Kam směřují největší strojírenské fakulty v ČR?

Ačkoliv se potýkají s ekonomickými problémy pramenícími mj. z poklesu počtu studentů a potřebou náročných reakreditací, směřují obě fakulty k aktivnějšímu a ekonomicky výhodnějšímu modelu spolupráce s průmyslem prostřednictvím technologického transferu a licencování. Zároveň usilují o modernizaci výuky, jak integrací stáží do akreditací (Praha), tak integrací moderních technologií a komerčního vzdělávání (Brno). Oba děkani považují posílení administrativní podpory (projektové týmy, efektivní děkanát) za nezbytný krok k uvolnění akademického potenciálu pro dosažení ambiciózních vědeckých a průmyslových cílů.

Obě fakulty také jasně chápou, že musí zvýšit atraktivitu studia a zajistit, aby absolventi měli kompetence odpovídající moderním průmyslovým požadavkům, přičemž se ale liší v přístupu k samotné struktuře výuky.

Děkan doc. Španiel se zaměřuje na legislativní a strukturální změny s cílem posílit flexibilitu studia při zachování ekonomické udržitelnosti. Klíčové cíle v oblasti výuky podle něho zahrnují:

• omezení počtu kontaktních hodin (na maximálně 24 hodin týdně) v souladu s požadavky Rady pro vnitřní hodnocení;
• posílení reálné volitelnosti předmětů, což dává studentovi větší možnost podílet se na definici svého studijního profilu, aniž by byl kladen důraz na vznik formálních specializací;
• implementaci průmyslových stáží studentů jako součást akreditace. Děkan Španiel navrhuje zavést projektové předměty, které umožní stáž absolvovat buď u externího partnera zajištěného fakultou či studentem, nebo formou plnohodnotné alternativy na fakultě. Fakulta navíc nedávno zavedla specifické mezioborové bakalářské programy (např. udržitelná mobilita – pohony a vozidla, automatizace a aplikovaná informatika), což reflektuje potřebu reagovat na aktuální technická témata, i když nové programy v nadcházejícím období již nepředpokládá.
• Brněnský děkan doc. Hlinka zdůrazňuje potřebu budovat pozitivní obraz fakulty poskytující špičkové vzdělání, které vede ke skvělé startovací pozici do profesního života. Jeho program silně akcentuje rozvoj klíčových kompetencí:
• podpora kritického myšlení a tvořivosti studentů, schopnost samostatného řešení technických problémů;
• revize studijních plánů s důrazem na profilaci absolventů formou specializací a široké nabídky volitelných předmětů;
• smysluplné zavádění prvků umělé inteligence, virtuální reality a rozšířené reality do výuky;
• výrazné posilování role dalšího vzdělávání formou komerčně nabízených kurzů, reagujících na poptávku průmyslu a umožňujících získání nových kompetencí s celoevropskou platností (mikrocertifikáty). Hlinka tedy cílí na obsahovou modernizaci a přímé začlenění nejnovějších technologií a zároveň na systematickou práci s talentovanými studenty.

Pro čtenáře MM Průmyslového spektra je jistě klíčovou otázkou, jak se budou fakulty integrovat s průmyslovým prostředím. Oba děkani mají rozsáhlé profesní zkušenosti, které jim poskytují hluboký vhled do potřeb praxe, a oba programy usilují o zásadní transformaci modelu spolupráce s průmyslem.

Miroslav Španiel si během své dlouholeté kariéry na FS ČVUT v Praze vybudoval expertizu v oblastech, které jsou fundamentální pro spolehlivost a životnost kritických strojírenských komponent. Jeho odborné zájmy zahrnují modelování materiálové odezvy, aplikaci moderních výpočtových metod a posuzování pevnosti potrubních systémů a tlakových nádob. Jeho zapojení v projektech se týkalo např. balistické ochrany, jaderných zařízení (identifikace parametrů tvárného porušení pro tlakové nádoby), automobilového průmyslu (Centrum kompetence Josefa Božka) a leteckých technologií. Konkrétní spolupráce s průmyslem zahrnovala kontrolu statické pevnosti a životnosti jednotek pro ventilaci v jaderné elektrárně pro Atlas Copco. Tato rozmanitá a vysoce aplikovaná praxe ho kvalifikuje pro pochopení požadavků průmyslu na materiálovou vědu, integritu konstrukcí a inženýrské výpočty v kritických odvětvích.

Jiří Hlinka má výrazně koncentrovanou profesní dráhu v oboru letecké a kosmické techniky. Jeho výzkumná činnost se zaměřuje na spolehlivost letadlové techniky, mechanické, avionické a elektrické zdrojové soustavy letadel. Hlinka se podílel na řadě velkých mezinárodních i národních projektů zaměřených na vývoj letadel (např. VUT 001 Marabu, EV55) a leteckých technologií (National Competence Centre for Aeronautics and Space). Jeho znalost průmyslového prostředí je hluboká, specifická a mezinárodně prověřená v jednom z technicky nejnáročnějších oborů. Jeho předchozí role proděkana pro vnější vztahy a spolupráci s průmyslem mu navíc dala osm let přímé exekutivní zkušenosti s řízením těchto vazeb.

Oba kandidáti se potýkají s problémem, že smluvní výzkum s průmyslem nepřispívá k hodnocení vědeckého výkonu pro rozdělování dotací na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumných organizací. Doc. Španiel si klade za prioritu technologický transfer. Cílem dle něho je motivovat průmyslové partnery k náhradě smluvního výzkumu výhradním nákupem nebo nákupem licence duševního vlastnictví, které se do příslušných dotací započítává. Jedná se o strategický posun, kdy se fakulta snaží změnit vztah z modelu „průmysl jako zdroj zakázek“ na „průmysl jako zdroj nevyřešených problémů a námětů“.

Doc. Hlinka plánuje posilovat motivační nástroje pro využití výsledků VaV v praxi, ať už prodejem duševních práv komerčním subjektům, nebo vlastní komercializací (licenční smlouvy, patenty, spin-off firmy). Tímto se snaží snížit závislost na tradičních dotačních zdrojích. Hlinka navíc aktivně hledá nové zdroje a oblasti pro VaV, které reagují na globální trendy, jako je obranný průmysl, vesmírné technologie, polovodiče a jaderná energetika. Tyto oblasti jsou klíčové pro budoucí růst strojírenství. K podpoře těchto cílů plánuje aktivně nabízet a prodávat duševní vlastnictví, například s využitím pozice „business developera“.

Evropský, a potažmo český, průmysl se nachází v období hluboké restrukturalizace, ovlivněné digitalizací, energetickou tranzicí a globální konkurencí. Strojírenství, jako páteř české ekonomiky, nemůže zůstat stranou. V této fázi transformace představují největší české strojírenské fakulty v Praze a Brně nepostradatelné partnery, jejichž směřování má strategický význam pro celou republiku.

Zatímco primárně regionálně orientované strojní fakulty v Plzni, Liberci a Ostravě mohou efektivně realizovat podporu místní praxe, často navázanou na silné osobní vztahy plynoucí z regionálního prostředí, Fakulta strojní ČVUT v Praze a Fakulta strojního inženýrství VUT v Brně nesou zodpovědnost s celostátním, a často i mezinárodním přesahem. Jejich programy pro nadcházející funkční období tak ukazují, kam se má český high-tech průmysl ubírat.

Oba děkani si uvědomují, že tradiční model spolupráce s průmyslem, v rámci níž převažuje smluvní výzkum, se vyčerpal a nepřispívá k hodnocení vědeckého výkonu pro rozdělování dotací na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumných organizací. Cesta k transformaci, jak již bylo řečeno, proto vede přes technologický transfer a komercializaci duševního vlastnictví. Tento posun k formalizovanému a zpeněžitelnému transferu znalostí je pro restrukturalizaci průmyslu zásadní, jelikož umožňuje škálovat dopad fakulty po celé republice a generovat investice do modernizace infrastruktury, namísto spoléhání se na lokální, personálně vázané projekty.

Velký význam směřování obou fakult spočívá v jejich aktivním cílení na oblasti, které definují budoucnost průmyslu. Praha i Brno chtějí snížit závislost na tradičních dotačních zdrojích a nahradit útlum financování strukturálních fondů investicemi do nově se rozvíjejících sektorů s vysokou přidanou hodnotou. Doc. Španiel se v rámci posilování kontaktů s praxí aktivně zaměřuje na obranný průmysl. V kontextu jeho odborné expertizy pevnostních výpočtů, modelování materiálové odezvy a kritických konstrukcí má fakulta potenciál k dodávání řešení pro kritické inženýrské obory, které jsou pro průmyslovou stabilitu nepostradatelné. Doc. Hlinka se svým hlubokým zaměřením na leteckou a kosmickou techniku plánuje aktivně posilovat výzkum v oblastech obranného průmyslu, vesmírných technologií, polovodičů a jaderné energetiky. Tyto sektory představují globální trendy a jsou klíčové pro budoucí růst českého strojírenství.

Volba těchto děkanů, s jejich prokazatelnými zkušenostmi v aplikovaném, komplexním výzkumu, a jejich programové priority pro nadcházející období hrají zásadní roli. Jejich úspěšnost při realizaci těchto strategických kroků, podpořená efektivními projektovými týmy (jak navrhuje pražský kandidát) a dostatečně dimenzovaným managementem (jak navrhuje jeho brněnský kolega), určí, jak rychle a efektivně se tyto dvě největší strojní fakulty stanou hnací silou transformace, kterou český průmysl naléhavě potřebuje.

Pokud by se fakulty zaměřovaly pouze na regionální zakázky, jejich dopad na národní restrukturalizaci by byl minimální. Avšak díky ambiciózním programům, které cílí na standardizovaný, škálovatelný transfer duševního vlastnictví do klíčových strategických odvětví, mají předpoklady stát se katalyzátory, jež zvednou technologickou úroveň strojírenství v celé zemi.

Lze říci, že obě instituce stojí před transformací, v rámci níž se technické know-how musí stále více promítat do měřitelných výsledků s přímým dopadem na průmysl, které jsou započitatelné do hodnocení vědy. Tento přesun od čistě pedagogického nebo smluvně-výzkumného poslání k modelu aktivního transferu duševního vlastnictví je hlavním směrem pro nadcházející období. Jak se to bude oběma pánům a jejich staronovým týmům dařit, ukáže čas – přeji jim však, aby na této cestě měli pevné zdraví, dostatek sil a loajální okolí, které je podpoří.