Odborně-vzdělávací a zpravodajský portál z oblasti strojírenství a navazujících oborů
Články >> Zlatá hřivna českého průmyslu
Chcete dostávat MM Průmyslové spektrum ZDARMA až do Vaší schránky? Více informací zde.
Nomenklatura: Management a řízení

Zlatá hřivna českého průmyslu

Pandemie covid-19 nás nutí zamýšlet se nad smyslem a fungováním věcí ve všech oblastech. Katastrofické scénáře se střídají s nadějnými zprávami a nikdo neví, co přijde zítra, jak se budeme muset chovat v příštích dnech a týdnech a jaké vzniknou nové překážky, nová opatření proti šíření viru.

Situace není vůbec veselá a rychle se mění. To je zlé, ale ze zkušeností z jarní vlny je jasné, že české firmy i živnostníci v oblasti průmyslové výroby vykazují skvělou schopnost adaptability a vysokou míru resilience. Pokud se českému průmyslu podaří zvýšit přidanou hodnotu výrobků a k tomu lépe prodat svůj výzkumný a vývojový potenciál, mohli bychom dokonce z nepříznivé situace do budoucna dost vytěžit a profitovat z investic vložených v minulém období do výzkumu a vývoje.


Problém představovali i dodavatelé – například elektromotorů z Dánska, výměníků či plechů.  (Zdroj: Sci-line)

To je teoretický pohled – a jak to vypadá v reálu?

Třinecké železárny jsme kontaktovali přes LinkedIn, který zafungoval skvěle, na naše otázky odpověděla tisková mluvčí Petra Macková Jurásková.
„Třinecké železárny patří k průmyslovým podnikům s nejdelší tradicí hutní výroby v České republice – založeny v roce 1839. Dnes jsou největším českým hutním podnikem s domácím kapitálem, jediným vlastníkem je akciová společnost Moravia Steel. Ve skupině Třineckých železáren je v současnosti 28 společností v České republice, Polsku a Maďarsku,“ říká Petra Macková Jurásková.

Třinecké železárny ročně vyrábějí zhruba 2,5 milionu tun oceli, což je téměř polovina současné celkové produkce oceli v České republice. Více než polovina roční produkce směřuje k zákazníkům z více než 60 zemí celého světa.

Vztah k zaměstnancům se promítl i do opatření při pandemii – nepropouštělo se.

„S ohledem na ochranu zaměstnanců se musel mírně změnit způsob práce ve výrobních provozech, aby bylo možné zachovat rozestupy, zavedli jsme úpravu pracovní doby a rozdělení kolektivů tak, aby se lidé neshlukovali v šatnách a při příchodu či odchodu z práce, abychom minimalizovali riziko výpadku velkého množství lidí kvůli onemocnění,“ vysvětluje Macková Jurásková.


Automatické systémy řízení jsou dnes součástí prakticky každé investice směřující do technologie výroby. (Zdroj: Sci-line)

Po první vlně

Výroba se v Třineckých železárnách v první vlně zhruba do dubna až na drobné výjimky držela v plánovaných objemech. Poté byl, podle slov tiskové mluvčí, zjevný určitý pokles poptávky, dílčí potíže zde pocítili v dodávkách pro automobilový průmysl. Naopak v segmentu železničního průmyslu či větrné energetiky se dařilo výrobu držet na plánovaných objemech.

„Situace na trhu se vyvíjí každým dnem, nedá se říct, že by se zlepšila, nebo zhoršila, v dodávkách do rozličných odvětví se to různí. Co se týče kontaktu se zákazníky, pracujeme on-line i osobně, dle sortimentu a situace,“ konstatuje Petra Macková Jurásková. „Co se týče odbytu, v první vlně jsme zaznamenali vzhledem k opatřením na hranicích potíže i v logistice, ale řešili jsme je operativně dle aktuální situace. Vzhledem k tomu, že okolo 70 % naší produkce směřuje na export, je naše ekonomická situace z velké části závislá na dalším vývoji v Evropě.“

Další téma hovoru se týkalo inovací, především v oblasti digitalizace. Ta ruku v ruce s automatizací zde probíhá dlouhodobě bez ohledu na pandemii, a směřuje k odstranění fyzicky náročné práce, a tedy k zefektivnění výroby a zvýšení bezpečnosti. Automatické systémy řízení jsou dnes součástí prakticky každé investice směřující do technologie výroby.

„V současné době máme rozpracováno několik desítek automatizačních projektů, které povedou k optimalizaci výroby, zefektivnění výrobních procesů, shromažďování dat ve vztahu k zákazníkům, ale také k využití analytických či prediktivních metod. Zvýšeným stupněm automatizace se chceme soustředit na růst produktivity, a tím i zvýšení konkurenceschopnosti naší společnosti na trhu, a současně tak přispět k posílení České republiky na mezinárodních trzích,“ říká Macková Jurásková.

Podle jejích slov je pro další existenci zásadní udržet si konkurenceschopnost, k čemuž patří i dostatečná ochrana evropských hranic před přílivem levného importu do EU, který sráží ceny ocelových produktů na trhu a může ohrozit další fungování evropských výrobců.


Vzduchotechnika v současné situaci nabývá na smyslu. (Zdroj: Sci-line)

Pro čerstvý vzduch

Další společnost, na kterou jsme se zaměřili, je Alteko. Vyrábí zařízení pro vzduchotechniku a klimatizaci, vznikla v roce 1991 a má dnes asi 40 zaměstnanců.
Na krátký rozhovor si našel čas Radislav Krupa, spolumajitel společnosti.

„V podstatě jsem už v minulém roce předpokládal, že něco přijde, co zastaví ten nepřirozeně bujarý rozvoj, který ve společnosti panoval, a ono to přišlo. Nicméně, tohle opravdu nikdo nečekal,“ říká.

Podle jeho slov mnoho věcí záleží na náladách, atmosféře – na chuti do investic a rozvoje.

„Útlum samozřejmě bude,“ říká, „ale věřím, že se najde řešení.“

Zatím zde však zaznamenávají útlum poptávek jednoznačně, a to v rozmezí 25–30 %, nicméně podle jeho názoru současná situace ukazuje vzduchotechniku ve velmi pozitivním světle.

„Najednou je to všechno o odvětrávání, čistém vzduchu, pobytu lidí v prostorách, které potřebují být větrané, protože v uzavřených prostorách je vyšší pravděpodobnost nákazy. V tom já vidím šanci pro náš obor. Jakmile se zvedne nálada ve společnosti...,“ dodává s optimismem.

Nezanedbat investice

Již v březnu, na začátku první vlny, dostalo vedení strach z nepředvídatelného průběhu.

Tedy nepanikařili jsme, ale strach tu byl,“ vzpomíná Radislav Krupa. „Několikrát jsme se sešli v rouškách, báli jsme se kolem sebe projít. Hned jsme nastartovali dezinfikování všech věcí, se kterými přichází do styku větší počet lidí – kliky, baterie umyvadel, záchody, nádobí i počítačové myši, a protože pracujeme s filtračním materiálem, začali jsme si šít vlastní roušky. S pandemií samozřejmě souvisel přechod některých zaměstnanců na práci z domova. Pomohlo, že byli podporováni státem, a přitom i částečně fungovali. Docela dobře to do sebe zapadalo. Snížil se objem zakázek, ale současně se i mírně snížily mzdové náklady, takže to bylo docela vyvážené.“

Problém představovali i dodavatelé. Někteří měli zpoždění, bohužel zejména ti hlavní – což jsou v případě Alteka například elektromotory z Dánska, výměníky či plechy. Došlo k prodloužení dodávek o dva až tři týdny.

Nicméně i zde se rozhodli nepropouštět, což Radislav Krupa oznámil svým lidem hned na začátku první vlny a dodržel to i nadále.

„V centru našich úvah jsou samozřejmě investice,“ objasňuje Krupa, „Ziskovost je sice menší, nicméně Alteko je firma závislá na rozvoji, proto také máme svůj vlastní vývoj, a jakmile se situace jen trochu stabilizuje, budeme investovat. Chceme inovovat klasické ventilátory, vytváříme flexibilní systém, který bude schopen vyhovět co nejširším potřebám v oblasti ventilace vzduchu. Tím vlastně pomůžeme zjednodušení navrhování ventilátorů. To se týká i naší současné, docela velké, investice do nového návrhového softwaru, který poslouží jak našemu nabídkovému oddělení, konstruktérům, stavařům, architektům, tak i samotným zákazníkům. Část programu bude veřejně dostupná na webu a zákazník si sám bude moci vybírat nejen konstrukčně, ale i co do provozních parametrů (jako je třeba hlučnost) ten nejvhodnější typ ventilátoru.“
 

Vyřešit odkládané

František Hájek je zámečník s vlastní dílnou, bydlí na malém městě, je mu 66 let a mohl by už být v důchodu. Není, podniká od roku 1996 a nestíhá, poptávka po samonosných vratech, schodech, zábradlích a dalších kovových prvcích pro stavby domů i provozoven je stále velká.

Na otázku, jak na něj a jeho podnikání dopadla pandemie, odpovídá: „V podstatě vůbec nijak, protože na dílně jsem většinou sám, montáže, kde je potřeba víc lidí, byly převážně venku a pracovali jsme v rouškách. Dokonce si myslím, že bylo víc zakázek, protože lidi byli doma a rozhodli se řešit i to, co dlouho odkládali.“
Jistě, nedávno, navzdory covidu, investoval František Hájek do digitálního odměřování úhlů na pásové pile. Hlavní investice do zařízení dílny – pořízení sloupové vrtačky, horizontální frézy, soustruhu a dalšího vybavení – probíhaly již dříve, ale firmě se vracejí teprve v posledních letech.

Kdo má pravdu?

Co dodat? Všechny tři případy jsou tedy pozitivní, ačkoli v rozporu s tím jsou výsledky analýzy, kterou připravilo Národní centrum Průmyslu 4.0 ještě před nástupem druhé vlny pandemie, alarmující. (Zdroj ČTK, 3. září 2020)

…Třetina českých průmyslových firem plánuje propouštět, další vyčkávají, jak se vyvine na podzim situace kolem koronaviru a jeho dopadů. Výrobním společnostem výrazně klesl objem domluvených zakázek, což se projevilo v jejich nižším vytížení. Aktuálně mají zaměstnány kapacity na 65 % a ani koncem roku nebude situace o mnoho lepší – predikce vytíženosti je 75 %. Vyplývá to z analýzy českého průmyslu, která vychází z dat získaných během 253 rozhovorů s klíčovými představiteli vybraných společností českého průmyslu od června do srpna letošního roku.

Propouštět podle analýzy plánuje třetina průmyslových firem (32,3 %), a to v průměru o 11,5 %. Naopak více než desetina firem (13,6 %) uvedla, že se bude snažit využít situaci, kdy se na pracovním trhu po dlouhé době ocitnou kvalitnější zaměstnanci, k navýšení svých zaměstnaneckých kapacit (v průměru o 5,9 %). Polovina společností (54,1 %) kapacity zatím měnit nebude.

„Většina zaměstnavatelů dělá maximum, aby nemusela propouštět. Firmy nechtějí hodit své zaměstnance přes palubu, a navíc vědí, že každá krize jednou odezní a pak bude zase velmi těžké sehnat kvalitní zaměstnance,“ uvedl viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Radek Špicar.

Leoš Kopecký

Další články

Management a řízení

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky

Sledujte nás na sociálních sítích: