Investice do nového stroje nebo výrobní linky se ve firmě řeší jednou za několik let, ale důsledky dobrého či špatného rozhodnutí se projeví každý den. Nejde přitom jen o samotnou technologii, ale hlavně o to, jaký partner za ní stojí.
Ak zoberiem do úvahy, že mám za sebou osem desaťročí života, konečne by som sa mal sám voči sebe vyjadriť zreteľne a jednoznačne. Pravda, v tejto časti sebaspytovania mám na mysli výlučne pracovné záležitosti, napredované vo svojej profesii, napĺňanie vytýčených cieľov. Moja rodina i moje blízke okolie vedia, na akú veľkú úlohu, na ktorej pracujem dodnes, som sa podujal. A teraz by som čakal, že sa ma môj vnímateľ opýta, o čom to vlastne hovorím? Prílišná pracovná orientácia, absolutizovaná honba za chimérou, zafixovaným cieľom sa spravidla vypomstí.
Absolutizácia povinností môže ubíjať a postupne rozložiť vzťahy v rodine, môže spôsobiť, že manželka a deti sa postupne odcudzia. Dnes som už presvedčený, že len taký stav veci má cenu, ktorý nie je na úkor lásky a rodinného šťastia. Životnú výhru si treba zaslúžiť. Nezaslúži si ju ten, kto nevie správne žiť. Mám na mysli život plný činorodosti, život aktívny, ale život v zhode s potrebami a záujmami najbližších. Nič by človek nemal robiť na úkor osobného šťastia, rodinnej pohody a spokojnosti, ani na úkor pomoci iným či rozdelenia výnosov svojho snaženia tým, ktorí mu k tomu dopomohli, inak je to pridraho zaplatený výsledok životného snaženia.
V živote je veľmi dôležitá systematickosť a vytrvalosť. Len vydržať! Existuje však hranica, keď čas na výdrž je dlhší ako ekonómia výsledku. Nerád polemizujem o tom, čo sa navzájom triešti a oberá človeka o energiu. Pretože uznanie si razí cestu cez množstvo prekážok, ktoré sú protipólom, ako spochybňovanie, nezdravá konkurencia. Veľa som o tom polemizoval, prečo človek túži po obdive, prečo stále nie je spokojný hoci aj sám so sebou. Prečo „úspech“ vyvoláva potrebu ďalšieho „úspechu“!?
Podnikanie sa bude musieť dostať do súladu s prírodou a svetom okolo nás. Snaha o nekonečný rast nás môže zničiť. Chceme mať prácu alebo chceme dobre žiť? Zvyšovaním produktivity však paradoxne pripravujeme ľudí o prácu. Ide nám teda o kvalitný život a šťastie ľudí, alebo o prácu, v ktorej sme človeka degradovali na ozubené koleso v stroji, ktorý sa točí stále rýchlejšie? Keď budeme mať autonómne a automatizované systémy na reprodukciu vecí, načo nám budú ľudia? Zisk a zvyšovanie produktivity dnes nemôžu byť hlavnými kritériami rozvoja podniku. Musíme vidieť a riešiť nerovnováhu vo svete, ničenie prírody a degradáciu človeka na pracovný prostriedok, ktorý si síce za odvedenú prácu môže kúpiť viac vecí, ale má menej skutočnej radosti a šťastia. Ambície a zhon môžu pochovať lásku, ak človek iba prežíva, namiesto toho, aby žil. Každý úspech sa musí merať aj z pohľadu efektívnosti spotreby času, lebo dnes už môžem povedať, že život je príliš krátky a niekedy zostáva už len málo času dokonať dielo podľa svojich predstáv. Myslím si, že popri užitočnej práci som vo svojom živote vynaložil aj veľa jalovej energie. Človek má v sebe zakódované určité spôsoby práce a myslenia, ktoré sú však už prekonané, a musí sa naučiť vyhnúť tomu, aby robil veci nepotrebné a zbytočné.
Všetko, čo chce človek dosiahnuť, je späté s časom, čas je výkonový ekvivalent. Nič nie je zadarmo, pretože vynaložený čas na prejavenie úspechu je stratou najväčšou. Čas je nezvratný, čas nemožno kúpiť, čas je navždy odídená minulosť.
Nabudúce: Podľa akého programu je človek zostrojený?
Zanedlouho začne nový akademický rok, který s sebou, v souvislosti reflexe poznání předchozího covidového období, přinese mnoho změn v přístupu nejen ve výuce, ale i ve fungování vzdělávacích institucí jako takových. Mohli byste prosím uvést, na které novinky a inovace se mohou studenti vaší fakulty těšit?
Pozvání k otevíracímu rozhovoru zářijového vydání MM Průmyslového spektra, věnovaného největší přehlídce průmyslových inovací – MSV v Brně, přijal prof. Ing. Vladimír Mařík, DrSc., dr.h.c., FEng., zakladatel a vědecký ředitel CIIRC ČVUT v Praze a zakladatel a ředitel Institutu Equilibrium. Nedávno byl v Indii podle něj nazván Institut umělé inteligence na NIMS University v Jaipuru, což je pro Českou republiku mimořádná událost a velká čest.
Transformace v 90. letech 20. století způsobila, že je v České republice žalostně málo výrobců finálních produktů. Naše ekonomika bohužel oslabuje, příčinou není jen covid a další nepříznivé okolnosti, je to i důsledek politického neumětelství. Nicméně, existuje pár společností, které nás utvrzují v tom, že i v dnešním globalizovaném světě se české výrobky mohou na mezinárodních trzích excelentně prosadit. Vyžaduje to však využití tvůrčího potenciálu obyvatel, nové nápady. Politických inovačních strategií jsou desítky, zpravidla však, tak jak je v Česku obvyklé, jsou často nanejvýš dobrým politickým marketingovým trikem.
Vzdělání je alfou a omegou všeho. Ať uvažujeme v ekonomické, či politické rovině, vzdělávání je společným jmenovatelem všech oblastí. Česká ekonomika se bohužel stále nedostala na předcovidovou úroveň, avšak změny v oblasti vzdělávání tomu mohou výrazně pomoci. Pokud nebudeme konat, stagnace naší ekonomiky se dostaví velmi rychle. Miroslava Kopicová, která se celoživotně věnuje otázkám zaměstnanosti, konkurenceschopnosti, vzdělávání a rozvoje lidských zdrojů, analyzuje v otevíracím rozhovoru současný stav, a díky svým bohatým zkušenostem nabízí různá řešení, jež nás z pasti ekonomiky s nízkou přidanou hodnotou mohou vytáhnout.
Symptomem dnešní doby je, že žijeme nárokově, a to nejen jako stát, ale i na úrovni rodin a domácností. Míra zadlužení, fenomén spotřebního půjčování a nákupů na dluh, splátky, to vše znamená, že pryč je doba, kdy jsme si museli na cokoli nejdřív vydělat, a pak to teprve koupit. Mnoho domácností je ještě o krok dál – spotřebovávají a půjčují si více, než dokážou splatit. Tomáš Prouza však největší rizika, která nás ohrožují, spatřuje v klimatické změně, protože jde o něco, co nedokážeme vyřešit. A ani předpovědět, co všechno způsobí.
Realizace aktuálního otevíracího rozhovoru se odehrála ve Zlínském kraji v Kunovicích, kde se v mece letectví nachází společnost 5M zabývající se vývojem a výrobou kompozitních sendvičových materiálů především pro letectví a pozemní dopravu, ale také vesmírnými projekty. Její spolumajitel Richard Pavlica si na nás udělal čas neprodleně po svém návratu z Japonska, kde se firma účastnila veletrhu zaměřeného na letecké a kosmické aktivity. Hovořili jsme jak o trendech a výzvách, které tento obor přináší, tak o podnikatelské realitě pramenící z evropského působení, se kterou se denně setkávají a musejí do svého celosvětového fungování promítat.
Svět se dnes doslova mění před očima. K otázce, zda jsme schopni se poučit z chyb zaniklých civilizací, říká v rozhovoru výkonná ředitelka SMO ČR Radka Vladyková, že bychom toho schopni být měli. Avšak s ohledem na efekt Gaussovy křivky, která mj. platí pro mnoho společenských jevů a bohužel preferuje většinové názory, jež nutně nemusí být vždy ty nejlepší. Navíc vývoj světa měl vždy dvojí dynamiku, vnitřní a vnější – to známe i z teorie revoluce, kdy musí být splněny současně vnitřní i vnější podmínky.
Bohdan Wojnar vždy razil zásadu, že je třeba si všechno řádně odpracovat a každý den zkusit udělat něco navíc. Nikdy se nebránil novým věcem, trpělivě se je učil a s potřebnou dávkou štěstí se pak dostával k zajímavým pracovním příležitostem. Během čtyřiceti profesních let ušel cestu od chemického inženýra, přes dlouhou kariérou ve Volkswagenu Slovakia ve financích a controllingu až po člena představenstva za oblast HR ve Škoda Auto. Toto je dle jeho slov výhodou velkého koncernu, kdy nemusíte zůstat na jednom místě, u jednoho oboru a v jedné zemi. Tyto zkušenosti mu poskytly velký profesní přehled, ze kterého vycházejí témata aktuálního otevíracího rozhovoru MM Průmyslového spektra.
Výzkumná a vědecká pracoviště jsou častými nositeli průlomových objevů a řešení. Jejich přínos pro konkurenceschopnost firem a národních ekonomik je neoddiskutovatelný. Jak si vede v této oblasti Akademie věd ČR, jak spolupracuje s průmyslovou sférou a kde vidí svou přidanou hodnotu? Na toto téma jsme diskutovali s předsedkyní AV ČR profesorkou Evou Zažímalovou.
Evropa, včetně České republiky, se potýká s ekonomickými problémy. České firmy a domácnosti bojují s téměř 20% inflací, vysokými cenami energií a zdražování nemá konce. Růst hrubého domácího produktu má na letošní i příští rok klesající tendenci a oživení se jeví v nedohlednu. Přesto, ekonom Petr Zahradník hlubokou recesi v 2. pololetí 2022 neočekává. Doufá, že na konci roku budeme aspoň mírně růst, a máme příležitosti se z recese proinvestovat.
Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem.
Proč jsme nejlepší?
a mnoho dalších benefitů.
... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou


