Témata

Z dostupných výzkumů víme, že do čtvrté třídy mají děti matematiku rády, ale poté se již ve srovnání se světem propadáme. Všechny ty pompéznosti s digitální revolucí a kampaně za větší počet studentů v technických oborech nemůžou padnout na úrodnou půdu, pokud nedokážeme vyučovat matematiku tak, aby se k ní děti rády vracely. A pro případnou eliminaci neúspěchů raději zrušíme povinnou maturitu z matematiky. 

Roman Dvořák

Je absolventem oboru Strojírenská technologie Fakulty strojní ČVUT v Praze, kde nakonec kombinovanou formu doktorského studia po dlouhých letech nedostudoval (...). V roce 1997 nastoupil do vydavatelství Vogel Publishing na post odborného redaktora vznikajícího strojírenského titulu MM Průmyslové spektrum. V roce 1999 přijal nabídku od německého vlastníka outsourcingovat titul do vlastního vydavatelství. 

Reklama


Na odborná učiliště odchází v České republice každý rok na 40 tisíc deváťáků, zhruba třetina populačního ročníku. V kontextu absolutního nedostatku řemeslně vzdělaných lidí u nás mě tento poměr docela překvapil. Pokud se ale podíváme do sociologických výzkumů, zjistíme, že právě tato skupina mladých lidí má ve škole nejvíce zameškaných hodin, často školu nedokončí nebo se profesi nevěnuje. Na trh práce tak odtud přicházejí mladí lidé značně ohrožení nezaměstnaností a všemi návaznostmi, které tento fakt s sebou přináší – od podpory v nezaměstnanosti přes sympatie s extrémistickými a populistickými skupinami až bohužel po kriminální činnost.

Reklama
Reklama
Reklama

Kde má tento problém své kořeny? Osobně je vidím v segregaci. Začíná to prvním filtrem hodných holčiček od zlobivých chlapečků ve školkách a pokračuje privilegiem tzv. nejvíce talentovaných žáků s rodičovskými ambicemi, aby jejich děti studovaly víceletá a čtyřletá gymnázia. Jejich přípravě na přijímačky učitelé věnují nejvíce času a ty ostatní nechávají bez povšimnutí. „Odstrčení“ pak často zažívají období nulového úspěchu, pocitu, že na ně zbyl pouze učňák, ocitnou se na vedlejší koleji a začnou tzv. rebelovat. S nimi pak učitelé a mistři dílen na učňácích zažívají často velmi krušné chvíle. A proto se také pedagogové do učilišť nehrnou. Přitom ve společnostech s propracovaným vzdělávacím systémem právě do těchto škol odcházejí ti nejlepší pedagogové, aby byli schopni zdánlivě nepřizpůsobivé žáky přivést na správnou cestu. U nás je prestižní post pedagoga vázán na působení na gymnáziu, nikoliv na učilišti. A přitom ty skutečné schopnosti pedagoga, zvládnout obtížné žáky, se projeví právě zde. Toto je však na okraji zájmu společnosti, nezajímá nás, jak výuka probíhá a kdo brány učňáků opouští. Zbavme se tohoto pokrytectví a uvědomme si, že jsou to právě ti, kdo nejvíce ohrožují stabilitu společnosti, a ve finále i rozhodují o volebních výsledcích. 

Reklama

Stále si nedokážeme uvědomit, že v konečném důsledku jsou lidé to hlavní, do čeho bychom měli investovat. Dálnice jsou super, ale bez vzdělaných lidí jsou nám k ničemu. A když se u nás řekne, že se má investovat do lidí, tak úsilí obvykle směřuje k vypsané dotační výzvě, z ní profinancovanému návrhu projektu často nevalné kvality, primárně připravenému z důvodu personálního zachování pracoviště, které je po ukončení dotace stejně neudržitelné, a cyklicky se pak musí žádat o podporu novou. A tím to máme vůči EU vyřešené. Sláva, vyčerpali jsme alokované prostředky. Investice ale není dotace. Je problém, že to tak poskytovatelé a příjemci často chápou. Kilometr dálnice je investice, ale zlepšení výuky na škole investice není. Slovíčkaříme, ale investujeme přece kvůli budoucím výnosům. A my musíme investovat do lidí tak, aby vydělávali a co nejméně končili mimo trh práce, nebo dokonce na okraji společnosti.

Obecně platí, že kvalitní školy znamenají pro stát méně problémů v budoucnu. Nicméně je obtížné se shodnout na tom, co to znamená kvalitní škola. Je to soukromá, nebo veřejná? Připadá mi zvláštní, že máme školství tzv. zadarmo, abychom měli všichni stejné možnosti, ale nakonec mají potomci bohatších rodičů lepší předpoklady pro dosažení kvalitnějšího vzdělání, často na předražených značkových školách či studiem v zahraničí.

Buďte zdrávi na těle i na duchu, a přesto přese všechno si v naději na spasení skryté v blížících se Velikonocích i nadále udržujte zdravý rozum.



Vydání #4
Kód článku: 230438
Datum: 05. 04. 2023
Rubrika: Redakce / Názory
Firmy
Související články
Strategické řízení společnosti ve věku turbulence

Transformace v 90. letech 20. století způsobila, že je v České republice žalostně málo výrobců finálních produktů. Naše ekonomika bohužel oslabuje, příčinou není jen covid a další nepříznivé okolnosti, je to i důsledek politického neumětelství. Nicméně, existuje pár společností, které nás utvrzují v tom, že i v dnešním globalizovaném světě se české výrobky mohou na mezinárodních trzích excelentně prosadit. Vyžaduje to však využití tvůrčího potenciálu obyvatel, nové nápady. Politických inovačních strategií jsou desítky, zpravidla však, tak jak je v Česku obvyklé, jsou často nanejvýš dobrým politickým marketingovým trikem.

Bez znalosti matematiky znalostní ekonomiku nevybudujeme

Vzdělání je alfou a omegou všeho. Ať uvažujeme v ekonomické, či politické rovině, vzdělávání je společným jmenovatelem všech oblastí. Česká ekonomika se bohužel stále nedostala na předcovidovou úroveň, avšak změny v oblasti vzdělávání tomu mohou výrazně pomoci. Pokud nebudeme konat, stagnace naší ekonomiky se dostaví velmi rychle. Miroslava Kopicová, která se celoživotně věnuje otázkám zaměstnanosti, konkurenceschopnosti, vzdělávání a rozvoje lidských zdrojů, analyzuje v otevíracím rozhovoru současný stav, a díky svým bohatým zkušenostem nabízí různá řešení, jež nás z pasti ekonomiky s nízkou přidanou hodnotou mohou vytáhnout.

Pokrok je fajn za humny, nás s ním neobtěžujte

Symptomem dnešní doby je, že žijeme nárokově, a to nejen jako stát, ale i na úrovni rodin a domácností. Míra zadlužení, fenomén spotřebního půjčování a nákupů na dluh, splátky, to vše znamená, že pryč je doba, kdy jsme si museli na cokoli nejdřív vydělat, a pak to teprve koupit. Mnoho domácností je ještě o krok dál – spotřebovávají a půjčují si více, než dokážou splatit. Tomáš Prouza však největší rizika, která nás ohrožují, spatřuje v klimatické změně, protože jde o něco, co nedokážeme vyřešit. A ani předpovědět, co všechno způsobí.

Související články
Bez technických řešení nelze dělat politická rozhodnutí

Realizace aktuálního otevíracího rozhovoru se odehrála ve Zlínském kraji v Kunovicích, kde se v mece letectví nachází společnost 5M zabývající se vývojem a výrobou kompozitních sendvičových materiálů především pro letectví a pozemní dopravu, ale také vesmírnými projekty. Její spolumajitel Richard Pavlica si na nás udělal čas neprodleně po svém návratu z Japonska, kde se firma účastnila veletrhu zaměřeného na letecké a kosmické aktivity. Hovořili jsme jak o trendech a výzvách, které tento obor přináší, tak o podnikatelské realitě pramenící z evropského působení, se kterou se denně setkávají a musejí do svého celosvětového fungování promítat.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Objektivní diagnóza společnosti umožnuje její léčbu

Svět se dnes doslova mění před očima. K otázce, zda jsme schopni se poučit z chyb zaniklých civilizací, říká v rozhovoru výkonná ředitelka SMO ČR Radka Vladyková, že bychom toho schopni být měli. Avšak s ohledem na efekt Gaussovy křivky, která mj. platí pro mnoho společenských jevů a bohužel preferuje většinové názory, jež nutně nemusí být vždy ty nejlepší. Navíc vývoj světa měl vždy dvojí dynamiku, vnitřní a vnější – to známe i z teorie revoluce, kdy musí být splněny současně vnitřní i vnější podmínky.

Přínos vědců pro českou ekonomiku

Výzkumná a vědecká pracoviště jsou častými nositeli průlomových objevů a řešení. Jejich přínos pro konkurenceschopnost firem a národních ekonomik je neoddiskutovatelný. Jak si vede v této oblasti Akademie věd ČR, jak spolupracuje s průmyslovou sférou a kde vidí svou přidanou hodnotu? Na toto téma jsme diskutovali s předsedkyní AV ČR profesorkou Evou Zažímalovou.

Jsem optimista, letos se přikláním k mírnému růstu

Evropa, včetně České republiky, se potýká s ekonomickými problémy. České firmy a domácnosti bojují s téměř 20% inflací, vysokými cenami energií a zdražování nemá konce. Růst hrubého domácího produktu má na letošní i příští rok klesající tendenci a oživení se jeví v nedohlednu. Přesto, ekonom Petr Zahradník hlubokou recesi v 2. pololetí 2022 neočekává. Doufá, že na konci roku budeme aspoň mírně růst, a máme příležitosti se z recese proinvestovat.

Deset zastavení s JK: Obnova Slovenska

Série 10 rozhovorů s legendou inovační sféry Jánem Košturiakem je retrospektivou dílčích milníků, které jej na jeho osobní a profesní cestě potkaly a umožnily mu realizovat jeho sny, touhy a přání. Nahlížejme postupně do minulosti a hledejme společně okamžiky, které vytvářely Jánovu budoucnost a umožňovaly mu vidět za horizont zřetelněji než nám ostatním.

Role technické univerzity
v udržitelné společnosti:
Prof. Ľubomír Šooš, STU v Bratislavě

Smyslem série této řady podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult, kteří dávají nahlédnout do své denní operativy, o dílčí realizaci dlouhodobé strategie a jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti. V tomto díle je naším hostem profesor Ľubomír Šooš, děkan Strojnické fakulty Slovenské technické univerzity v Bratislavě.

Trnitá cesta české vědy a výzkumu

Třicet let je diskutovaným tématem propojení české vědy a výzkumu s průmyslem. Podařilo se konečně v této oblasti učinit pokroky? Proč se čeští vědci nehrnou do tuzemských firem a proč české školství negeneruje kreativní osobnosti? K diskuzi o těchto otázkách jsme pozvali docenta Jiřího Krechla, který se problematice výzkumu a vývoje dlouhodobě věnuje.

Role technické univerzity v udržitelné společnosti: Prof. David Tuček, UTB Zlín

Smyslem nové série podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult o jejich denní operativě, o realizaci dlouhodobé strategie, jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti a dalších tématech. Tentokráte jsme o rozhovor požádali profesora Davida Tučka, děkana Fakulty managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

MM Glosa: Matematika jako osud. Náš osud

Čísla jsou neúprosná. Průzkum z března letošního roku ukázal, že matematika je pro mladé lidi mezi 16 a 26 lety jedním z hlavních důvodů, proč si nevybírají určité studijní obory. Téměř polovina respondentů ji nemá ráda a záměrně se jí při volbě studia vyhýbá. A výsledky přijímacích zkoušek nanečisto? Průměrná úspěšnost v matematice nedosáhla ani čtvrtiny. Ze středních odborných škol matematika při maturitě prakticky mizí – letos z ní maturoval každý 10. žák, v roce 2013 to bylo na 36 % maturantů. Tato čísla neznačí jen školský problém. Jsou to čísla o budoucnosti našeho průmyslu, naší ekonomiky, naší budoucnosti.

MM Glosa: Tatra není dědictví. Tatra je závazek.

Jsou příběhy, které se staly inspirací. A pak jsou příběhy, které se inspirací stát mohly – ale místo toho se proměnily ve varování. Příběh Tatry patří bohužel stále více do té druhé kategorie. Ne proto, že by kopřivnická legenda ztratila svůj technologický potenciál, nyní ještě více zabarvený do zelena než kdy dříve. Ale proto, že ji dusí něco mnohem prozaičtějšího: vlastnický spor dvou třicátníků, kteří po svých otcích zdědili podíly – avšak nikoliv jejich spojenectví, natož schopnost domluvit se, dokud to bylo ještě možné.

MM Glosa: České strojírenství: Skvělý produkt s absencí sebevědomé značky

Nahlídneme-li do historie i současnosti českého strojírenství, můžeme být právem hrdí. Naše firmy byly a jsou synonymem pro inovace, technickou zdatnost, preciznost a spolehlivost. Denně v našich provozech vznikají špičkové produkty, které obstojí v tvrdé globální konkurenci. Přesto se nemohu zbavit pocitu, že nám jako celku něco zásadního chybí. Máme skvělý obsah, ale pokulháváme ve formě. Máme excelentní produkt, ale příliš slabou a často neviditelnou značku – a to nejen na úrovni jednotlivých firem, ale i na úrovni celé naší země. Je to podobné, jako když donekonečna analyzujeme problémy a vítězoslavně hlásáme, jak jsme dokázali rozpoznat jejich příčiny, ale k realizaci konkrétních kroků se nemáme.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit