Kovové tenzometry mají mřížky různých tvarů vinuté buď z konstantanového drátku o průměru 0,01 až 0,02 mm, nebo nyní častěji leptané z konstantanové fólie o tloušťce např. 0,004 mm. Tvar mřížky souvisí se specifikem použití. Tenzometry jsou velmi tenkou vrstvou tmelu s minimálním prokluzem a vysokým izolačním odporem (řádově 1010 ohmů) spojeny s měřeným objektem. Při deformaci článků měřicí mřížky tenzometru v tahu nebo v tlaku dochází ke změně velikosti jejich průřezu dl/l, a tedy i ke změně jejich odporu dR/R. Ta je u většiny kovů v rozsahu platnosti Hookova zákona lineární. Platí:
dR/R = k.dl/l,
kde k = 2,1 je součinitel deformační citlivosti konstantanu. Elektrický odpor kovových tenzometrů podle velikosti a tvaru mřížky vychází v rozmezí 120 až 1000 ohmů. Vedle konstantanu se pro výrobu tenzometrů využívají i další slitiny. Teplotní součinitel elektrického odporu konstantanu 5.10-5 °C-1 je minimální.
Funkce lepidla je ideální, přenáší-li po celé funkční délce tenzometru trvale a věrně povrchovou deformaci zkoumaného objektu na mřížku tenzometru a vytváří-li dostatečný izolační odpor mezi vývody tenzometru a zatěžovaným materiálem. Lepidla patří k tuhým kapalinám, neřídí se Hookeovým zákonem a k jejich charakteristikám patří tečení. Výrobci tenzometrů vyrábějí lepidla, jejichž tečení je minimální a neomezuje přesnost měření. Uživatelům poskytují návody k lepení.
Tento výklad objasňuje princip funkce tenzometrů. K dosažení dlouhodobě přesné úměrnosti mezi měřenou deformací a výstupním elektrickým signálem z tenzometru je třeba minimalizovat či zcela eliminovat řadu rušivých nelineárních fyzikálních jevů experimentálně ověřenými technologickými postupy instalace tenzometrů a využitím elektroniky, což má smysl především při aplikacích kovových tenzometrů ve snímačích.