Témata
Reklama

Vůle diskutovat a naslouchat – dosáhnout konsensu

18. 11. 2010

Ve vydání MM Průmyslového spektra 6/2010 byl pod názvem „Čekáme na moudrého panovníka“ otištěn rozhovor s docentem Karlem Šperlinkem (viz též www.mmspektrum.com/100614), jenž se především týkal problematiky financování výzkumu, vývoje a inovací jako takových. Společně s celou řadou reakcí jsme do redakce obdrželi i vyjádření Akademie věd jménem docenta Karla Olivy, předsedy její Vědecké rady. Jeho nesouhlasné stanovisko se týkalo některých faktických tvrzení, která zde docent Šperlink vyslovil.

Roman Dvořák

Je absolventem oboru Strojírenská technologie Fakulty strojní ČVUT v Praze, kde nakonec kombinovanou formu doktorského studia po dlouhých letech nedostudoval (...). V roce 1997 nastoupil do vydavatelství Vogel Publishing na post odborného redaktora vznikajícího strojírenského titulu MM Průmyslové spektrum. V roce 1999 přijal nabídku od německého vlastníka outsourcingovat titul do vlastního vydavatelství. 

Z důvodu vyjasnění těchto tvrzení, ale i prodiskutování celé řady aktuálních témat, jež se mezi akademickou a aplikační sférou v poslední době vyhrocují, jsme se dohodli na svolání diskusního setkání. To se uskutečnilo na půdě Výzkumného centra pro strojírenskou výrobní techniku a technologii při FS ČVUT v Praze. Oba hlavní aktéři si pak měli možnost přizvat další spoludiskutující.  Pozvání docenta Šperlinka přijal Ing. Miroslav Janeček, CSc., místopředseda Technologické agentury ČR. Účast přislíbil i RNDr. Marek Blažka, sekretář Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace, který se však před konáním omluvil. Spoludiskutujícími docenta Olivy byli profesor Jiří Chýla z Fyzikálního ústavu AV ČR a Ing. Karel Aim, CSc., z Ústavu chemických procesů AV ČR. Pozvání organizátorů pak přijali zástupci vedení ČVUT, výrobních podniků, MPO ČR, Akademie věd a občanského sdružení Fórum Věda žije!. Tito hosté se pak účastnili odpoledního bloku diskuse. Tento článek vám předkládá výběr stěžejních momentů z dopoledního bloku.

Vstupní vystoupení

Docent Šperlink při své zahajovací prezentaci uvedl výsledky analýzy OECD, která se týkala toho, co bude obyvatelstvo zajímat v roce 2030. Respondenti měli možnost v odpovědi uvést pouze dva předměty zájmu. Nejčastěji byla zmiňována ekonomická situace, pak nezaměstnanost,  kriminalita, penze, ochrana životního prostředí, vzdělávání bohužel na předposledním místě a žebříček uzavírá zbrojení a armáda.  „Nedělejme si tedy iluze, že obyčejné lidi zajímá naše problematika," konstatoval docent Šperlink.  V zemích OECD je naše republika na posledním žebříčku ohledně úrovně terciárního vzdělávání.

Řečník coby viceprezident  Svazu průmyslu a dopravy ČR byl i spolutvůrcem Agendy 2010, kterou Svaz na  konci června prezentoval. V materiálu shrnuje klíčové směry dalšího vývoje ekonomiky a celé společnosti a požadavky této zaměstnavatelské organizace na zvýšení konkurenceschopnosti ČR. Materiál pod názvem Agenda 2010 - 10 priorit pro budoucnost ČR  je rozdělen do následujících kapitol: 1. Vyrovnané veřejné finance, 2. Efektivní veřejná správa, 3. Motivační a jednoduché daně, 4. Moderní vzdělávání, 5. Výzkum, vývoj, inovace na špičkové úrovni, 6. Flexibilní trh práce, 7. Rozvoj dopravy a infrastruktury, 8. Bezpečná, spolehlivá a dostupná energetika, 9. Účinná podpora exportu a 10. Udržitelná péče o životní prostředí.

Reklama
Reklama
Reklama
Podíl základního výzkumu ve veřejném sektoru

Své úvodní vystoupení docent Oliva věnoval zásadním rozdílům mezi aplikovaným a základním výzkumem. Citoval definice, že základní výzkum slouží k získání nových  vědomostí o základních principech jevů nebo pozorovatelných skutečností, které nejsou primárně zaměřeny na uplatnění nebo využití v praxi, aplikovaný výzkum pak je získávání nových poznatků a dovedností pro vývoj nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů či služeb.  „Podíváme-li se na to lingvisticko-analytickým pohledem, nevidíme žádný zásadní formulační rozdíl," uvedl. Dalším pojmem, který je třeba zmínit, je experimentální vývoj, kdy se již využívají stávající poznatky z obou předchozích rovin výzkumu pro návrh nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů či služeb.

Proč se vůbec odlišuje základní výzkum od aplikovaného? Dle docenta Olivy je odpověď nasnadě.  Mohlo by se totiž prý stát, že základní výzkum by nikdo nerealizoval, s tím, že je třeba zkoumat  s konkrétním zaměřením. Nicméně základní výzkum má jisté neopominutelné aspekty - aplikace se objevují až časem, uvádí docent Oliva, a „např. Eratosthenés se začal zabývat prvočísly před 2,5 tisícem let a my jsme je začali poprvé používat při šifrování".  Vytváří určité výzkumné dovednosti, jež jsou následně základem pro další činnost.  „Je třeba si uvědomit, že ve výzkumných ústavech nejen že zkoumáme, ale především i školíme budoucí vědce, což je velkou investicí do budoucna," uvedl dále.

Podle něj je hranice mezi základním a aplikovaným výzkumem pouze vnitřní, mentální záležitostí. Je velmi jemná a do značné míry subjektivní, záleží na úhlu pohledu.  Z toho plyne, že výsledky aplikovaného výzkumu jsou podobné jako u základního - vědecké publikace.  Patenty a konkrétní aplikace jsou výstupy z experimentálního vývoje. Jako ukázku tohoto tvrzení docent Oliva uvedl nedávné ocenění sdílené Nobelovy ceny za fyziku za rok 2009 za optickou vodivost vlákny a CCD senzory. V prvopočátku se těmto oblastem moc velké šance nedávaly, následně byly však rozpracovány a nyní do značné míry změnily náš svět.  Podle docenta Olivy je pro mnohé asi překvapující, že aplikovaný výzkum u nás převyšuje výzkum základní, a to dokonce i v humanitních oborech. Zastává názor, že zásadní odlišnost mezi východním a západním výzkumem je v neochotě firem investovat do základního výzkumu.

Závěrem se docent Oliva věnoval třem nesouhlasným pasážím v inkriminovaném rozhovoru uváděných:

  • - Pracovníci Akademie věd se nezajímají o aplikace výsledků svého výzkumu - podle něj je však skutečnost jiná. Podle zákona 130/2002 Sb. je na této půdě definován základní a aplikovaný výzkum vpoměru 90:10 ve prospěch aplikovaného, což odpovídá realitě, neboť na Akademii věd je na 90 % výzkumu aplikovaného.
  • - Podle pracovníků Akademie věd je optimální úvazek 2,0 - etický kodex Akademie věd zrevize Akademického sněmu z 22. dubna 2010 však říká a doporučuje, že pracovní úvazek výzkumného pracovníka nepřekročí 1,5 úvazku. Zde se sdocentem Šperlinkem shodujeme, když vrozhovoru doporučuje 1,4 až 1,6 (pozn. redakce: rozhovor se konal 21. dubna 2010).
  • - Průměrný plat výzkumných pracovníků vAkademii věd je 45 000 Kč. Tato výše je pravdivá, avšak bere vpotaz průměrný plat všech pracovníků Akademie věd, vč. vedoucích týmů a topmanagementu. Průměrná měsíční mzda všech pracovníků ústavů AV ČR, tj. včetně uklízeček a vrátných, byla v roce 2009 cca 32 tisíc Kč.

Po obou vystoupeních následovala rozprava. Podle diskutujících se musí v České republice optimálně podporovat výzkum, který vede ke spolupráci akademických pracovišť a podnikatelské sféry.  Celá řada vědců dělá výzkum primárně ne proto, že si zde vydělá peníze, ale z důvodu osobnostně-psychologických motivací - že je to baví, že v tom vidí význam a chce zanechat po sobě něco generacím nastupujícím s cílem realizací aplikace. Tak vidí představitelé Akademie věd význam práce na svých akademických pracovištích...

Zástupci průmyslové, akademické a aplikační sféry se sešli na společné diskusi, kterou na půdě Výzkumného centra pro strojírenskou výrobní techniku a technologii a pod jeho organizací uspořádal strojírenský měsíčník MM Průmyslové spektrum. Filmové zpracování celé diskuse je možné zhlédnout na webové adrese www.mmspektrum.com.

Podle profesora Jiřího Chýly z Fyzikálního ústavu AV ČR je velmi zavádějící uvádění poměru financí vkládaných do základního a aplikovaného výzkumu. Údaje, které jsou za Českou republiku předkládány, vycházejí z hodnot poskytovanými jednotlivými sběrnými místy - ústavy AV, vysokými školami a dalšími organizacemi a v drtivé většině jsou udávány jako základní výzkum.  Nejsou však v souladu s definicemi základního a aplikovaného výzkumu dle zákona 130/2002 Sb.

Místopředseda Technologické agentury ČR Ing. Miroslav Janeček, CSc., vidí základní problém v obtížné spolupráci výrobních firem s akademickým sektorem jako takovým.  Existuje pár „nadšenců", kteří jsou praxi nakloněni, ale v převážně většině jim jde především o publikace a získání peněz z institucionálního financování.  „Chápu a věřím, že Akademie věd dělá mnoho aplikovaného výzkumu, ale nelze ji srovnávat s Fraunhoferovým institutem, jak bylo několikrát vyřčeno, to není fér," uvedl. Podle ing. Janečka tento institut dostává na 30 % prostředků ze soukromých zdrojů.  „Jsem zvědav, jak v rámci Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace bude 60 mld. Kč, z převážné části institucionální povahy, rozděleno a jak budou posléze získávat 30 % z jiných zdrojů než ze státního rozpočtu.  A to zavání tak velkým malérem, ze kterého se budeme po generace vzpamatovávat," zdůraznil ing. Janeček a k tomu dodal: „Až bude mít třetina či polovina ústavů Akademie věd roční příjem z podaných patentů v hodnotě jedné miliardy korun, já budu nesmírně šťastný a vůbec mi nebude vadit, že se to nebude vyrábět u nás, ale ve světě." Základní problém ing. Janeček spatřuje v tom, že průmyslová sféra spolupráci s akademickými pracovišti vnímá jako velmi problematickou. Spolupracuje s jednotlivci, kteří jsou zapáleni pro věc, ale s institucemi jako takovými se prý spolupracuje těžce.

Ing. Karel Aim, CSc., z Ústavu chemických procesů AV ČR podotkl, že v současné době se již statisticky poměr základního a aplikovaného výzkumu ve světě nesleduje. Vykazuje se, ale již není předmětem zkoumání.  Podklady se v ČR získávají s použitím dotazníků, avšak velmi často mimo manažerskou kontrolu.  „Bazírovat tedy na údajích od Českého statistického úřadu nevidím jako správné," uvedl.  Metodika hodnocení se prý v blízké době bude měnit. Dále zmínil, že Akademie věd do svého rozpočtu dlouhodobě získává cca 22 % z neveřejných zdrojů a z toho asi polovinu tvoří příjem za licence. Provoz Akademie je v současné době krytý následovně:  55 % institucionální financování, 22 % vlastní výnosy ústavů a zbylých cca 21 % z účelového financování - projekty, granty atd.  V mezinárodním srovnání se podle ing. Aima pojem institucionální financování jako takový prakticky nepoužívá.  Je obvykle definován pojem  core-funding nebo direct-funding, což není plně srovnatelné s tím, co náš zákon uvádí jako institucionální financování.

Diskuse se dále stočila na problematiku krácení financí rozpočtu Akademie věd, která v nedávné době byla silně medializována. Podle docenta Šperlinka celý problém vyúsťující ve vášně  podporované nesmyslným projektem Věda žije! vznikl v okamžiku, kdy byla osočena průmyslová sféra, že údajně odebírá finance náležející Akademii věd. „Nikdy u nás nebyl po roce 1990 z rozpočtu MPO podporován výzkum pro průmyslové aplikace. Toho jsme docílili až s Radou pro výzkum a vývoj v roce 1996, kdy směřovaly první prostředky na aplikovaný výzkum. Na začátku devadesátých let vznikla tato obrovská diference, která se naštěstí postupně snižuje. Jde o to, aby se vyrovnaly podmínky pro průmyslový výzkum a výzkum realizovaný na akademické půdě," uvádí docent Šperlink a upřesňuje, že osobně nikdy nebyl nepřítelem Akademie věd.

•1.      blok - metodika hodnocení výsledků VaVaI

Metodika hodnocení výzkumu, vývoje (a v poslední době i inovací) a jejich výsledků má u nás již sedmiletou historii. Tato doba by snad měla být dostatečně dlouhá na to, aby odborně fundovaná koncepce hodnocení kvalitativní úrovně a efektivity výzkumné činnosti mohla být formulována, propracována po věcné i technické stránce, otestována, vyhodnocena a uplatněna v praxi. Jaká je však současná realita, jaká byla očekávání z vaší strany a jak byla naplněna? To bylo téma prvního diskusního bloku.

Docent Šperlink přiblížil historii vzniku systému hodnocení. Metodiku zpracovávala skupina odborníků, kde převažoval akademický sektor (10:2). Vznikl dokument, na poprvé bez zásadních výhrad akceptovaný. Ale následně, když si všichni spočítali, jakým způsobem se bude realizovat, nastal křik. „Od samého prvopočátku prosazuji, aby do hodnocení byl zahrnut i tržní faktor, tedy prostředky z jakýchkoliv nestátních zdrojů i zdrojů ze zahraničí," konstatuje docent Šperlink. 

Dle slov ing. Aima je současné hodnocení doslova katastrofou.  Tato metodika se začala připravovat v roce 2004  a již tehdy AV protestovala proti jednostrannosti metodiky v takové podobě, jak byla navržena. Současná metodika spočítá všechny výsledky VaV uvedené v databázi RIV tak, že jim přidělí určité body a výsledkem je pro daný subjekt jedno konkrétní číslo. Samozřejmě se zde naskýtá možnost diskutovat nad bodovými váhami jednotlivých výsledků. Podle ing. Aima však hlavní problém tkví v tom, že metodika hodnocení sčítá výsledky různých typů pro různé obory a je jednokriteriální - taková metodika není nikde ve světě používaná.  Každá běžná metodika má složku kvantitativní, proměnnou v čase - publikace, citace, úspěšnost žádostí o podporu projektů atd., v kombinaci se složkou kvalitativní - posouzení odborníky.  Aim jako nejhorší na metodice vidí skutečnost, že získané body se přepočítávají trojčlenkovou aplikací na finance (např. pro AV) téměř až do 100 % objemu získaných prostředků. Běžně ve světě se přitom na základě hodnocení upravuje maximálně 20% podíl z celkových získaných prostředků.

Taktéž ing. Janeček připustil,  že se nejedná o dobrý systém hodnocení. Podle něj je však důležité říci, že na začátku toho všeho byl stav, kdy se zvyšovaly prostředky na podporu VaV ze státního rozpočtu a výsledky byly velmi mizerné. A toto tvrzení dokladuje následujícími čísly: „U výzkumných center 1M, která budou příští rok končit, máme průběžné výsledky, a ty nám říkají, že u těchto organizací, jež by měly být výrazně aplikačního charakteru, představují články ve sborníku téměř 44 %, články v odborných periodikách 28 %, kapitola v odborné knize téměř 7 % - jde o výstupy publikačního charakteru, kam se však poděly aplikace do praxe...?" uzavírá polemikou svůj vstup.

Docent Oliva polemizuje nad kompetencí skupiny odborníků, jež metodiku hodnocení vytvářela. „Je třeba se podívat, zda to opravdu byli odborníci  na hodnocení. Byli to průmyslníci, manažeři, vědci, nikdo z nich však nebyl odborník na hodnocení."  Hodnocení výsledků vědy a výzkumu je opravdu sociologická disciplína par excellence, ale podle něj na ni v České republice jaksi kompetentní odborníky bohužel nemáme. To, co by si docent Oliva sliboval do budoucnosti, je, že hodnocení bude muset být prováděno po oborech a nelze neslučovat absolutně odlišné obory.  Nejbližším cílem není podle něj ani tak podpora excelentních pracovišť, jako spíš zamezení toku peněz do těch nejhorších pracovišť.

Podle slov profesora Petra Zuny, prezidenta Inženýrské akademie ČR, je velký problém v nedokonalém propojení výzkumné a realizační sféry. Nesmí se stávat, že disponuje-li stát nějakými „přebytečnými" financemi, přidá bezmyšlenkovitě někomu jen proto, aby si tam dělal svůj výzkum. Zde musí být jasně znát impulz ze strany výrobní na výzkumnou sféru.

Profesor Valášek z Fakulty strojní ČVUT navrhuje výzkum rozdělit na dvě části - výzkum zcela volný, kde si každý může bádat, nad čím chce, a konkrétně směrovaný výzkum na podporu konkurenceschopnosti, který následně zajistí zdroje na jeho profinancování.

•2.      blok - vzájemné postavení ZV a AV

Před dvěma lety byly odbornými komisemi Rady pro výzkum a vývoj připraveny priority aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací, které byly následně v listopadu 2008 RVV schváleny jako podklad pro přípravu Národní politiky Výzkumu, vývoje a inovací ČR na období 2009 až 2015.  Při přípravě těchto priorit byl nově kladen větší důraz na aktivní účast uživatelské sféry včetně finančního vyjádření její participace, což by mělo zvýšit potenciál pro využitelnost výsledků výzkumu, vývoje a inovací v aplikacích.

Priority aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací ČR na léta 2009-2011 jsou uvedeny jako součást právě zmíněné Národní politiky Výzkumu, vývoje a inovací na léta 2009 až 2015. Jedná se o následujících osm priorit:

  1. Biologické a ekologické aspekty udržitelného rozvoje
  2. Molekulární biologie a biotechnologie
  3. Energetické zdroje
  4. Materiálový výzkum
  5. Konkurenceschopné strojírenství
  6. Informační společnost
  7. Bezpečnost a obrana
  8. Priority rozvoje české společnosti

Jak se diskutující dívají na fakt, že by měl stát určovat, jakým směrem se má ubírat aplikovaný výzkum, a základní přitom nechává bez povšimnutí? Jak by pak měly vedle sebe fungovat a spolupracovat tyto dva často tak odlišné světy. Je vůbec možné aplikovaný a základní výzkum jasně oddělovat a v jakých oborech a oblastech to má smysl? To byla nosná témata druhého diskusního bloku.

Ve Svazu průmyslu a dopravy je již ve zmíněné Agendě 2010 uvedeno, že základní výzkum by měl mít své priority. Vytvořit strategické výzkumné agendy, které vycházejí z potřeb konkurenceschopnosti dané země. „Společné úsilí se musí koncentrovat do společných zájmů a podporovat domácí realizační zázemí. Zde jsme s odpuštěním sto let za opicemi. Proto také stále skloňuji toho moudrého panovníka," konstatuje docent Šperlink. Cílem podle něj jsou technologické platformy. Evropská komise jejich vznik původně podnítila, pak od nich však dala ruce pryč, neboť jich vzniklo na 130. Nyní pod její taktovkou vznikla společná technologická iniciativa. „Já jsem osobně proti tomu, aby stát určoval priority. Těch osm, co bylo zmíněno, není nic závratného," říká docent Šperlink a vzpomíná: „Kdysi jsme měli generální ředitelství dle různých oborů. Každý dělal svůj výzkum ve spolupráci. Všichni měli jednu společnou sdruženou výzkumnou základnu." Zastává názor, že by se složení RVV mělo rekonstruovat, doplnit skutečnými odborníky, a to v poměru 1:1 mezi akademickou a průmyslovou sférou.

Podle ing. Aima by měl stát kultivovat prostředí pro stanovení strategických priorit aplikovaného výzkumu a pracovat přitom s odborně připravenými analytickými podklady a s využitím ve světě běžných, standardních metodik. Nelze však aplikovat někdejší model generálních ředitelství na současnou realitu, kdy jsou podniky z různých oborů v soukromých rukou nadnárodních společností.

Prof. Chýla uvedl příklad z Velké Británie, kdy se v roce 2007 tehdejší premiér Tony Blair obrátil na britský Council for Science and Technology, sdružení čítající 15 špičkových vědců, vědkyň a inženýrů, včetně jednoho laureáta Nobelovy ceny, s požadavkem: Identifikujte ty oblasti vědy a výzkumu, kde se za 5 let ukáže, že masivní státní podpora měla smysl v podobě obrovského komerčního dopadu. Vybrali šest hlavních oblastí, např. problematiku e-health či oblast elektronických součástek z plastických hmot. A to je podle něj ideální přístup. Do jakých oborů investovat, aby britské podniky je reprezentující zásadně prorazily ve světě.

Závěrem na tomto místě uvádíme názor profesora Jana Kratochvíla z Matematického ústavu Univerzity Karlovy, který zazněl v odpoledním bloku společné diskuse všech zúčastněných.

„Docent Šperlink mi v odpovědích v inkriminovaném rozhovoru mluvil z duše. Na neshody mezi akademickou a průmyslovou sférou se dívám z ptačí perspektivy. Mám bohaté zkušenosti jak z AV, kde jsem 30 let působil ve Fyzikálním ústavu AV, tak i z USA, Japonska, Francie či z Německa. Mám možnost sledovat realizaci výzkumu téměř po celém světě a nikde jsem neviděl, že by se výzkum jako takový rozlišoval.  Pro americkou AirForce jsme např. v sedmdesátých letech realizovali vývoj titanových slitin. Výstupem taktéž byly články, které jsou dodnes citované. Aplikovaný výzkum musí být pro základní výzkum motivující. Zde stále slýchám, že AV nemá své partnery pro aplikaci. Vždyť ona si je ale vůbec nevychovává! Ve světě je běžné, že doktorandi po odchodu do praxe zpětně svému rodnému ústavu dohazují projekty.

A co bych tomu moudrému panovníkovi poradil? Jsme silně hospodářsky navázáni na Německo. Proč tedy nepřevzít jejich systém, který je ve světě uznávaný, a ten zde aplikovat? Velmi úzce jsem za předchozího režimu spolupracoval s univerzitou v Drážďanech, kde existovala obdoba naší AV, velmi komunisticky etablovaná. Avšak po spojení Německa zde byla aplikována západoněmecká organizace a v současné době to zde naprosto dobře funguje, je zde patrný markantní rozdíl. Jak však znám lidi z ministerstva školství a z Akademie věd, nikdo z nich zásadní řez neudělá. To opravdu musí přijít nějaký monarcha zvenčí a vše zásadním způsobem změnit. Něco se prostě musí stát. Mám možnost vidět profesorské práce na ČVUT a to je opravdu něco hrozného. S těmito znalostmi by dotyční mohli ve světě tak akorát dělat vrátného. Když to srovnám s profesorskými pracemi na zahraničních univerzitách, které též hodnotím, tak je to opravdu ubohé," ukončil své vystoupení profesor Kratochvíl a my tímto uzavíráme polemiku nad současnou úrovní našich akademických pracovníků.

Nalezený konsensus

Zástupci obou skupin se shodli na tom, že nelze rozlišovat základní a aplikovaný výzkum, jejich hranice splývají. Společným zájmem by mělo být dosažený výsledek neprodleně patentovat a okamžitě přetavit v komerční úspěch, např. v prodej licence, a teprve následně publikovat.  Je třeba využívat duševního vlastnictví, mít odpovědnost za využití svěřených prostředků, efektivně pracovat a aplikovat dosažené výsledky.

Zpracoval

Roman Dvořák

[email protected]

4. Na WWW stránkách katedry managementu, inovací a projektů Fakulty ekonomické ZČU v Plzni je pak uvedeno zajímavé pojednání o definici základního a aplikovaného výzkumu. Předkládáme citaci:

To, co dělají vědci s použitím svých metod, nazýváme výzkumem. Základní výzkum není zaměřen na hledání určitého konkrétního výsledku. Je motivován hlavně zvědavostí. Je studiem některé zajímavé vlastnosti přírody. Vědec obvykle neví, co hledá, neví, jak to najít, a někdy ani neví, proč to vlastně hledá. Základní výzkum odhalil spoustu podrobností o chemii a funkci genů, objevil způsoby manipulace s geny a přenosu genů z jednoho organismu na druhý. Odhalil strukturu atomů a radioaktivitu. Otevírá našim myslím v čase i prostoru vesmír, v němž žijeme.

Aplikovaný výzkum je více zaměřen na určitý cíl. Na rozdíl od základního výzkumu víme, co a proč chceme, ale nevíme, jak to udělat. Většina vědců pracujících pro průmysl a vládu působí v aplikovaném výzkumu. Hledají odpovědi na určité otázky. Hledají léky na určité nemoci, metody řešení problémů a způsoby řízení určitých jevů.

Jako příklad uveďme, že aplikovaný výzkum převzal od základního výzkumu znalosti a metody vypracované v genetice a molekulární biologii a vytvořil genetické inženýrství. Technologie, které výzkumníci na tomto základě vyvinuli, umožňují ve velkém a poměrně levně vyrábět řadu produktů pro ochranu před nemocemi. Dnes se vědci učí, jak nahradit vadné geny, a jednou mohou zjistit, jak vytvořit organismy s novými vlastnostmi. Vytvořili nový průmyslový obor, který má velký růstový potenciál a velký vliv na blahobyt lidí.  Jaderní fyzikové využili svých znalostí atomové struktury k vynálezu jaderné energie a jaderných zbraní. Na přeskocích elektronů jsou založeny počítače. Poznání vesmíru umožňuje pomýšlet na ochranu Země před takovou srážkou s takovými objekty, která pravděpodobně před 65 miliony let způsobila vyhynutí dinosaurů...

Reklama
Vydání #11
Kód článku: 101107
Datum: 18. 11. 2010
Rubrika: Servis / Rozhovor
Firmy
Související články
Kompasem firmy je její smysl

Proč by měl manažer místo otázky „jak“ začít otázkou „proč“? A co má společného Viktor Frankl s Nassimem Talebem? Na otázky Jana Košturiaka odpovídá Rastislav Silný, fyzik, podnikatel a autor knihy Ako prežiť a zvíťaziť v chaose dnešného sveta.

AI překlad je rychlý, ale pozor na terminologii

Automatizovaný překlad dokumentů se v průmyslové praxi často používá k urychlení překladu technické dokumentace vcelku běžně. U návodů, servisních instrukcí, technických listů nebo interních standardů však nestačí, aby překlad „přibližně dával smysl“ – rozdílný překlad termínů totiž může znamenat zbytečné kontroly, opakované opravy i nejasnosti v komunikaci.

Život českých značek: potravinářství

V seriálu o českých značkách tentokrát nahlédneme do světa potravinářství, konkrétně do Plzeňského Prazdroje. O logistice, bohaté historii i ambiciózní budoucnosti jednoho z nejznámějších českých pivovarů jsme hovořili s Tomášem Sedláčkem, manažerem skladování Plzeňského Prazdroje CZ/SK.

Související články
Modulárne mikrofabriky a modulárne roboty

V sieti Inovato vzniklo medzinárodné zoskupenie, ktoré vyvíja koncept modulárnej mikrofabriky. Mikrofabrika je malé až stredne veľké, vysoko automatizované a technologicky vyspelé výrobné zoskupenie so širokou škálou procesných možností. Mikrofabrika vyžaduje menej energie, menej materiálu a malú pracovnú silu, a to vďaka high-tech automatizovaným procesom.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Inovace pro cestu do oblak

Vrtulník – stroj, který obdivujeme v nejnapínavějších scénách akčních filmů, ale který především hraje často klíčovou roli ve skutečném životě. Ať už jde o záchranu životů, nebo o dopadení nebezpečných zločinců. MM Průmyslové spektrum mělo možnost na vlastní oči vidět místo, kde se tyto dokonalé stroje dokončují a také v případě potřeby opravují – prostory společnosti Bell Textron Prague na pražské Ruzyni. Zde jsme též měli možnost mluvit s panem Stanislavem Štefanovem, manažerem prodeje civilních vrtulníků.

Moje osobní spotřeba je menší než leckterého mého zaměstnance

Kvido Štěpánek založil před 30 lety prosperující společnost. Dnes je její majetek odhadován na dvě miliardy korun. Za dobu své existence věnoval na dobročinnost více než 100 milionů korun. Tento nenápadný a skromný člověk inspiroval naši redakci, která ho požádala, aby se s ní podělil o své názory na filantropii, životní hodnoty a tradici dobročinnosti v Čechách.

Jako by byli přímo u stroje

Zlatá medaile udělená exponátu na MSV v Brně patří k neprestižnějším technologickým oceněním. Letos se jejím nositelem v kategorii Inovace v automatizační technice a Industry 4.0. stal tým z Ústavu výrobních strojů, systémů a robotiky (ÚVSSR) Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně. Ocenění bylo konkrétně uděleno za inovativní využití neuronových sítí při konfiguraci řízení obráběcích strojů s využitím virtuální reality.
MM Půmyslové spektrum mělo možnost vidět působivou demonstraci řešení v činnosti v rámci expozice na MSV a současně se o něm dozvědět mnoho zajímavého od jeho tvůrců Ing. Michal Holuba, Ph.D., a Ing. Jana Vetišky, Ph.D.

O čem je toolmanagement?

Jednoho pošmourného listopadového dne jsem se vydal do Plzně, abych si popovídal s panem Oldříchem Bosmanem, jednatelem a zakladatelem společnosti BTS Technik.

Více propojujme vysoké školy s praxí

Profesor Jaroslav Kopáček patří zcela bez pochyb mezi nestory oboru hydrauliky a pneumatiky v naší zemi ve druhé polovině 20. století, a proto mu byla na Mezinárodním strojírenském veletrhu 2019 v Brně udělena po zásluze Zlatá medaile za celoživotní tvůrčí technickou práci a inovační činy. Při příležitosti ocenění práce pana profesora jsme připravili malý medailonek tohoto skromného a entuziastického člověka. Pan profesor nám při této příležitosti sdělil i několik svých zajímavých postřehů.

Z manažera vlastníkem

V době recese koupila Olga Kupec od německého majitele slévárenský provoz a už více než 10 let jede její firma na plné obrátky. Tato přemýšlivá a empatická dáma dokázala svým přístupem ke klientům a kolegům vybudovat v českoněmeckém pohraničí prosperující firmu, která nemá nouzi, ani o zakázky, ani o zaměstnance.

České obráběcí stroje stále splňují nejpřísnější parametry pro uplatnění

V červnu tohoto roku byl zvolen prezidentem Svazu strojírenské technologie Jan Rýdl ml. Mezi jeho priority patří návrat duálního vzdělávání do českého školství. Více chce také podpořit spolupráci firem s vysokými školami, prosazovat zájmy českých strojařů v zahraničí a ve státní správě. Rychlé tržní změny vnímá jako největší výzvu pro management všech firem.

Prognózovat vývoj ekonomiky by bylo jednodušší, kdyby šlo jen o ekonomiku, říká ekonom Miroslav Zámečník

Složitá geopolitická situace natolik ovlivňuje ekonomické světové dění, že s jistotou prognózovat vývoj české ekonomiky není jednoduché. Klasické spouštěče, které ohlašují krizi, nefungují. Kdo dnes v recesi uspěje, proč je ČR pořád pro zahraniční investory zajímavá a která firma se budoucnosti bát nemusí? To jsou témata, nad kterými redakce MM Průmyslového spektra diskutovala s hlavním analytikem České bankovní asociace Miroslavem Zámečníkem.

MSV představí svět budoucnosti

Mezinárodní strojírenský veletrh vstupuje do svého již 61. ročníku. Během let se z něj stal nejrenomovanější oborový veletrh. Je tedy jasné, že řídit jej tak, aby renomé neztratil, není nic snadného a vyžaduje to člověka nejen schopného, ale i zkušeného. Současný ředitel, Ing. Michalis Busios, bezesporu splňuje obojí. Dokladem je skutečnost, že pro veletrh úspěšně pracuje již od roku 2008.

Chceme se přiblížit průmyslové sféře, říká rektor Tomáš Zima

Před rokem založila nejstarší česká univerzita společnost Charles University Innovations Prague, s. r. o. Šlo o první počin, který se uskutečnil na české univerzitní půdě. O zkušenostech a prvním úspěchu z univerzitního podnikání jsme si povídali s rektorem Univerzity Karlovy profesorem Tomášem Zimou.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit