Velikost stykových ploch je významnou vlastností dvou kluzně spojených součástí. Při vzájemném posuvu součástí se postupně opotřebovávají vrcholky profilu povrchů a linie styku se posunuje směrem do materiálu, tzn. že se zvětšuje styková plocha. To popisují parametry nazvané materiálový poměr profilu (nosný podíl) a křivka materiálového poměru profilu (nosná křivka), které poskytují významné informace pro strojírenskou praxi.
Křivka materiálového poměru profilu povrchu, charakteristická pro jednotlivé metody dokončování, má především význam pro posuzování zatěžovaných funkčních povrchů, řešení problémů tření, mazání a opotřebení. Pro praktické využití je křivka nahrazována přímkami, potom horní část (Rpk) odpovídá výstupkům povrchu, střední část (Rk) odpovídá jádru profilu a spodní část křivky (Rvk) popisuje velikost a četnost prohlubní na povrchu.
Parametry křivky materiálového poměru profilu jsou vztaženy k funkční významnosti částí křivky.
Výška jádra profilu drsnosti Rk má největší význam pro funkční vlastnosti povrchu. Je rozhodující pro zatěžování povrchu. Malá hodnota Rk (malý sklon střední části nosné křivky) odpovídá jemným dokončovacím operacím (např. lapování). Jako zatěžovaná styková plocha se pomalu opotřebovává, tzn., že dochází k malým změnám měrného tlaku. To vše ukazuje na prakticky neměnné kontaktní (funkční) podmínky. Čím menší bude hloubka jádra, tím rovinnější bude charakter povrchu. Větší hloubce jádra odpovídá, při postupném opotřebovávání, výraznější změna měrného tlaku. Opotřebení stykových ploch v tomto případě probíhá rychleji a teprve v dolní části hloubky jádra profilu se dosahuje vyššího nosného podílu profilu povrchu.
Redukovaná výška vrcholů Rpk vyjadřuje podíl výšky vrcholů nad základním jádrem profilu, redukovaný o vliv výšek ojediněle velkých výstupků. Hodnota Rpk představuje část profilu povrchu, která se při zatížení rychle opotřebovává a je využitelná pro posuzování charakteru i rychlosti např. zabíhání kluzných i valivých ložisek. Cílem technologie výroby by mělo být dokončení funkčního povrchu s nejmenší hodnotou Rpk. Limitující mírou drsnosti povrchu pro uložení součástí s vůlí by měla být hodnota částí nosné křivky profilu Rk + Rpk.
Redukovaná výška prohlubní Rvk charakterizuje podíl rozměru prohlubní pod jádrem profilu, výpočtem redukovaný o vliv ojedinělých velkých prohlubní. Velikost Rvk může být významná, např. pro mazání kontaktních povrchů (tj. pro udržení maziva v místě styku povrchů). Například pro litinové vložky válců se ukázalo vhodné dokončení povrchu s velkými hodnotami Rvk.
Funkce povrchu je ovlivněna i polohou jádra nosné křivky, určenou materiálovým podílem horní meze Mr1 a dolní meze Mr2 jádra. Za stejných podmínek, čím menší bude vzdálenost mezi Mr1 a Mr2, tím menší bude kontaktní spolehlivost povrchu při zatížení. Materiálový poměr profilu obsahuje důležitou charakteristiku povrchu, jako např. předpokládaný průběh záběhu, opotřebení i podmínek mazání.
Norma ISO 13565 uvádí dvě sady parametrů získaných z křivky materiálového poměru, určené k charakteristice povrchů, jejichž funkční vlastnosti se mění v závislosti na výšce profilu. Jedná se jednak o parametry užívané v německém automobilovém průmyslu (ISO 13565-2:1996, filtrace dle ISO 13565-1), a dále parametry navržené americkým výrobcem motorů Cummins (ISO 13565-2:1996, filtrace dle ISO 12085).
Hodnocení křivky materiálového poměru profilu povrchu umožňuje lépe posuzovat vhodnost dosažené drsnosti povrchu pro funkci nebo lépe zhodnotit změny povrchu způsobené provozem. Např. ze změny velikosti Rpk lze usuzovat na rychlost opotřebování výstupků profilu a hodnotit tak průběh zaběhávání dvojice povrchů; proces honování lze hodnotit podle změn velikosti Rk v závislosti na době honování apod.
I když materiálový poměr profilu simuluje postup opotřebení, nelze jej zaměňovat za výsledky provozních testů, a to z těchto důvodů:
materiálový poměr je stanoven z délek stykových povrchů, tedy ne z dotykové plochy?parametr je určen z relativně krátké dráhy a zanedbává vliv vlnitosti a tvaru povrchu?na celkovém opotřebení stykových ploch se většinou žádná z nich nepodílí stejným způsobem.Hodnotu materiálového poměru lze využít i pro stanovení polohy linie odpovídající určité velikosti nosného podílu. Např. pro provozní aplikaci bude mezní hodnota materiálového podílu 60 %. K tomu lze určit maximální výšku opotřebení z původního profilu povrchu.
Na okraj lze konstatovat, že v souvislosti s určováním Rz z profilu povrchu nebo počtu výstupků na základní délce vyvstává otázka, co tvoří výstupek a prohlubeň. Zpravidla je výstupek tvořen profilem povrchu, který dvakrát protne střední čáru. Na profilu se ovšem objevují i menší místní výstupky, které nedosahují střední čáry. Příčinou vzniku těchto menších nerovností je nestabilita řezného nástroje, nečistoty a chvění při řezání. Všeobecně se předpokládá, že na začátku provozního využití povrchu tyto místní výstupky zmizí (vyhladí se) dříve, než stačí výrazněji ovlivnit funkci povrchu.
Průměrný kvadratický sklon posuzovaného profilu R?q je tvarovým parametrem hodnocení struktury povrchu a představuje kvadratický průměr sklonu pořadnic dZ/dX v rozsahu základní délky. Průměrný sklon profilu je úhel, který svírá se směrem střední čáry. Hodnota parametru, stejně jako velikost místního sklonu, kriticky závisí na rozteči pořadnice ?x. Příkladem využití parametru je měření rozvinuté (skutečné) délky profilu, což je délka přímky, která vznikne "vyrovnáním" všech výstupků a prohlubní profilu. Vyšší hodnota parametru (průměrný sklon je strmější) představuje větší skutečnou délku profilu v porovnání s nominální velikostí. Parametr může být užitečným vodítkem při posuzování možností nanášení nátěrů nebo povlaků na povrch.
Průměrný sklon profilu může pomoci při posuzování funkčních vlastností povrchu, např. kontaktní vlastnosti - kdy parametr může být vztažen k tvrdosti nebo pružnosti povrchu a může charakterizovat jeho odolnost proti otlačení, či optické vlastnosti - kdy při malé hodnotě R?q má povrch dobré reflexní vlastnosti a naopak. Poněvadž průměrný sklon profilu závisí na amplitudě a rozteči nerovností, lze tento parametr označit za hybridní.
Přínos některých těchto méně užívaných parametrů, např. funkce hustoty pravděpodobnosti souřadnic, není jen v rozšíření popisu vlastností povrchu, ale i v možnosti hodnocení změn struktury povrchu v průběhu provozu v případech, kdy hodnoty klasických parametrů drsnosti (Ra, Rz) zůstávají beze změn, ačkoliv se změní počet a tvar nerovností povrchu, což ovlivní (někdy výrazně) jeho funkční vlastnosti.