Témata
Zdroj: Fosfa

Loď je bezpečná v přístavu, ale pro to nebyla vybudována

Břeclavská Fosfa je ukázkou společnosti, která se za necelé čtvrtstoletí dokázala proměnit z víceméně krachující postsocialistické a rozložené firmy ve světovou špičku. Sbírá jedno ocenění za druhým, patří mezi globální lídry svého oboru a určuje trendy. Za touto proměnou stojí její majitel a ředitel Ivan Baťka a tým jeho spolupracovníků.

Anna Jirásková

Vystudovala umělecko-průmyslovou střední školu v Turnově a následně strojírenský management na Vyšší odborné škole ve Strakonicích. Většinu svého profesního života se věnuje překladatelství z angličtiny, ve volném čase pak například literatuře, počítačům, řemeslné tvorbě či vzdělávání se v dalších jazycích. V MM Průmyslovém spektru pracuje jako redaktorka od roku 2024.

Reklama

MM: Když jste do Fosfy v roce 2002 přišel, určitě to nebyla továrna s vizí, spíš „barák na odstřel“, jak zpívá v jednom songu Michal Prokop… Přesto jste do ní vstoupil. Měl jste tehdy vy svou vizi?

I. Baťka: Neodpustím si vzpomínku, kterou mi i po letech někteří připomínají. Je trochu ironií, že mnozí významní podnikatelé a firmy, které jsou dnes našimi konkurenty, často vzpomínají na to, jak se tehdy byli ve Fosfě podívat. Všichni zcela jasně viděli, že nemůže přežít, že to je podnik, který nemá smysl kupovat, protože je skutečně na dně. A ani na trhu, z hlediska zákazníků, pro tehdejší Fosfu nebylo místo – byl saturovaný. Jediný rozdíl mezi mnou a jimi byl, že oni to věděli, a já ne. Kdybych to věděl, asi bych došel ke stejnému závěru, totiž že je čirý nesmysl ji kupovat.

Jenže na mě se obrátila mezinárodní banka Goldman Sachs, které se firmu nepodařilo prodat, a nakonec oni i já jsme měli ve Fosfě největší pohledávky. V době před tím jsem Fosfě dodával surovinu, takže jsem tam měl svoje peníze – a ty jsem chtěl zachránit. První motiv tedy nebyla žádná vize, ale pragmatismus. Prodal jsem část Rádia Impuls, peníze vložil do Fosfy a začal od píky. To je celé tajemství.

Ing. Ivan Baťka, generální ředitel a předseda představenstva společnosti Fosfa (Zdroj: Fosfa)

Jediný driver mého rozhodnutí byl, že jsem byl dostatečně mladý, nebál se výzev a viděl jsem, možná jako jediný, podstatný detail – totiž že fosfor nemá substitut. Je základním elementem, který člověk, příroda i planeta potřebují k tomu, aby mohly existovat. Když se létá k cizím planetám a zvažuje se jejich osídlení, hledá se fosfor. Tak jsem si říkal, že když tu je taková výjimečnost, že snad společně se spolupracovníky z Fosfy něco vymyslíme, že najdeme způsob, jak vytvořit podnik, který bude skutečně sloužit svému zákazníkovi a svému účelu.

A vstoupil jsem do Fosfy jen pár dní před tím, než měla být rozřezána na šrot, jak se to stalo mnoha jiným českým fabrikám. Paradoxem bylo, že jsem udělal pravý opak toho, co Fosfě v té době radila nejmenovaná banka: Ta nabádala zastavit výrobu na bázi fosforu a rozjet ve velkém výrobu krmných fosfátů. Já jsem výrobu fosfátů naopak zastavil, protože jsem v nich neviděl přidanou hodnotu, a začali jsme rozvíjet výrobu kyseliny fosforečné v potravinářské kvalitě a koncentraci, které nikdo nevěřil.

Všichni poradci, chemici i výrobáci říkali, že v koncentraci, kterou jsem chtěl, kyselinu nikdy nevyrobíme. Bylo relativně těžké, abych je jako nechemik přesvědčil, že to dokážeme. Vyrobili jsme ji. A většinu těch chemiků jsem musel propustit. Následně jsem se rozhodl pokračovat ve vertikální integraci a začali jsme vyrábět i esenciální směsi pro potravinářský a farmaceutický průmysl. A to je cesta Fosfy i dnes – snažíme se neustále vyvíjet nové a nové produkty s vysokou přidanou hodnotou. Protože to je vedle růstu znalostí a kvality lidí jediná cesta, jak dlouhodobě obstát ve světové konkurenci.

MM: V rozhovorech často zmiňujete současnou cestu Fosfy jako permanentní transformaci. Je to strategie, k níž jste došel až jako její majitel? Vychází to z vašich oblíbených baťovských principů a idejí? Je to filozofie, nebo dokonce svým způsobem váš způsob života?

I. Baťka: Možná právě ta poslední varianta. Já se dlouhodobě inspiruji přírodou – a spousta moudrých lidí už před Baťou řekla, že v přírodě život rovná se pohyb. Nehybnost znamená smrt. Když to promítnete do podnikání, platí to úplně stejně. Pokud neudržíte firmu v pohybu, pokud neudržíte v pohybu lidi a nedokážete se adaptovat na permanentní změny, zanikáte. Jakmile opakovaně děláte totéž, tak se vlastně nevyvíjíte a přirozeným způsobem hynete. Proto se neustále snažím vnášet do podniku změnu. Ne za každou cenu, to v žádném případě, ale aby firma byla zdravá a silná, musí být v pohybu a neustále jít dopředu. A spolu s ní její lidé, kteří jsou její součástí.

Reklama
Reklama
Reklama

MM: Nicméně dnes se o změnách mluví jako o hrozbě a firmy volají po stabilitě...

I. Baťka: Víte, já si nemyslím, že by byznys potřeboval stabilitu. Byznys se musí vyvíjet stejně jako člověk. Jestli mluvíme o stabilitě, máme na mysli spíš predikovatelnost ekonomického, právního a hospodářského prostředí. Ale to neznamená stabilitu ve smyslu neměnnosti. Kdekoliv přednáším, rád předávám zdarma jeden dar, který mi kdysi věnoval prezident Kaizen Institutu, pan Masaaki Imai, který bohužel už není mezi námi. Když byl před lety u nás ve fabrice – tehdy jsme ještě pořádně nevěděli, jak ty věci dělat – ptal jsem se ho, co bych měl udělat, aby ta fabrika byla jednou tím, co jsme si vytkli za cíl, tedy světovou extratřídou. A on mi řekl: „Ve vaší firmě není cítit víření.“ Poradil mi, že pokud chci cokoliv změnit, musím jako první změnit prostředí. Protože změna prostředí vede ke změně chování lidí, a ta následně ke změně celé kultury firmy.

A to je neustálý pohyb – po dosažení každé úrovně musíte jít zase dál a výš. Pokud ve Fosfě dělám něco systémově, je to právě změna prostředí. Na jedné straně máme plně automatizované provozy bez lidí, vedle toho opravujeme všechny budovy a v některých budou třídy pro vzdělávání v rámci našeho projektu Fosfa Edu. Budou v nich sedět studenti technických oborů a v duchu modelu learning by doing budou přímo – jak my říkáme – „na gembě“, tedy uprostřed dění.

„Život rovná se pohyb, nehybnost znamená smrt. Když to promítnete do podnikání, platí to úplně stejně.“ – Ivan Baťka, generální ředitel společnosti Fosfa

Dnes chodí do Fosfy spousta středních a vysokých škol, dohodli jsme se i na spolupráci se základními školami. A přidám perličku – máme ve firmě vlastní školku pro děti spolupracovníků, a vedoucí učitelka mě požádala, zda bychom nemohli nějak zařídit, aby se školka mohla jít podívat do školy. Protože děti se bojí, co je ve škole čeká. Shodou okolností jsem měl zrovna na návštěvě pana ředitele základní školy s jeho zástupkyněmi, vzal jsem je do naší školky a oni byli tak nadšení, že hned na místě začali vymýšlet program, který pro naše děti připraví.

Vzniká pohyb – ne proto, že ho Baťka nařídil, ale proto, že vzniká sám od sebe, přičiněním lidí kolem mě, kteří chtějí dělat práci, která jim dává smysl. To je moje určité životní naplnění, když vidím okolo sebe spoustu lidí, kteří začínají svět vnímat podobně a jsou aktivní. To víření není můj příkaz, ale jejich osobní postoj. To je to, co měl na mysli Masaaki Imai. Upřímně – co mě může potkat hezčího?

MM: Vy jste známý tím, že každého, koho Fosfa přijímá, chcete vidět osobně. Poznáte, že člověk takzvaně patří do Fosfy? Podle čeho?

I. Baťka: Ve Fosfě máme čtyři hodnoty: respekt, úctu, disciplínu a vzájemnou důvěru. A důvěra je hodnotou nejvyšší. Je nejvyšší hodnotou v rodině, ve společnosti i ve firmě. Stephen Covey říká, že důvěru můžete mít jen tehdy, pokud jste důvěryhodný. A důvěryhodný můžete být pouze tehdy, pokud máte charakter a odbornost. Čili první kritérium u nás je charakter.

Není jednoduché ho poznat, samozřejmě – lidi poznáme až podle toho, co dělají, ne podle toho, co říkají. Ano, říká se, že náš náborový systém je náročný. Nemyslím si to. Asi je náročnější než u řady firem, ale s těmi se nesrovnáváme. Skutečně náročný byl nábor u Baťů – my nemáme ani desetinu toho, co měli oni.

Studenti Třídy F (Zdroj: Fosfa)

Dívám se i na energii lidí, protože pokud člověk nechce, je zbytečné ztrácet čas. Ale když chcete, v krátkém čase si zdokonalíte i odbornost. Mám ve firmě spoustu mladých spolupracovníků, kteří nastoupili po škole a dnes jsou z nich ředitelé, na nichž firma stojí. A mám pořád neuvěřitelně schopné mladé lidi. Pokud se dnes zatracují, není to správné. Procento mladých schopných lidí je stále na stejné úrovni – Gaussova křivka platí. A nezáleží vůbec na tom, jaká je úroveň nezaměstnanosti. Za Bati byla 30 % a tehdy říkal, že nejlepší lidi musíte hledat se svíčkou.

MM: Určitě se vás často ptají, jaká nejdůležitější rozhodnutí jste za těch více než 20 let ve Fosfě udělal. Já se zeptám jinak. Které rozhodnutí bylo nejodvážnější? A co by se stalo, kdybyste tu odvahu tehdy neměl?

I. Baťka: Asi největší odvaha byla, když jsem přišel a řekl, že do čtyř měsíců zastavujeme výrobu, která tvořila dvě třetiny našich tržeb.

MM: Byl jste si tehdy jistý?

I. Baťka: Vůbec. Ale věděl jsem jedno – že nemám jiné řešení. A že pokud to neudělám, nemáme budoucnost. A to jsem asi dvakrát zopakoval. Myslím, že jedno z mých posledních takových rozhodnutí bylo to, kdy už jsme byli v centrální Evropě největším výrobcem privátních značek pro řetězce. A já jednoho dne pochopil, že to nenaplňuje vize, nesplňuje naše hodnoty, těch našich 5P, která znáte… Tehdy jsem se rozhodl, že privátní výrobu zruším absolutně a hned. Vyráběli jsme tehdy skoro 28 000 tun produktů pro privátní trh a dodávali je do mnoha zemí v Evropě, včetně Anglie. A já jsem se rozhodl to celé zastavit a začít úplně od nuly s naší značkou FeelEco, která byla nová a nikdo ji neznal. Každý by vám řekl, že to nemůžeme přežít.

MM: Přežili jste a rostete...

I. Baťka: Možná mám jednu výhodu – pro mě ta rozhodnutí ve Fosfě nebyla poprvé. Když jsem zakládal Rádio Impuls, lidé, kteří oboru rozuměli, se mi smáli, že člověk, který nerozumí rádiu, chce dělat rádio s českou hudbou. Dávali mi méně než tři měsíce. Byl jsem tehdy dost paličatý, řekl jsem si, že to zvládnu, a věřil jsem, že v analýze nemám chybu. Navíc jsem měl okolo sebe skvělé lidi, kteří své práci rozuměli, měli nadšení a znalosti, a i díky nim to dopadlo tak, že nakonec jsme byli nejposlouchanějším rádiem v ČR.

Reklama

Dnes mám mnohem větší pokoru – to přichází asi až s lety. Ale i s pokorou musíte mít odvahu. Můj dědeček byl poměrně významný podnikatel před nástupem komunismu, připravil rodinu k emigraci, a nakonec se ale rozhodl zůstat. Rodina to odnesla, on skončil v dolech a ve vyhnanství… Bylo to těžké období pro něj i celou rodinu. Nikdo si neumíme představit, co prožíval. Ale on nikdy nezahořkl.

Nám vnoučatům nechal svou knihu a odkaz. Na úvod je v ní napsáno, že člověk musí mít odvahu začít každý den nový život. Dnes mu konečně rozumím. Loď je bezpečná v přístavu, ale proto nebyla vybudována.

MM: Myslím, že nejen Břeclav vidí, jak se za těch 23 let Fosfa změnila. Ale jak se za ten čas změnil Ivan Baťka? Co jste se o sobě díky Fosfě dozvěděl?

I. Baťka: Už opravdu chápu, že nic nevím. K tomu dospějete časem – čím jdete dál, tím víc se vám otevírají obzory a s pokorou zjišťujete, co všechno nevíte. A není to jen pokora. Je to i určitá panika a strach – protože zjistíte nejen to, co nevíte, ale i to, co všechno se už nikdy nestihnete naučit. Ale pohyb znamená i nepřestat se učit.

MM: Dá se podstata permanentní transformace shrnout do jedné věty?

I. Baťka: Odvaha a píle. Anebo umění výjimečnosti.

Související články
Objektivní diagnóza společnosti umožnuje její léčbu

Svět se dnes doslova mění před očima. K otázce, zda jsme schopni se poučit z chyb zaniklých civilizací, říká v rozhovoru výkonná ředitelka SMO ČR Radka Vladyková, že bychom toho schopni být měli. Avšak s ohledem na efekt Gaussovy křivky, která mj. platí pro mnoho společenských jevů a bohužel preferuje většinové názory, jež nutně nemusí být vždy ty nejlepší. Navíc vývoj světa měl vždy dvojí dynamiku, vnitřní a vnější – to známe i z teorie revoluce, kdy musí být splněny současně vnitřní i vnější podmínky.

Strategické řízení společnosti ve věku turbulence

Transformace v 90. letech 20. století způsobila, že je v České republice žalostně málo výrobců finálních produktů. Naše ekonomika bohužel oslabuje, příčinou není jen covid a další nepříznivé okolnosti, je to i důsledek politického neumětelství. Nicméně, existuje pár společností, které nás utvrzují v tom, že i v dnešním globalizovaném světě se české výrobky mohou na mezinárodních trzích excelentně prosadit. Vyžaduje to však využití tvůrčího potenciálu obyvatel, nové nápady. Politických inovačních strategií jsou desítky, zpravidla však, tak jak je v Česku obvyklé, jsou často nanejvýš dobrým politickým marketingovým trikem.

Bez znalosti matematiky znalostní ekonomiku nevybudujeme

Vzdělání je alfou a omegou všeho. Ať uvažujeme v ekonomické, či politické rovině, vzdělávání je společným jmenovatelem všech oblastí. Česká ekonomika se bohužel stále nedostala na předcovidovou úroveň, avšak změny v oblasti vzdělávání tomu mohou výrazně pomoci. Pokud nebudeme konat, stagnace naší ekonomiky se dostaví velmi rychle. Miroslava Kopicová, která se celoživotně věnuje otázkám zaměstnanosti, konkurenceschopnosti, vzdělávání a rozvoje lidských zdrojů, analyzuje v otevíracím rozhovoru současný stav, a díky svým bohatým zkušenostem nabízí různá řešení, jež nás z pasti ekonomiky s nízkou přidanou hodnotou mohou vytáhnout.

Související články
Pokrok je fajn za humny, nás s ním neobtěžujte

Symptomem dnešní doby je, že žijeme nárokově, a to nejen jako stát, ale i na úrovni rodin a domácností. Míra zadlužení, fenomén spotřebního půjčování a nákupů na dluh, splátky, to vše znamená, že pryč je doba, kdy jsme si museli na cokoli nejdřív vydělat, a pak to teprve koupit. Mnoho domácností je ještě o krok dál – spotřebovávají a půjčují si více, než dokážou splatit. Tomáš Prouza však největší rizika, která nás ohrožují, spatřuje v klimatické změně, protože jde o něco, co nedokážeme vyřešit. A ani předpovědět, co všechno způsobí.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
O stavu ekonomiky a roli vůdců

V povídání s Janem Urbanem, vysokoškolským pedagogem, podnikovým poradcem, publicistou a autorem řady knih a článků, se prolíná řada myšlenek nedávno zesnulého profesora Milana Zeleného, i když se osobně nikdy nepotkali. Několik top manažerů a emeritních CEO, kterým jsme tento rozhovor poskytli před zveřejněním, doporučilo slova Jana Urbana tesat do kamene. V intencích uvažování excelentních ekonomů Zeleného i Urbana lze říci, že dosud panuje rozpor, který nastiňuje tento rozhovor: trend zaměňování popisu akce za akci samotnou se spíše prohlubuje místo toho, aby v praxi ustupoval – v politice, podnikání i ve vzdělávání.

Je nutné stanovit diagnózu a následně zvolit léčbu

Bohdan Wojnar vždy razil zásadu, že je třeba si všechno řádně odpracovat a každý den zkusit udělat něco navíc. Nikdy se nebránil novým věcem, trpělivě se je učil a s potřebnou dávkou štěstí se pak dostával k zajímavým pracovním příležitostem. Během čtyřiceti profesních let ušel cestu od chemického inženýra, přes dlouhou kariérou ve Volkswagenu Slovakia ve financích a controllingu až po člena představenstva za oblast HR ve Škoda Auto. Toto je dle jeho slov výhodou velkého koncernu, kdy nemusíte zůstat na jednom místě, u jednoho oboru a v jedné zemi. Tyto zkušenosti mu poskytly velký profesní přehled, ze kterého vycházejí témata aktuálního otevíracího rozhovoru MM Průmyslového spektra.

Přínos vědců pro českou ekonomiku

Výzkumná a vědecká pracoviště jsou častými nositeli průlomových objevů a řešení. Jejich přínos pro konkurenceschopnost firem a národních ekonomik je neoddiskutovatelný. Jak si vede v této oblasti Akademie věd ČR, jak spolupracuje s průmyslovou sférou a kde vidí svou přidanou hodnotu? Na toto téma jsme diskutovali s předsedkyní AV ČR profesorkou Evou Zažímalovou.

Současné ceny energií jsou pro firmy likvidační

Pavel Janeček působí v energetice celý svůj profesní život. S redakcí MM Průmyslového spektra se podělil o své dlouholeté zkušenosti z plynárenského byznysu a o názory na řešení energetické krize v České republice. Navrhuje konkrétní východiska a apeluje na rychlé jednání české vlády.

Jsem optimista, letos se přikláním k mírnému růstu

Evropa, včetně České republiky, se potýká s ekonomickými problémy. České firmy a domácnosti bojují s téměř 20% inflací, vysokými cenami energií a zdražování nemá konce. Růst hrubého domácího produktu má na letošní i příští rok klesající tendenci a oživení se jeví v nedohlednu. Přesto, ekonom Petr Zahradník hlubokou recesi v 2. pololetí 2022 neočekává. Doufá, že na konci roku budeme aspoň mírně růst, a máme příležitosti se z recese proinvestovat.

V on-line byznysu chybí lidská chemie

Online platforma se i díky pandemii koronaviru stala hitem posledních tří měsíců. Někteří podnikatelé dokonce tvrdí, že se velká část byznysu a obchodování přesune do online prostředí. Bude tento fenomén přetrvávat, změní se konečně české montovny na podniky s přidanou hodnotou, a proč by Čechům mohla i krize prospět? Na to jsme se zeptali ekonoma a člena Národní ekonomické rady vlády Lukáše Kovandy.

MM Glosa: Matematika jako osud. Náš osud

Čísla jsou neúprosná. Průzkum z března letošního roku ukázal, že matematika je pro mladé lidi mezi 16 a 26 lety jedním z hlavních důvodů, proč si nevybírají určité studijní obory. Téměř polovina respondentů ji nemá ráda a záměrně se jí při volbě studia vyhýbá. A výsledky přijímacích zkoušek nanečisto? Průměrná úspěšnost v matematice nedosáhla ani čtvrtiny. Ze středních odborných škol matematika při maturitě prakticky mizí – letos z ní maturoval každý 10. žák, v roce 2013 to bylo na 36 % maturantů. Tato čísla neznačí jen školský problém. Jsou to čísla o budoucnosti našeho průmyslu, naší ekonomiky, naší budoucnosti.

Fórum výrobních manažerů

Silné rozkolísání cen energetických a materiálových vstupů stále není ustáleno, a bohužel se nezdá, že by tomu tak mělo v blízké budoucnosti být. Jak se vám daří tato skutečnost ve střednědobém výhledu promítat do stability vaší firmy? Byli jste již nuceni tento fakt zohlednit do cen vašich produktů? Spatřujete zde určitou nápomocnou roli státu?

Budoucnost české výroby

Česká výroba prochází složitým obdobím. Naši výrobci musí každý den řešit složité úkoly a problémy, za které si z části ani nemohou. Doba už je taková, je potřeba se jí ale postavit čelem.

Cesta k budoucímu růstu vede přes investice

Rok 2020 by se dal přejmenovat na Rok černých labutí. Ekonomové k těmto původem australským ptákům přirovnávají události, které nikdo nečeká a které hluboce zasáhnou samotné základy hospodářství. Tak jako to dokázala pandemie nového typu koronaviru. Ze dne na den donutila vlády, aby vypnuly na několik měsíců nejen českou, ale také další klíčové ekonomiky pro české exportéry.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit