Všechny tyto tlaky – rodinné, pracovní, společenské, globální – se sčítají. Naše nervová soustava odolává, ale nervozity je stále více a napětí se zvětšuje, roste geometrickou, ba až kvadratickou řadou, s každým novým dnem. Člověk se v takové chvíli musí ptát: „Kladl si tyto otázky i pračlověk? Byla v jeho světě rovnice jednodušší? Hlad? Luk a lov. Chlad? Oheň. Útulek? Bambusový domeček.“ Jeho život se soustředil na přežití tady a teď, na zajištění jídla pro rodinu. Nedělal si zásoby, nezatěžoval se hypotékou, neporovnával svůj bambusový přístřešek se sousedovým. Jeho starosti byly reálné, hmatatelné a, dovolím si tvrdit, řešitelné prostřednictvím fyzické akce.