Investice do nového stroje nebo výrobní linky se ve firmě řeší jednou za několik let, ale důsledky dobrého či špatného rozhodnutí se projeví každý den. Nejde přitom jen o samotnou technologii, ale hlavně o to, jaký partner za ní stojí.
Mediální konfrontace mnoha politiků často přinášejí neshody, nepochopení, rozbroje. Bohužel většinou s nespravedlivým dopadem na společnost. Vnímatel se dozvídá fantasmagorie mimo reálný život, tedy spíše podivné hypotézy, jejichž obsah je částečně iluzorní, smíšený konglomerát pravděpodobnosti, vědomého lhaní a předsudků. Vezměme si například debaty kolem ekonomiky podnikání, konsolidace ekonomiky státu nebo důsledky protichůdných názorů politických stran. Jak se říká: jisté jsou jen daně a smrt. Pokud se podniku daří, nebo i když je ve ztrátě, musí státu platit daně. Ty může stát rozdělovat souhrnně podle zákonů, ale také v rámci přijatého vládního programu.
A právě v procesu přerozdělování daňových příjmů podle zákona o „společných financích“ dochází k rozporům. Proti sobě stojí personifikované názory zástupců státu a politických stran, ministrů, kumulovaných ve stranických uskupeních. Představitelé těchto názorů jsou jako bojovníci v dávných gladiátorských zápasech, stojí proti sobě, proti úderu z posledních sil, který často ukončí život nebo přinese porážku s výsměchem přihlížejícího davu. Mám pocit, že hejkalové z ulice vědí nejlépe, jak dělat politiku státu. Výsledkem není spravedlnost, ale latentní situace, která může vyvolat až totální rozvrat společnosti. Často je při tom zneužíváno odvolávání se na princip demokracie.
V počátcích svého podnikání ve firmě, která bohužel v tvrdé konkurenci zkrachovala, jsem tvrdil, že demokracie ano, ale jen po brány firmy. Pokud se stalo něco vážnějšího, ohlásili se mimo jiné zástupci ROH, tedy Revolučního odborového hnutí. Předmětem jednání s vedením podniku nebylo bezostyšné politikaření, ale položení konkrétních otázek na stůl se záměrem najít s vedením podniku společnou cestu a pokračovat v plnění stanovených úkolů za přijatelných podmínek. Je však otázkou, proč se současné poměry mění ve vášnivé nenávistné pohledy a stupňující se zuřivost při prosazování vlastních názorů, které často přehlušují podstatu věci.
Ani elementární povaha fungování daného nerovnovážného stavu nestačí k tomu, aby se situace v krátké době změnila. Čím více podniky redukují náklady, tím více se šíří pocit nespravedlnosti a nevole vůči vlastníkům či akcionářům. V mnoha rezortech se lidé začínají bouřit. V takových případech je obtížné najít řešení. Je pravda, že politik ve většině případů není vědcem, který se opírá o exaktní poznatky vědy a podniká výzkumy různých zaměření například s využitím aplikované ekonomie v řízení výrobních podniků.
Všichni už mají dost nekonečných hádek. Dopadem na vědomostní manifest je nejen růst nepokojů, ale také strach lidí o vlastní budoucnost. Strach o svou další existenci, strach o své rodiny. Život se pro ně stává téměř nesnesitelným, a oni nakonec rezignují a rozhodnou o svém dalším osudu po svém...
Znal jsem středoškolského učitele, inženýra, který si pletl svou kvalifikaci s akademickým titulem profesora. Byl to respektovaný, vtipný a zajímavý člověk. Až na to, že byl posedlý tituly. Naštěstí se dnes situace změnila a před tituly mají přednost znalosti.
Když to víte, využijete to. Analyzujete příslušné výhody, řekněme i předpokládaný zisk. Je to správná cesta? Pokud budeme pokračovat, může se stát, že výsledek našeho úsilí bude nečekaný, někdy i mimořádně užitečný. Mezi hrstkou písku se nám třpytí zrnka zlata.
Tak tomu říkávali naši pradědové. I když se sousedé, přátelé, nebo dokonce organizovaní členové určitého společenství svým způsobem respektují, často se jim přesto nedaří rozumně uspořádat nastavené dohody respektující pravidla komunikace. Možných příkladů máme možnost vidět či slyšet na televizní obrazovce či v rozhlasu mnoho. Nejhorší je, pokud se přátelská návštěva promění v požár rozdílných názorů. Zpravidla po krátkém přivítání následuje vášnivá debata ohledně celého spektra témat, často i nepodstatných, ale diskuze se vygraduje, jako by se hovořilo o konci světa. Stačí! Je třeba vášnivé debaty zavčas utnout a vrátit se do tolerantní a respektující roviny.
Až v těch nejhlubších úvahách si teprve dokážeme uvědomit fakt, že být obdarován i sebemenším kouskem štěstí není tak samozřejmé. Štěstí nám nespadne do klína jen tak samo od sebe. Není to snadné. Závist neustupuje, ba naopak, stále roste, a často až do takových závratných výšek, o kterých jsme si až dosud mysleli, že ani dosaženy být nemohou.
Kolem nás, u nás, všude, kde existuje život, se každou vteřinu odehrávají miliony událostí, které zasahují jednotlivce, komunity, státy. Rostou nepokoje, protesty a skandování, pouliční bitvy, rebelie. Systémy budované člověkem v sílící zlovůli a vlivem ničivých výroků se řadu let dostávají do úpadku. Jsme svědky válečných konfliktů, nových a nových hrozících válek.
Milý úsměv již z dálky prozrazuje dobrou náladu Janka, mého přítele z dětství. Září radostí, z byť i náhodného setkání. „Štefane, víš, co všechno mě čeká? Tvrdá robota. Počínaje prvním pracovním dnem.“ Řekne mi hned na uvítanou. Jeníček toho má vždy dost na práci. Zlepšovací návrhy, inovace… A navíc, jako představitel podniku, svým dobře míněným posláním oplývá nesmírným zájmem o vše kolem. Chce šířit dobro, a pomáhat lidem realizovat jejich předsevzetí. Není to ale vždy tak jednoduché, vnější svět ovlivňuje ten náš vnitřní. Například, když byl prezentován vládní program, vyslechli jsme různá vyjádření, často i extrémní. Projevoval se určitý osobnostní intelekt. A jak dny plynou, až příliš často odkrývají znova rozdané karty. Do státní ekonomiky pronikají politické názory, a ekonomika je součástí podnikání.
Skutečně. Každý má svůj čas vyměřený. Paralela jeho odpočtu na ciferníkových hodinkách mě vede k ohlédnutí po tom, co jsem udělal před několika lety, co jsem udělal dnes. Myšlenky se mi ubírají směrem k pokračující práci na díle Trilogie. Jak z jeho názvu vyplívá, rodí se tři knihy, které mi nedají spát. A čas letí! Bilancuji nad tím, jak tato časově náročná práce osloví čtenáře, kolik z nich si přečte tuto promluvu, kolik posluchačů vyslechne její zvukovou verzi.
Podstata názoru uvedeného v tomto titulku se v různých souvislostech a za rozličných okolností opakuje od brzkého rána až do pozdních nočních hodin. Pro mnoho z nás je to nejen téma konverzací na způsob „aby řeč nestála“, ale je to i náplň naší práce.
Pozdravy dobré ráno, pekný deň sa považujú za slušnosť a dobrú výchovu. Rovnako na pracovisku je prejavom spolupatričnosti aj úsmev, vzájomný stisk rúk a pochopenie nálad. Veľa prezrádza výraz tváre ako reflexia vnútorných pocitov a pripravenosti na plnenie plánovaných úloh. Vlastných a zosúladených s pracovnými povinnosťami podľa zosnovaného algoritmu.
Spravidla ak človeka podrobia až neľudskej kritike, aktívni ľudia potom iba nastavia chrbát na bičovanie za skutky, ktoré nespáchali osobne, hoci zväčša ten systém, dnes už nevýkonný a hlavne vo vzťahu ku skutočným potrebám nefunkčný, pestovali. Jeho nefunkčnosť vznikla postupne „nabaľovaním“ obsahu výučby nie na základe spoločenských potrieb, ale na základe okruhu znalostí či špecializácie jednotlivých účastníkov vzdelávacieho procesu.
Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem.
Proč jsme nejlepší?
a mnoho dalších benefitů.
... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou


