Pevné částice ve vzduchu se dělí na tři druhy: inertní organické (oddělily se od živoucích organismů, na bázi uhlíku), živoucí organické (např. houby a bakterie) a inertní anorganické (např. zrnko měděného prachu). V běžných průmyslových aplikacích hovoříme o velikosti částic 0,01 až 100 µm. Běžné lidské oko není schopno rozeznat částici menší než 40 µm. Částice se mohou shlukovat, spojovat, ale i rozdělovat.
Každému je jasné, že vzduch obsahuje vodní páru. Menší je povědomost o tom, kolik vodní páry vzduch obsahuje a jak je množství vody závislé na teplotě (kolik vody je vzduch schopen pojmout při konkrétní teplotě). V různých ročních obdobích se množství vody ve vzduchu mění až čtyřikrát! Při +35 °C je vzduch schopen pojmout až 39,65 g.m-3 vody, při –20 °C až 0,884 g.m-3 . Dále s vlhkostí ve vzduchu souvisejí chemické reakce látek ve vzduchu obsažených – například při kompresi vzduchu a kondenzaci vody vzniká H2O + SO2 → H2SO3 .
Olej, resp. uhlovodíky jsou přirozenou složkou ovzduší kolem nás. V průmyslových oblastech je jejich obsah až 5 mg.m-3. V přírodě je to 0,01 až 0,3 mg.m-3. U olejem mazaných kompresorů se z podstaty funkce kompresoru přidává tento mazací olej do stlačeného vzduchu. A čím vyšší jsou teploty okolního vzduchu, tím více oleje se do stlačeného vzduchu dostane. Pozor! Norma uvádí spotřebu oleje u kompresorů při vztažné teplotě +20 °C. U bezmazných kompresorů se správně prováděnou údržbou není žádný olej do stlačeného vzduchu přidáván, ale může být nasáván zvenku (běžící motor kamionu v blízkosti sání vzduchu, blízká komunikační tepna, ale i řepkové pole).