Tyto plyny se od sebe liší šířkou závaru v kořeni svaru, operativními vlastnostmi, hladkostí svarové housenky a i nepatrně mechanickými vlastnostmi spoje. Argomix 4 se vyznačuje nejmenším rozstřikem, cca 0,5 % z vytaveného kovu připadne na rozstřik. Při správně nastavených parametrech se však toto malé procento rozstřiku pevně neuchytí ani na čerstvě otryskaný povrch svařence, neboť díky vysoké aktivitě kyslíku jsou kuličky rozstřiku tak malé, že nenataví dostatečně povrch. Šířka závaru v kořeni je ze všech těchto plynů nejužší, což může některým méně zručným svářečům způsobit problém. Čistota povrchu a hladkost kresby je nejlepší. Přechod do základního materiálu je plynulý a mechanické vlastnosti svarového spoje jsou nejpříznivější.
Krysal 8 se vyznačuje ve srovnání s Argomixem 4 srovnatelnou čistotou povrchu, má o něco méně hladkou kresbu, ale lepší operativní vlastnosti v pozicích (lázeň méně teče).
Argomix D má jemnou kresbu, nízký rozstřik, umožňuje vysoký výkon s bezpečným průvarem zvláště na materiálech větší tloušťky.
Krysal 18 je "klasikou" mezi plyny - díky širšímu závaru v kořeni a výborným operativním vlastnostem je oblíben jak svářeči, tak i svářečským dozorem. Rozstřik dosahuje asi 1,9 % z vytaveného kovu.
Argomix 20 má největší šířku závaru v kořeni svaru, přitom ještě díky kyslíku hladkou kresbu a nízký rozstřik.
Formovací plyn (cca 10 % H2 v dusíku) se používá pro formování tupého svaru ze strany kořene. V tomto typickém složení se volí pro austenitické oceli. Vodík se sloučí se zbytkovým kyslíkem na vodní páru a rafinuje povrch svaru a jeho okolí. Volí se průtok kolem 3 l.min-1 a proplachuje se cca 23násobkem chráněného objemu. Dofuk se drží, dokud teplota povrchu neklesne pod 200 °C. Protože je lehčí než vzduch, volí se přívod vrchem a odfuk spodem.
Dlužno podotknout, že tento výčet plynných směsí pro svařování není úplný, je možno namíchat i jiné směsi. Někteří zákazníci si míchají na směšovacím zařízení podle potřeby svoji "vlastní" směs.