Taktéž ing. Janeček připustil, že se nejedná o dobrý systém hodnocení. Podle něj je však důležité říci, že na začátku toho všeho byl stav, kdy se zvyšovaly prostředky na podporu VaV ze státního rozpočtu a výsledky byly velmi mizerné. A toto tvrzení dokladuje následujícími čísly: „U výzkumných center 1M, která budou příští rok končit, máme průběžné výsledky, a ty nám říkají, že u těchto organizací, jež by měly být výrazně aplikačního charakteru, představují články ve sborníku téměř 44 %, články v odborných periodikách 28 %, kapitola v odborné knize téměř 7 % - jde o výstupy publikačního charakteru, kam se však poděly aplikace do praxe...?" uzavírá polemikou svůj vstup.
Docent Oliva polemizuje nad kompetencí skupiny odborníků, jež metodiku hodnocení vytvářela. „Je třeba se podívat, zda to opravdu byli odborníci na hodnocení. Byli to průmyslníci, manažeři, vědci, nikdo z nich však nebyl odborník na hodnocení." Hodnocení výsledků vědy a výzkumu je opravdu sociologická disciplína par excellence, ale podle něj na ni v České republice jaksi kompetentní odborníky bohužel nemáme. To, co by si docent Oliva sliboval do budoucnosti, je, že hodnocení bude muset být prováděno po oborech a nelze neslučovat absolutně odlišné obory. Nejbližším cílem není podle něj ani tak podpora excelentních pracovišť, jako spíš zamezení toku peněz do těch nejhorších pracovišť.
Podle slov profesora Petra Zuny, prezidenta Inženýrské akademie ČR, je velký problém v nedokonalém propojení výzkumné a realizační sféry. Nesmí se stávat, že disponuje-li stát nějakými „přebytečnými" financemi, přidá bezmyšlenkovitě někomu jen proto, aby si tam dělal svůj výzkum. Zde musí být jasně znát impulz ze strany výrobní na výzkumnou sféru.
Profesor Valášek z Fakulty strojní ČVUT navrhuje výzkum rozdělit na dvě části - výzkum zcela volný, kde si každý může bádat, nad čím chce, a konkrétně směrovaný výzkum na podporu konkurenceschopnosti, který následně zajistí zdroje na jeho profinancování.
•2. blok - vzájemné postavení ZV a AV
Před dvěma lety byly odbornými komisemi Rady pro výzkum a vývoj připraveny priority aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací, které byly následně v listopadu 2008 RVV schváleny jako podklad pro přípravu Národní politiky Výzkumu, vývoje a inovací ČR na období 2009 až 2015. Při přípravě těchto priorit byl nově kladen větší důraz na aktivní účast uživatelské sféry včetně finančního vyjádření její participace, což by mělo zvýšit potenciál pro využitelnost výsledků výzkumu, vývoje a inovací v aplikacích.
Priority aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací ČR na léta 2009-2011 jsou uvedeny jako součást právě zmíněné Národní politiky Výzkumu, vývoje a inovací na léta 2009 až 2015. Jedná se o následujících osm priorit:
- Biologické a ekologické aspekty udržitelného rozvoje
- Molekulární biologie a biotechnologie
- Energetické zdroje
- Materiálový výzkum
- Konkurenceschopné strojírenství
- Informační společnost
- Bezpečnost a obrana
- Priority rozvoje české společnosti
Jak se diskutující dívají na fakt, že by měl stát určovat, jakým směrem se má ubírat aplikovaný výzkum, a základní přitom nechává bez povšimnutí? Jak by pak měly vedle sebe fungovat a spolupracovat tyto dva často tak odlišné světy. Je vůbec možné aplikovaný a základní výzkum jasně oddělovat a v jakých oborech a oblastech to má smysl? To byla nosná témata druhého diskusního bloku.
Ve Svazu průmyslu a dopravy je již ve zmíněné Agendě 2010 uvedeno, že základní výzkum by měl mít své priority. Vytvořit strategické výzkumné agendy, které vycházejí z potřeb konkurenceschopnosti dané země. „Společné úsilí se musí koncentrovat do společných zájmů a podporovat domácí realizační zázemí. Zde jsme s odpuštěním sto let za opicemi. Proto také stále skloňuji toho moudrého panovníka," konstatuje docent Šperlink. Cílem podle něj jsou technologické platformy. Evropská komise jejich vznik původně podnítila, pak od nich však dala ruce pryč, neboť jich vzniklo na 130. Nyní pod její taktovkou vznikla společná technologická iniciativa. „Já jsem osobně proti tomu, aby stát určoval priority. Těch osm, co bylo zmíněno, není nic závratného," říká docent Šperlink a vzpomíná: „Kdysi jsme měli generální ředitelství dle různých oborů. Každý dělal svůj výzkum ve spolupráci. Všichni měli jednu společnou sdruženou výzkumnou základnu." Zastává názor, že by se složení RVV mělo rekonstruovat, doplnit skutečnými odborníky, a to v poměru 1:1 mezi akademickou a průmyslovou sférou.
Podle ing. Aima by měl stát kultivovat prostředí pro stanovení strategických priorit aplikovaného výzkumu a pracovat přitom s odborně připravenými analytickými podklady a s využitím ve světě běžných, standardních metodik. Nelze však aplikovat někdejší model generálních ředitelství na současnou realitu, kdy jsou podniky z různých oborů v soukromých rukou nadnárodních společností.
Prof. Chýla uvedl příklad z Velké Británie, kdy se v roce 2007 tehdejší premiér Tony Blair obrátil na britský Council for Science and Technology, sdružení čítající 15 špičkových vědců, vědkyň a inženýrů, včetně jednoho laureáta Nobelovy ceny, s požadavkem: Identifikujte ty oblasti vědy a výzkumu, kde se za 5 let ukáže, že masivní státní podpora měla smysl v podobě obrovského komerčního dopadu. Vybrali šest hlavních oblastí, např. problematiku e-health či oblast elektronických součástek z plastických hmot. A to je podle něj ideální přístup. Do jakých oborů investovat, aby britské podniky je reprezentující zásadně prorazily ve světě.
Závěrem na tomto místě uvádíme názor profesora Jana Kratochvíla z Matematického ústavu Univerzity Karlovy, který zazněl v odpoledním bloku společné diskuse všech zúčastněných.
„Docent Šperlink mi v odpovědích v inkriminovaném rozhovoru mluvil z duše. Na neshody mezi akademickou a průmyslovou sférou se dívám z ptačí perspektivy. Mám bohaté zkušenosti jak z AV, kde jsem 30 let působil ve Fyzikálním ústavu AV, tak i z USA, Japonska, Francie či z Německa. Mám možnost sledovat realizaci výzkumu téměř po celém světě a nikde jsem neviděl, že by se výzkum jako takový rozlišoval. Pro americkou AirForce jsme např. v sedmdesátých letech realizovali vývoj titanových slitin. Výstupem taktéž byly články, které jsou dodnes citované. Aplikovaný výzkum musí být pro základní výzkum motivující. Zde stále slýchám, že AV nemá své partnery pro aplikaci. Vždyť ona si je ale vůbec nevychovává! Ve světě je běžné, že doktorandi po odchodu do praxe zpětně svému rodnému ústavu dohazují projekty.
A co bych tomu moudrému panovníkovi poradil? Jsme silně hospodářsky navázáni na Německo. Proč tedy nepřevzít jejich systém, který je ve světě uznávaný, a ten zde aplikovat? Velmi úzce jsem za předchozího režimu spolupracoval s univerzitou v Drážďanech, kde existovala obdoba naší AV, velmi komunisticky etablovaná. Avšak po spojení Německa zde byla aplikována západoněmecká organizace a v současné době to zde naprosto dobře funguje, je zde patrný markantní rozdíl. Jak však znám lidi z ministerstva školství a z Akademie věd, nikdo z nich zásadní řez neudělá. To opravdu musí přijít nějaký monarcha zvenčí a vše zásadním způsobem změnit. Něco se prostě musí stát. Mám možnost vidět profesorské práce na ČVUT a to je opravdu něco hrozného. S těmito znalostmi by dotyční mohli ve světě tak akorát dělat vrátného. Když to srovnám s profesorskými pracemi na zahraničních univerzitách, které též hodnotím, tak je to opravdu ubohé," ukončil své vystoupení profesor Kratochvíl a my tímto uzavíráme polemiku nad současnou úrovní našich akademických pracovníků.
Nalezený konsensus
Zástupci obou skupin se shodli na tom, že nelze rozlišovat základní a aplikovaný výzkum, jejich hranice splývají. Společným zájmem by mělo být dosažený výsledek neprodleně patentovat a okamžitě přetavit v komerční úspěch, např. v prodej licence, a teprve následně publikovat. Je třeba využívat duševního vlastnictví, mít odpovědnost za využití svěřených prostředků, efektivně pracovat a aplikovat dosažené výsledky.
Zpracoval
Roman Dvořák
[email protected]
4. Na WWW stránkách katedry managementu, inovací a projektů Fakulty ekonomické ZČU v Plzni je pak uvedeno zajímavé pojednání o definici základního a aplikovaného výzkumu. Předkládáme citaci:
To, co dělají vědci s použitím svých metod, nazýváme výzkumem. Základní výzkum není zaměřen na hledání určitého konkrétního výsledku. Je motivován hlavně zvědavostí. Je studiem některé zajímavé vlastnosti přírody. Vědec obvykle neví, co hledá, neví, jak to najít, a někdy ani neví, proč to vlastně hledá. Základní výzkum odhalil spoustu podrobností o chemii a funkci genů, objevil způsoby manipulace s geny a přenosu genů z jednoho organismu na druhý. Odhalil strukturu atomů a radioaktivitu. Otevírá našim myslím v čase i prostoru vesmír, v němž žijeme.
Aplikovaný výzkum je více zaměřen na určitý cíl. Na rozdíl od základního výzkumu víme, co a proč chceme, ale nevíme, jak to udělat. Většina vědců pracujících pro průmysl a vládu působí v aplikovaném výzkumu. Hledají odpovědi na určité otázky. Hledají léky na určité nemoci, metody řešení problémů a způsoby řízení určitých jevů.
Jako příklad uveďme, že aplikovaný výzkum převzal od základního výzkumu znalosti a metody vypracované v genetice a molekulární biologii a vytvořil genetické inženýrství. Technologie, které výzkumníci na tomto základě vyvinuli, umožňují ve velkém a poměrně levně vyrábět řadu produktů pro ochranu před nemocemi. Dnes se vědci učí, jak nahradit vadné geny, a jednou mohou zjistit, jak vytvořit organismy s novými vlastnostmi. Vytvořili nový průmyslový obor, který má velký růstový potenciál a velký vliv na blahobyt lidí. Jaderní fyzikové využili svých znalostí atomové struktury k vynálezu jaderné energie a jaderných zbraní. Na přeskocích elektronů jsou založeny počítače. Poznání vesmíru umožňuje pomýšlet na ochranu Země před takovou srážkou s takovými objekty, která pravděpodobně před 65 miliony let způsobila vyhynutí dinosaurů...