Investice do nového stroje nebo výrobní linky se ve firmě řeší jednou za několik let, ale důsledky dobrého či špatného rozhodnutí se projeví každý den. Nejde přitom jen o samotnou technologii, ale hlavně o to, jaký partner za ní stojí.
Skutečně. Každý má svůj čas vyměřený. Paralela jeho odpočtu na ciferníkových hodinkách mě vede k ohlédnutí po tom, co jsem udělal před několika lety, co jsem udělal dnes. Myšlenky se mi ubírají směrem k pokračující práci na díle Trilogie. Jak z jeho názvu vyplívá, rodí se tři knihy, které mi nedají spát. A čas letí! Bilancuji nad tím, jak tato časově náročná práce osloví čtenáře, kolik z nich si přečte tuto promluvu, kolik posluchačů vyslechne její zvukovou verzi.
Rád bych prozradil obsah uvedených tří knih. Již první úvaha o jejich skladbě se mi jevila jako trojjedinost kontinuity života. Jako prostředí, ve kterém žijeme, kde usilujeme o vlastní existenci, o níž přitom tak málo víme. Pokaždé, když se s manželkou procházíme podél Pražského orloje, vynořují se mi momentky z doby před 30 lety, kdy ručičky tohoto skvělého díla i jeho zvony dávaly o sobě vědět, a rozvířily i moji mysl v koloběhu vnitřních pocitů. V rezonanci vzpomínek, vždy nanovo odkrývající kolority přežívané minulosti.
V kontextu toho mě napadá, zdali podobné myšlenky přicházely na mysl i našim dávným předchůdcům, tvůrcům Staroměstského orloje a Staroměstské radnice v Praze, mistru Mikulášovi z Kadaně. Kde se vlastně začala odvíjet znalost, nápaditost a způsobilost zasít něco tak velkého a užitečného pro člověka s velkou dávkou odvahy a realizace v daném čase? A tak i v odpovědích na některé otázky týkající se nekonečného vesmíru, tak málo poznaného Stvořitele, se zamýšlím v první knize nazvané Prostor. O tom všem si s manželkou vyprávíme při každé příležitosti, a Pražský orloj se nám tak stal signalizátorem debat o životě, o smyslu života i o tom, co vyvěrá z nejhlubšího nitra a potřeb tohoto velkého umění. Spojit práci s odpočinkem, spojit potřeby s možnostmi a vyhnout se nepotřebným entitám. Na taková témata si s manželkou nacházíme chvíle při procházkách večerní Prahou. V hlubokých pocitech též vlivem známých tónů měření času se nám vždy nanovo připomínají okamžiky štěstí, které dodnes, i po 30 letech, tak hluboce vnímáme. Tóny zaznívající z minulosti mě vracejí do konceptu druhé knihy nazvané Procesy.
V představách a naději na pokračování šťastných okamžiků jsem hovořil na nedávno konaném fóru ve Gbelanech u Žiliny. Mezi ostatními, kteří prezentovali své úsilí i zkušenosti, zážitky i úspěchy, včetně dosažení a realizace aktuálních potřeb. Na tomto místě vnímám skutečnosti, které vyplynuly z konkrétních vystoupení řečníků. Nechť naše potřeby jsou spojené s konáním dobra a vynalézavosti v letech budoucích, které například uvádím v rukopise třetí knihy nazvané Realizace. Nechť se nám daří, buďme znalí a rozlišujme dobro od zla. To však kolem sebe slyšíme stále. Přemýšlejme o naší budoucnosti a udělejme to, co je v našich silách a možnostech. Spolupracujme, vnímejme minulost jako zdroj obdivu k přírodě a myšlení. Rozvíjejme to, co přinášelo užitek a nádheru, tolik překrásných plodů tvorby a jejich umělecké či řemeslné hodnoty, pro život neměnné.
Pravda, nejsou to jen vzpomínky na minulost. Vnímám krásu kolem sebe. Vnímám nádherná díla svých vrstevníků ve vědě a vzdělání. Vnímám každý den, který přinesl dobro pro lidi, pro člověka užitečné vynálezy, objevy, a počínání mladých lidí, kteří tak usilují dát najevo své myšlení. Budují to se svými učiteli na všech úrovních vzdělávání. Se svými profesory a docenty, odbornými asistenty a lidmi působícími na vysokých školách a univerzitách. V praxi aplikují dobro nejen ve prospěch osobní, ale i užitečné pro celou společnost.
Takový, dokonale do vědomí pronikající den, jsem právě zažil na onom prvním česko-slovenském fóru průmyslových inženýrů a personálních inženýrů ve slovenských Gbelanech. Potkal jsem zde osobnosti, které během posledních 25 let tvořily koncept průmyslového inženýrství v českých i slovenských firmách. Také jejich pokračovatele, kteří podle slov Jána Košturiaka, zakladatele podnikatelské univerzity, společnosti IPA Slovakia a organizátora významných konferencí, se den co den zapisují do bohatství znalostí ve svém „fochu“. Zároveň i osobnosti duchovního života, starající se o lidi, kteří nacházejí pomoc v Dobrém pastýři, spolu s těmi, kteří přebírají štafety úspěšných projektů a jejich koncept nadále rozvíjejí.
Vzhledem k velkoleposti tohoto fóra si dovolím na závěr své promluvy citovat slova Jána Košturiaka: „Vzpomínali jsme na začátky a rozvoj průmyslového inženýrství ve firmách, na chyby i úspěchy, ale především jsme diskutovali o novém poslání průmyslových inženýrů a o budoucnosti průmyslového inženýrství s využitím příležitostí pro nastupující digitalizaci.“ K tomu bych dodal, že je nám předurčeno to, co dělá naše myšlení a užitek pro zdraví, sílu a odhodlání.
S transformačním manažerem Liborem Witasskem jsme se při rozhovoru setkali v jeho opavské výrobní firmě Strojcar, kterou mj. používá jako laboratoř svých inovačních počinů, jež následně v roli manažerského konzultanta a interim manažera navrhuje globálním firmám na cestě jejich transformace. Hovořili jsme o naší strukturálně nemocné ekonomice s převahou výroby s nízkou přidanou hodnotou, o příležitostech, které nám přináší Green Deal, o stavu německé ekonomiky, a samozřejmě o budoucnosti českého průmyslu.
Mojmír Hampl je přední český ekonom, který se většinu svého profesního života věnuje problematice financí, měnové a fiskální politiky. MM Průmyslovému spektru poskytl rozhovor, kde se mimo jiné vyjadřuje k současné politice ČNB, k důvodům, proč Česká republika aktuálně nesplňuje podmínky pro přijetí eura, a proč je nutné provést zásadní reformy tak, aby veřejný dluh byl udržitelný.
Evropa, včetně České republiky, se potýká s ekonomickými problémy. České firmy a domácnosti bojují s téměř 20% inflací, vysokými cenami energií a zdražování nemá konce. Růst hrubého domácího produktu má na letošní i příští rok klesající tendenci a oživení se jeví v nedohlednu. Přesto, ekonom Petr Zahradník hlubokou recesi v 2. pololetí 2022 neočekává. Doufá, že na konci roku budeme aspoň mírně růst, a máme příležitosti se z recese proinvestovat.
Třicet let je diskutovaným tématem propojení české vědy a výzkumu s průmyslem. Podařilo se konečně v této oblasti učinit pokroky? Proč se čeští vědci nehrnou do tuzemských firem a proč české školství negeneruje kreativní osobnosti? K diskuzi o těchto otázkách jsme pozvali docenta Jiřího Krechla, který se problematice výzkumu a vývoje dlouhodobě věnuje.
Mediální konfrontace mnoha politiků často přinášejí neshody, nepochopení, rozbroje. Bohužel většinou s nespravedlivým dopadem na společnost. Vnímatel se dozvídá fantasmagorie mimo reálný život, tedy spíše podivné hypotézy, jejichž obsah je částečně iluzorní, smíšený konglomerát pravděpodobnosti, vědomého lhaní a předsudků. Vezměme si například debaty kolem ekonomiky podnikání, konsolidace ekonomiky státu nebo důsledky protichůdných názorů politických stran. Jak se říká: jisté jsou jen daně a smrt. Pokud se podniku daří, nebo i když je ve ztrátě, musí státu platit daně. Ty může stát rozdělovat souhrnně podle zákonů, ale také v rámci přijatého vládního programu.
Až v těch nejhlubších úvahách si teprve dokážeme uvědomit fakt, že být obdarován i sebemenším kouskem štěstí není tak samozřejmé. Štěstí nám nespadne do klína jen tak samo od sebe. Není to snadné. Závist neustupuje, ba naopak, stále roste, a často až do takových závratných výšek, o kterých jsme si až dosud mysleli, že ani dosaženy být nemohou.
Kolem nás, u nás, všude, kde existuje život, se každou vteřinu odehrávají miliony událostí, které zasahují jednotlivce, komunity, státy. Rostou nepokoje, protesty a skandování, pouliční bitvy, rebelie. Systémy budované člověkem v sílící zlovůli a vlivem ničivých výroků se řadu let dostávají do úpadku. Jsme svědky válečných konfliktů, nových a nových hrozících válek.
Již brzké ráno ukáže, jaký by měl být dnešní den. Každopádně by neměl záviset pouze na počasí. Člověk by měl již večer myslet na to, co je nevyhnutelně nutné předem zvládnout a promyslet. Zda má vše po ruce, aby následující den přinesl požadované ovoce. S osobním důrazem na to, že je součástí týmu, za který je zodpovědný a jehož členové vytvářejí na sebe navazující dílčí cíle..
Pozdravy dobré ráno, pekný deň sa považujú za slušnosť a dobrú výchovu. Rovnako na pracovisku je prejavom spolupatričnosti aj úsmev, vzájomný stisk rúk a pochopenie nálad. Veľa prezrádza výraz tváre ako reflexia vnútorných pocitov a pripravenosti na plnenie plánovaných úloh. Vlastných a zosúladených s pracovnými povinnosťami podľa zosnovaného algoritmu.
Smyslem nové série podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult o jejich denní operativě, o realizaci dlouhodobé strategie, jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti a dalších tématech. Tentokráte jsme o rozhovor požádali profesora Davida Tučka, děkana Fakulty managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem.
Proč jsme nejlepší?
a mnoho dalších benefitů.
... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou


