Témata
Reklama

Výrobní systém: budoucnost nebo přežitek?

Rádi bychom vás seznámili s pojmem výrobní systém a zamysleli se nad otázkou, do jaké míry je v dnešní době výrobní systém nutností.

Rádi bychom vás seznámili s pojmem výrobní systém a zamysleli se nad otázkou, do jaké míry je v dnešní době výrobní systém nutností. V odborné literatuře lze nalézt mnoho různých definicí a popisů toho, co je „výrobní“ a co je „systém“. Dokonce i toho, co je „výrobní systém“. Velmi zjednodušeně lze říci, že výrobní systém je způsob přeměny vstupů na výstupy skrze transformační proces.

V API považujeme za výrobní systém komplexnější obrazec, kde se silně zaměřujeme nejen na „blackbox“ transformačního procesu, ale i na toky informací a materiálu k němu vedoucí, na propojení na zákazníky a dodavatele a na vstupy okolních podnětů a procesů. Takový systém zkusme proto nenazývat výrobní, ale spíše produkční. Produkční proto, neboť veškeré definované postupy, procesy a parametry nám ovlivňují produkci přidané hodnoty. Oprostíme se tak od názvosloví, jež v nás evokuje pouze omezení na výrobu a výrobní činnosti.

Reklama
Reklama
Reklama

Obr. 1. Toyota Production System („Toyota house“)
Pro zvětšení klikněte na obrázek.

Přidaná hodnota – hlavní výstup produkčního systému

Ať již jsou naše procesy výrobní či pracujeme v oblasti služeb, produkční systém v obecném pojetí transformuje vstupy na výstupy za předpokladu tvorby přidané hodnoty. A právě přidaná hodnota je to, co daný systém zvyšuje v poměru k ostatním činnostem. Systém nám tak napomáhá dělat správné věci správně. Zároveň díky jakémusi systému (zatím se nebudeme zabývat tím, zda je nutné mít produkční systém popsán a determinován souborem pravidel a pojmů), tj. souhrnu principů, metod a postupů, směřují podniky k naplnění vize, hodnot a jejich strategie. Obecně vzato, každý podnik je založen za účelem tvorby zisku, který je realizován skrze přidanou hodnotu. Mnohdy tak dosáhneme úspěchu jen díky tomu, že budeme lepší než náš konkurent. Dodáme levněji, kvalitněji a co je podstatné, dříve či flexibilněji. Právě proto je důležité nastavit organizační, informační a hmotné toky napříč podnikem tak, aby byl poměr přidané hodnoty k nepřidané co možná nejlepší. Zde pak vzniká domněnka, že pojem výrobní (produkční) systém, popsaný jako takový výše, nám již nepostačuje a bavíme se tak o štíhlém (flexibilním) produkčním systému.

Štíhlý produkční systém má tedy za cíl zajistit podniku tvorbu přidané hodnoty s vyšší efektivitou. Co to však znamená a jak se k tomu dobrat? Základním předpokladem je nastavení systému tak, abychom zajistili efektivní tok materiálu nebo informací, snižovali či eliminovali ztráty (odstranili plýtvání). Jak toho tedy docílit, jaké metody se nabízejí?

Toyota Production System

Podívejme se na nejznámější fungující efektivní systém, kterým je TPS – Toyota Production System. Jeho cílem je dosažení vysoké přidané hodnoty pro zákazníka ve formě nejlepší kvality, nízkých nákladů a krátkých dodacích lhůt. Patří sem rovněž zajištění nejlepší možné bezpečnosti a vysoké morálky spolupracovníků.

Pojďme se však na toto téma podívat od základů. Vidíme, že „Toyota house“ (viz přiložený obrázek) stojí na pevné základové desce, kterou je vlastně celá filozofie Toyoty. Je to odraz vize, strategie a dlouhodobého systematického řízení společnosti. Bez této stability se žádný dlouhodobý systém neobejde. Důležitým prvkem je vizualizace – v době počítačů a ERP systémů zapomínáme, že díky jednoduchému nastavení vizualizace dokážeme mnoho procesů efektivně řídit. Samozřejmostí, resp. nutností je dále standardizace procesů a postupů; standardizace nám rovněž napomáhá proces stabilizovat. A konečně, v nejvyšším patře je uvedena eskalace. Jistě dáme za pravdu faktu, že systém eskalace nám dovoluje řešit vzniklé situace a události na příslušném patře organizační struktury (ne vždy je nutné, aby obchodní ředitel vybíral design propagačních propisek).

Nyní se dostáváme k jednotlivým pilířům. V TPS platí zásada JIT (just-in-time), která velí dodat správnou věc (produkt, službu) na správné místo, ve správném množství (v propojkách s ostatními pilíři pak toto rozšíříme o správnou cenu a správnou kvalitu). Dalším pilířem je jidoka. V tomto pojetí nikoli jen jako integrace hlavně kvalitativních funkcí do strojního zařízení. Jde zde především o nastavení autonomnosti pracoviště, zabezpečení nulových vad, a to především řešením kořenové příčiny vzniku chyby. Najdeme tu rovněž důležitý bod, respektive cestu a tou je neustálá eliminace plýtvání a zvyšování efektivity procesů.

Asi nejdůležitější podstatou TPS, kterou jsme záměrně nechali na konec, jsou lidé; spolupracovníci, jak říkal Tomáš Baťa. Bez nich je výrobní systém prázdný, vlastně ani neexistuje. Je třeba velmi dbát na práci s lidmi, jejich motivaci a zapojení do dlouhodobého budování tohoto systému, jelikož se jedná o dům („Toyota house“). A ten jako takový potřebuje neustálou péči.

Baťův produkční systém

Je zajímavé, že pokud se ohlédneme dále do minulosti, narazíme na obdobný produkční systém, který aplikoval T. Baťa. Samotným cílem tohoto systému bylo poskytnout službu zákazníkovi. V té době již pokroková myšlenka sama o sobě. Baťa vlastně neprodával boty, ale poskytoval službu v podobě péče o nohy jeho zákazníků. Některé pilíře jsou pak TPS velmi podobné: autonomnost, eliminace plýtvání. Důraz byl pak kladen na lidi – spolupracovníky.

Obr. 2. Principy Baťova produkčního systému a TPS

Pro definování fungujícího produkčního systému by nám v podstatě stačilo prozkoumat tyto dva výše uvedené. O TPS, stejně jako o Baťově systému, je popsáno mnoho knih, proto nemá smysl se jimi dále zabývat. Spíše se tedy podívejme, jaké zásady jsou platné pro fungující výrobní (produkční) systém.

Základní stavební kameny produkčního systému:

  • dlouhodobá strategie a vize podniku;
  • zaměření na lidi – spolupracovníky, jejich rozvoj, kompetentnost a zodpovědnost, zároveň informovanost;
  • standardizace procesů a postupů;
  • definování eskalace problémů, nastalých událostí;
  • zaměření se na plynulý tok materiálu a informací;
  • neustálé zvyšování efektivity eliminací plýtvání a racionalizací procesů;
  • dbaní na kvalitu procesu, práce a produkce.

Pokud budeme konkrétněji hovořit o štíhlosti tohoto sytému, pak se zaměříme na další podstatné body:

  • neustálé zajištění flexibility zdrojů, zajištění rychlé reakce na požadavky zákazníka;
  • stálá racionalizace procesů, snižování výrobních nákladů;
  • řešení příčin, ne důsledků;
  • rozvoj a učení se.

Berme tedy v potaz, že štíhlý výrobní systém stanovuje postupy a cesty, jak zajistit nejen nízkou cenu, vysokou kvalitu, ale i vysokou flexibilitu.

Obr. 3. Ukázka aplikovatelných metod průmyslového inženýrství při budování štíhlého produkčního systému

Jak nastavit vlastní efektivní systém

V první řadě se zaměřme na dlouhodobost. Vybudování funkčních propojení zdánlivě nesourodých celků (oddělení, dílen, parciálních postupů, návazností na zákazníka a dodavatele...) totiž není otázka několika týdnů či měsíců. Do nastavení systému musí vstupovat jasná strategie daného podniku; jedině tak můžeme získat plné výhody flexibilního výrobního systému, kterými jsou:

  • snížené výrobní náklady;
  • nižší náklady na vyrobenou jednotku;
  • vyšší produktivita práce;
  • vyšší efektivita stroje;
  • lepší kvalita;
  • zvýšená spolehlivost systému;
  • snížené zásoby;
  • kratší dodací lhůty.

Dbejme na plynulý materiálový a informační tok; díky hladkému průběhu zkrátíme průběžnou dobu výroby, resp. dodání: zaměřme se tedy na použití metody z oblasti průmyslového inženýrství, jakou je např. mapování toku hodnot – VSM – a postupně zvyšujme přidanou hodnotu procesů (VA index).

Zároveň v toku odhalujme možná místa vzniku nekvality a ty odstraňujme. Nekvalita je jednou z výrazných příčin plýtvání nejen materiálem, ale i zdroji a časem. Neustále odstraňujme plýtvání za použití základních metod jako 5S, tok jednoho kusu, ekonomie a ergonomie pohybů atd. Zvyšujme rovněž efektivitu strojního zařízení pomocí implementace SMED, TPM. To vše nezapomínejme vizualizovat a standardizovat nejlepší postupy.

Ano, z praxe známe uplatňování principů výrobního systému, aniž byly předem nebo v průběhu definovány. Je to tak správně, nebo není? Vzhledem k tomu, že takové podniky existují a prosperují, je jisté, že i touto cestou se lze vydat. Většinou však jde o menší firmy, kde zvykové právo (standard) a vynalézavost (flexibilita) vítězí nad definicí vlastního systému fungování v rámci efektivity a štíhlosti.

V podnicích nad 500 zaměstnanců se již setkáváme s jakousi definicí principů a obecně platných postupů, které zaručují vyšší flexibilitu, nižší náklady a zabezpečení kvality interních procesů. Podniky k takové definici dospěly povětšinou strategickým rozhodnutím, kdy bylo vydefinováno, na jakou cestu se podnik musí vydat, aby dosáhl větší konkurenceschopnosti.

Co spojuje úspěšné?

Když se probereme množstvím těchto definic a nastavení štíhlých výrobních systémů, narazíme na velmi podobné činitele. Tyto podniky stanovují jasně to, co je v procesech důležité. Nehrají si na schovávanou, ale naopak zveřejňují informace. Pracují s lidmi a rozvíjejí jejich znalosti a dovednosti. Cíleně tak posilují pozici definovaného produkčního systému, a to za pomoci standardů a pravidel, které jej naplňují. A možná to je tím klíčem k dlouhodobé prosperitě a úspěchu. Stejný klíč před mnoha desítkami let použili u Bati a v Toyotě. Tím bylo nastavení principů a jejich striktní dodržování.

V literatuře se dočtete, jaké principy si jednotlivé firmy vybraly, jak je aplikují a jaký je jejich přínos. Položme si však jednu otázku: je nutné takto definovat, nastavovat a aplikovat štíhlé výrobní principy? Nebovůbec nějaké principy? Nejsme si úplně jisti, zda nalezneme dokonalou odpověď. Zda nelze pracovat v jakési sféře zvyků, nepsaných pravidel a neviditelných systémů. Pokusme se však obrátit hypotézu o 180° a nastavme ji takto: „Úspěšné a inovativní podniky, které jsou lídry ve svém oboru, pracují bez přesně definovaného produkčního systému.“ Takovou domněnku lze vyvrátit. Téměř ve všech úspěšných firmách jakýsi podobný systém nastavený je. Pokud ne, tak si troufáme říci, že jej již začínají budovat nebo o něm minimálně silně přemýšlejí. Dnešní doba je k tomu nutí.

Úspěšné firmy v ČR jsou většinou v různých fázích neustálého zdokonalování. Všechny však mají společnou jednu věc, a tou je jasné definování systému v souvztažnosti se strategií společnosti s důrazem na zapojení spolupracovníků. Vše pak stojí na jasných psaných pravidlech a principech. Takto zajistíme to správné prostředí ke zlepšování procesů.

Tým API – Akademie produktivity a inovací

[email protected]

www.api.cz

Reklama
Vydání #4
Kód článku: 160442
Datum: 13. 04. 2016
Rubrika: Monotematická příloha / Inovace ve štíhlé výrobě
Autor:
Firmy
Související články
Pokud chceme změnit svět, musíme začít u sebe

Rozhovor Jána Košturiaka s Andrejem Bielikem, majitelem a šéfem společnosti BOST o kolaborativních robotech, jejich efektivitě nasazení v praxi, o budoucnosti moderní výroby, ale i o běžném životě podnikatele.

Získané zkušenosti inovacemi pro zákazníky

Průmysl 4.0 je aktuální výzvou pro výrobce obráběcích strojů. Vlastní znalosti této problematiky uživatelů se na jeho implementaci do reálného provozu podílí velkou měrou a přispívají ke snadnějšímu zvládnutí cesty vedoucí k většímu propojení od výrobců strojů, přes jejich provozovatele až po odběrate dílů na strojích vyrobených. Podívejme se na zkušenosti společnosti Mazak v této oblasti.

Jednoúčelové stroje v éře flexibilní výroby

Současný průmysl se zaměřuje na flexibilitu – krátké série, rychlé přetypování, univerzální robotizovaná pracoviště. Přesto existuje segment, kde tato lákavá univerzálnost naráží na své fyzikální i ekonomické meze. Jednoúčelové stroje a poloautomatická zařízení vůbec nezastaraly – naopak, v době nedostatku techniků na trhu práce a stupňujících se nároků na opakovatelnost výrobních procesů prožívají svoji renezanci, která může vnějšímu pozorovateli snadno uniknout.

Související články
Život českých značek: potravinářství

V seriálu o českých značkách tentokrát nahlédneme do světa potravinářství, konkrétně do Plzeňského Prazdroje. O logistice, bohaté historii i ambiciózní budoucnosti jednoho z nejznámějších českých pivovarů jsme hovořili s Tomášem Sedláčkem, manažerem skladování Plzeňského Prazdroje CZ/SK.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Snění o možné budoucnosti Tatry

Podnikatelská vize může znamenat i popuštění uzdy fantazie, ale měla by být vždy spojená s pocitem smysluplnosti a užitečnosti. Představy a fantazii však může mít každý, nemusí k tomu být zrovna majitelem podniku. Často si představuji, jak bych řešil nějaké technické problémy, někdy fantazíruji i o tom, jak bych uspořádal určitou organizaci, aby dobře a efektivně plnila svůj účel. Protože jsem strávil hodně času krizovou záchranou Tatry a protože se snažím skloubit manažerské znalosti a zkušenosti s technickými dovednostmi, tak jsem si během covidové karantény v roce 2020 vysnil, jak by továrna Tatra mohla vypadat třeba v roce 2030. Jsou to mé představy, byť vycházejí i z řady diskuzí s různými kolegy nebo dalšími lidmi.

Vždy jde o pochopení procesu

Převratný rozvoj nových technologií, jehož jsme v posledních letech svědky, se stává zásadním pomocníkem výrobních společností při jejich nepřetržitém zdokonalování procesů, zvyšování efektivity práce, minimalizaci nákladů a řadě dalších kroků. S Filipem Grobem, výrobně-technickým ředitelem společnosti Fosfa, hovoříme o konkrétních inovativních projektech, které v břeclavském závodě realizovali, o tom, s jakými úskalími se při jejich zavádění potkávali a s jakými benefity je aktuálně v praxi využívají.

Deset zastavení s JK: 3P - Pozoruj/Pochop/Podnikej

Série 10 rozhovorů s legendou inovační sféry Jánem Košturiakem je retrospektivou dílčích milníků, které jej na jeho osobní a profesní cestě potkaly a umožnily mu realizovat jeho sny, touhy a přání. Nahlížejme postupně do minulosti a hledejme společně okamžiky, které vytvářely Jánovu budoucnost a umožňovaly mu vidět za horizont zřetelněji než nám ostatním.

Byznys je o přidané hodnotě

Česká ekonomika dlouhodobě vykazuje nerovnovážný stav. Budoucnost montoven, a to i úspěšných, nemá z dlouhodobého hlediska perspektivu. Pokud nezvýšíme konkurenceschopnost našich produktů, více se nezačleníme do ekonomiky eurozóny a pokud bude ČNB dále diktovat českému trhu, problémy budou podle kybernetika, podnikatele a manažera Libora Witasska přetrvávat.

Deset zastavení s JK:
Lokální výroba

Série 10 rozhovorů s legendou inovační sféry Jánem Košturiakem je retrospektivou dílčích milníků, které jej na jeho osobní a profesní cestě potkaly a umožnily mu realizovat jeho sny, touhy a přání. Nahlížejme postupně do minulosti a hledejme společně okamžiky, které vytvářely Jánovu budoucnost a umožňovaly mu vidět za horizont zřetelněji než nám ostatním.

Jak zvýšit produktivitu?

Každý výrobní ředitel řeší otázku, jak navýšit produktivitu výroby, aniž by utrpěla její kvalita. Před stejným problémem jsem stál i já, když jsem před osmi lety začal řídit výrobu české části společnosti Colop, produkující razítka a ruční tiskárny. Níže nabízím několik tipů, jak se dá pomocí opatření ve výrobě navýšit produktivita - a v důsledku i obrat - o více než 100 %. Věřím, že většina těchto v praxi vyzkoušených rad bude užitečná i pro řadu jiných průmyslových oborů, než je výroba našeho typu.

Ujíždí nám vlak digitalizace?

Rozhovor s Martinem Peňázem ze společnosti Autodesk, nám dává možnost nahlédnout na současnou digitální transformaci optikou, jejichž rámec a obzory se vytvářely dalece před tím, než nás doba covidová naučila přemýšlet a konat jinak a pružněji, než bylo standardem.

Ve svém životě bych nic neměnil

Tuto charakteristiku nám sdělil na závěr našeho rozhovoru Zdeněk Pelc, šéf GZ v Loděnicích, který je další osobností našeho seriálu podnikatelských příběhů. Byl dlouhá léta ředitelem Gramofonových závodů, po Sametové revoluci pak pokračoval jako ředitel společnosti GZ Media, které se roku 2007 stal většinovým vlastníkem.

Budoucnost české výroby

Česká výroba prochází složitým obdobím. Naši výrobci musí každý den řešit složité úkoly a problémy, za které si z části ani nemohou. Doba už je taková, je potřeba se jí ale postavit čelem.

E-commerce posouvá logistiku do vyšší dimenze

S rozvojem elektronického obchodování zaznamenala logistika velké změny. Dalším zlomovým okamžikem byl příchod pandemie na začátku tohoto roku, kdy e-shopy a logistické společnosti poskytující služby pro e-commerce musely prakticky den ze dne změnit své obchodní jednání, včetně logistiky. Proč se to jako jednomu z mála segmentů ekonomiky úspěšně podařilo a dále daří, jaké jsou nové trendy a jaký potenciál má umělá inteligence a další moderní technologie v logistickém byznysu? MM Průmyslové spektrum nad těmito tématy diskutovalo se zakladatelkou Zásilkovny a výraznou osobností české e- commerce Simonou Kijonkovou.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit