Obrábění Nemožného se samozřejmě neobešlo bez problémů a tým v několika případech musel upravit svou strategii obrábění.
„Původně jsme použili jiný typ 3D modelu, s nímž ale nemohou pracovat CAD/CAM systémy“ říká Loikkanen. „Museli jsme jej převést z 3D síťového modelu, který běžně používají 3D animační studia a v podstatě se jedná o z polygonů složenou povrchovou vrstvu, na reálný 3D model s danou hustotou detailů. To bylo opravdu náročné. Po dokončení jsme model rozdělili na 17 dílů. Všechna rozhraní mezi nimi jsme museli naprosto přesně vymodelovat, aby styčné body a linie plynule navazovaly a nebyly po složení dílů patrné. Nějakou dobu nám trvalo, než jsme to dotáhli k dokonalosti.“
„Kromě toho jsme na jisté problémy narazili i při hrubování, což souviselo s velikostí dílů v porovnání se stroji,“ doplňuje jej Pettersson. „To jsme vyřešili simulací NC-kódu, nalezením všech míst, kde bychom přesáhli hranice pracovního prostoru stroje, a změnou sekvence v CAM systému.“
A tak se nakonec podařilo vytvořit sochu, která přirozeným způsobem kombinuje díla pěti různých umělců. Vytvoření dosud nevídané sochy však nebylo jediným úspěchem, který společnost Sandvik Coromant zaznamenala.
„V průběhu této práce jsme do svých procesů postupně začlenili technologie a metody, které bude možné využít v projektech digitálního obrábění i v budoucnu,“ vysvětlil Loikkanen. „Vzhledem k množství programátorské práce bychom tu sochu nikdy nepostavili bez jejího digitálního dvojčete. Veškeré testování probíhalo digitálně, čímž jsme ušetřili obrovské množství času, který by jinak padl na testování metodou pokus-omyl. To určitě můžeme uplatnit i v budoucích projektech a ušetřit tak čas a snížit počet zmetků.“
„Procesy programování i simulace se u dalších dílů neustále zrychlovaly,“ dodal Pettersson. „Obrábění přitom trvalo zhruba stejnou dobu, protože řezná data a nástroje se příliš neměnily. Z toho vyplývá jasný závěr: Naše rozsáhlá produktová data a doporučení jsou přesná a lze je snadno získat z mnoha zdrojů, k nimž patří naše webové stránky, aplikace Tool guide, či knihovna nástrojů Tool Library. Lze je i integrovat přímo do samotných CAM systémů. Pro naše zákazníky to nepochybně má velkou hodnotu a řeší se tím i jeden z nejnáročnějších úkolů úzce souvisejících s digitálními cykly využívanými při programování CAM systémů.“
Nemožnou sochu mohou nyní obdivovat milovníci umění i moderních technologií. Slouží jako důkaz, že digitální i fyzické výrobní nástroje zvládají i velmi kreativní práci.
„Jsem nesmírně hrdý, že jsme to dokázali,“ uzavírá Loikkanen. „Věříme, že návštěvníci Tekniska Museet a všichni lidé, kteří sochu na vlastní oči spatří, ocení, že jde o zcela jedinečné umělecké dílo.“
„Použité techniky a metody svědčí o tom, jaké jsou skutečné schopnosti společnosti Sandvik Coromant,“ doplňuje jej Pettersson. „I když se máme vypořádat s výzvou, před jakou doposud nikdo nestál, zvládneme to – obrábění kovů opravdu rozumíme.“
Další informace o Nemožné soše a video zachycující průběh její výroby naleznete na webových stránkách home.sandvik.
__________________________________________________________________________________________________
Zdroj: Tisková zpráva Sandvik Coromant. Zpracováno redakcí.