Každý popsaný typ nerovností je třeba měřit a hodnotit samostatně. Každý profilometr ke členění struktury povrchu na složky podle rozteče nerovností používá řadu filtrů. Jejich správná volba je základem měření. Podle ČSN EN ISO 11562 určují filtry profilu rozhraní takto:
filtr (s - rozhraní mezi drsností a kratšími složkami vln;
filtr (c - rozhraní mezi drsností a vlnitostí;
filtr (f - rozhraní mezi vlnitostí a delšími složkami vln.
Měření úchylek tvaru umožňují jen některé profilometry nebo měřicí systémy, které splňují potřebné technické podmínky, jako jsou dostatečná délka měření a velikost vertikálního zdvihu měřicího hrotu, absolutní snímání profilu apod. Kontrola tvaru potom vyžaduje i samostatné nastavení měřidla.
Při měření dotykovým přístrojem jsou měřicím hrotem snímány nerovnosti povrchu. Vertikální pohyb hrotu je v převodníku měřidla transformován na elektrický signál, který je zpracován buď do číselné hodnoty parametrů struktury povrchu nebo grafického záznamu profilu. Při grafickém znázornění profilu je třeba zdůraznit, že graf není zvětšeným profilem povrchu. To vyplývá z toho, že výšky nerovností jsou vzhledem k jejich rozteči velmi malé (obvykle 3 (m ku 50 (m). Aby byly výstupky i prohlubně profilu dobře viditelné je třeba grafický záznam zvětšit. Při stejném zvětšení výšek i roztečí, např. 10 000x, by na grafu výšky měly hodnotu 30 mm, jejich rozteč 500 mm a celková délka by dosahovala min. 800 mm. Proto je využívána nezávislá volba měřítek tak, aby na přijatelném rozměru záznamu byl viditelný celý profil. Současné profilometry většinou zobrazují profil v optimálním zvětšení a automaticky tisknou obě měřítka na záznamu. V případě, že je vyžadováno stejné měřítko v obou směrech, tj. např. při analýze tvaru povrchu apod., je třeba využít speciální měřidla, jako např. Talycontour (Taylor Hobson).
Rozdílné zvětšení grafu profilu ve vodorovném a svislém směru způsobuje také zkreslení tvaru výstupků a prohlubní.
Při zvětšení vodorovného měřítka se úsek X - X rozšíří na X( - X( a výstupky ozn. A, B, C a D jsou zobrazeny zaobleně a méně výrazně. Při dalším zvětšení vodorovného měřítka, až na hodnotu měřítka výšek, jsou stejné výstupky zobrazeny jako ještě plošší.
Proto při vizuálním studiu záznamu profilů často dochází k nedorozumění způsobeném mnohem větším zvětšení výšek než délek, takže jsou tyto výstupky na skutečném povrchu mírnější a zaoblenější.