Výzkum v úvodní části projektu byl zaměřen především na experimentální vyhodnocení řezných sil v závislosti na geometrii břitu nástroje a jeho opotřebení. Experimenty probíhají při obrábění oceli ČSN 12050 (C45, DIN 1.1191), která je etalonovým materiálem pro hodnocení obrobitelnosti. Pro experimenty jsou připraveny specificky nabroušené sady jednobřitých povlakovaných monolitních čelních stopkových fréz. Frézy se odlišují řeznou geometrií – rozdílnou kombinací úhlů čela, hřbetu a šroubovice. Použity jsou hodnoty úhlu čela v hodnotách 4°, 8°, 12°; hodnoty úhlu hřbetu jsou v hodnotách 3°, 6°, 9°; hodnoty úhlu šroubovice jsou 25° a 45°. Testy probíhají při dvou hodnotách řezné rychlosti 80 m.min-1 a 105 m.min-1 pro řadu hodnot posuvu na zub. Nástroje jsou povlakované a frézování probíhá za sucha. Obrábění je prováděno na vertikálním tříosém frézovacím centru. Zkušební materiál je upnut na dynamometru Kistler 9255B, který zaznamenává velikost řezných sil v čase. Měření je synchronizováno s tachosondou detekující polohu špičky zubu, což následně umožňuje přesně určit začátek záběru nástroje do materiálu. Mezi těmito měřicími řezy je prováděno obrábění stejného materiálu na druhém stanovišti vedle dynamometru. Cílem je vytvořit na nástroji určitou hodnotu opotřebení na hřbetě, která je v průběhu experimentu měřena. Nástroj s tímto známým opotřebením následně realizuje další řez, při kterém jsou právě měřeny řezné síly. Kritérium opotřebení břitu nástroje na hřbetu bylo stanoveno na 0,3 mm.