Kromě toho existuje ještě jedno srovnání, tentokrát přímo z terénu. Jaderná elektrárna v Kudankulamu (KKNPP), kde byl loni v říjnu k síti připojen první reaktor vycházející z konstrukce typu VVER, se po přepočítání nákladů na jednotkovou cenu prozatím „vejde“ pod limit čtyři rupie za kilowatthodinu. A nic se na tom nezmění ani za rok, kdy by se měl naplno rozeběhnout i druhý reaktor, budovaný pod taktovkou ruského Atomstrojexportu.
Někteří experti si proto myslí, že tlak na Arevu by mohl v rámci silné konkurence zabrat. „Bude to ale hodně záležet na ceně pojištění a na počtu indických komponentů, které v kontraktu hrají svou roli,“ myslí si Robinder Sachdev, analytik think-tanku The Imagindia Institute. Znamenalo by to ovšem, že Areva by musela v Indii jít s cenou výrazně dolů. Na světě totiž neexistuje referenční projekt využívající EPR, který by se blížil představě indických úřadů.
Naopak – třeba v britském Hinkley Pointu, kde s technologií od Arevy staví francouzský státní gigant EdF třetí blok tamější atomové elektrárny, se cena vyšplhá o třetinu nad zvažovaný indický strop. „Po dostavbě dalšího bloku v roce 2020 bude cena za kilowatthodinu dosahovat v přepočtu 9,20 rupie,“ upozorňuje aktivista Vivek Monterio.