehledně sestavený obsah umožňuje rychlou orientaci.
Loyda, M., Šponer, V., Ondráček, L.: Svařování termoplastů, vyd. UNO Praha 2001, 500 str., cena 420 Kč, www.unopraha.cz