Stále si nedokážeme uvědomit, že v konečném důsledku jsou lidé to hlavní, do čeho bychom měli investovat. Dálnice jsou super, ale bez vzdělaných lidí jsou nám k ničemu. A když se u nás řekne, že se má investovat do lidí, tak úsilí obvykle směřuje k vypsané dotační výzvě, z ní profinancovanému návrhu projektu často nevalné kvality, primárně připravenému z důvodu personálního zachování pracoviště, které je po ukončení dotace stejně neudržitelné, a cyklicky se pak musí žádat o podporu novou. A tím to máme vůči EU vyřešené. Sláva, vyčerpali jsme alokované prostředky. Investice ale není dotace. Je problém, že to tak poskytovatelé a příjemci často chápou. Kilometr dálnice je investice, ale zlepšení výuky na škole investice není. Slovíčkaříme, ale investujeme přece kvůli budoucím výnosům. A my musíme investovat do lidí tak, aby vydělávali a co nejméně končili mimo trh práce, nebo dokonce na okraji společnosti.
Obecně platí, že kvalitní školy znamenají pro stát méně problémů v budoucnu. Nicméně je obtížné se shodnout na tom, co to znamená kvalitní škola. Je to soukromá, nebo veřejná? Připadá mi zvláštní, že máme školství tzv. zadarmo, abychom měli všichni stejné možnosti, ale nakonec mají potomci bohatších rodičů lepší předpoklady pro dosažení kvalitnějšího vzdělání, často na předražených značkových školách či studiem v zahraničí.