Solidní výrobci filtrační techniky jsou si výše popsaného problému dobře vědomi, a proto hlavní důraz věnují vývoji interních filtračních komponent. Jedná se přitom o zapeklitou snahu vyladit dvě nejdůležitější vlastnosti, které by měl filtrační element mít – a které jsou bohužel v přímém protikladu. Je to účinnost filtrace daného filtračního elementu a jeho životnost.
Abychom vysvětlili, oč vlastně jde – představme si filtrační prvek jako síto, přes které proudí vzduch s částicemi různé velikosti. Čím jsou oka síta větší, tím méně částic filtr zachytí a tím déle se bude také zanášet; to je typický příklad dlouhé životnosti a nízké účinnosti. Pokud ale vybereme síto s co nejmenšími oky, zachytí jak malé, tak i velké částice, ale také se rychle zcela ucpe a vzduch přestane prakticky proudit. V tomto případě je účinnost vysoká, ale životnost velmi krátká.
Tím, jak se zvyšují požadavky na stále kvalitnější jakost výstupního vzduchu (např. v České republice je nyní normou stanovený limit koncentrace olejových a emulzních aerosolů na hodnotu 5 mg.m-3, zatímco v mnoha zemích jsou limity mnohem přísnější), roste snaha pracovníků vývojových oddělní nalézt nová, neotřelá řešení a vyvinout takové filtrační materiály a principy, které budou současným trendům plně vyhovovat.