Témata
Reklama

Metody svařování při výstavbě plynovodu

Obyvatelé Plzeňského a Ústeckého kraje si v loňském roce mohli povšimnout zvýšeného ruchu stavebních a jiných mechanizmů pohybujících se po území obou krajů a táhnoucí se linie ocelového potrubí o průměru 1 400 mm.

Jednalo se o výstavbu tranzitního plynovodu Gazella, který vede od předávací stanice Brandov v Krušných horách po předávací stanici Rozvadov-Weidhauss. Vlastní stavba na území České republiky začala již v květnu 2011 budováním předávací stanice Brandov za Horou sv. Kateřiny. Uvedením této stanice do provozu v listopadu 2011 bylo zajištěno případné zásobování zemním plynem České republiky z ložisek na území Ruska tzv. severní cestou plynovodem Nord Steram a Opal v případě problémů na cestě zemního plynu přes území Ukrajiny.

Reklama
Reklama
Reklama

Obr. 1a Tvar a velikost svarové hrany

Obr. 1b Schéma realizace svarového spoje

Tranzitní plynovod

Stavba vlastní linie tranzitního plynovodu Gazella začala v prosinci 2011 a uvedení plynovodu do zkušebního provozu proběhlo v půlce ledna 2013 za účasti předsedy vlády ČR, představitelů společnosti Net4Gas, Německa a Ruska. Uvedením plynovodu Gazella do zkušebního provozu a jeho napojením na plynovod Megal v oblasti Bavorska byl umožněn mj. transport ruského zemního plynu i do oblastí Francie. Trasa plynovodu je dlouhá 166 km a na čtyřech místech je napojena na původní českou plynárenskou soustavu. Celá trasa byla rozdělena na tři stavební úseky, tzv. loty. První úsek budovala ruská společnost Strojtransgaz spolu s českým Plynostavem Pardubice. Další dva úseky plynovodu stavělo konsorcium belgické firmy Denys a rakouské Alpin za přispění několika dalších tuzemských a zahraničních firem. Mezi významné dodavatele pro firmu Denys byla chorvatská firma Monter strojarske montaže ze Zagrebu (stavěla technologii předávacích stanic) a slovenská firma BMS Bojnanský z Nitry, která realizovala velice obtížné úseky stavby, např. v oblasti Mladotic. Defektoskopické kontroly vykonávala firma Dekra. Supervizi veškerých stavebních a strojních činností pro Net4Gas vykonávala firma Moody – Intertek, supervizi procesů svařování prováděl Strojírenský zkušební ústav, s. p. Brno a supervizi defektoskopických kontrol firma ATG Praha.

Obr. 2 Svařovací hlava po odpojení z vedení trubky

Proces svařování

Z hlediska procesů svařování, které byly uplatněny při výstavbě plynovodu, se jednalo u firmy Plynostav Pardubice pouze o svařování metodou ručního obloukového svařování obalenou elektrodou. Firma Denys se zaměřila na produktivnější metody:

1) mechanizované svařování metodou obloukového svařování tavící se elektrodou (plný drát) v ochranné atmosféře směsného plynu;
2) mechanizované svařování metodou obloukového svařování tavící se elektrodou s využitím plněné elektrody a dodatečné ochranné atmosféry směsného plynu, po předchozím zavaření kořenové housenky ručním obloukovým svařováním obalenou elektrodou u tzv. vložených úseků s větší tloušťkou stěny než 18 mm;
3) ruční obloukové svařování obalenými elektrodami (uplatněno při opravném svařování, při zavařování tzv. vložených úseků do trasy nebo při svařování závěrečných, tzv. „zlatých svarů“).

Obr. 3 Svářečské pracoviště (pásové vozidlo, hydraulické zvedací zařízení s hliníkovou kabinou s veškerým potřebným vybavením)
Obr. 4 Zařízení pro úpravu konců trubek třískovým obráběním
Obr. 5 Odmagnetovací smyčka na pásovém vozidle

Svařování podle bodu 1) bylo uplatněno na hlavních liniích stavby při svařování potrubí z materiálu L 485 MB, (skupina 2.2 podle TNI CEN ISO/TR 15608) o tloušťce stěny 18 mm s přesně stanoveným tvarem a velikostí svarové hrany (podle obr. 1, levá část). Obě svařované trubky byly sesazeny tzv. „na sraz“ v oblasti kořenové partie a za pomoci centrátoru se speciálním doplňkem – měděnými podložkami kořene byla uzavřena kořenová partie z vnitřní strany trubky. V pravé části obrázku je znázorněna realizace svarového spoje prostřednictvím 4 svarových vrstev. Každou vrstvu provádělo jedno svářečské pracoviště a každá zmíněná vrstva byla realizována formou dvou svarových housenek jedním průchodem svařovacího zařízení. Svařovací hlava (obr. 2) obsahovala svařovací komůrku s umístěnými dvěma hořáky vzájemně posunutými ve směru pohybu i ve směru kolmém na pohyb svařovací hlavy. Pro každé svářečské pracoviště (obr. 3) byly u svařovacích hlav přesně nastaveny parametry na dokonalou tvorbu příslušné svarové vrstvy, zejména se jednalo o přesné nastavení stranové odchylky svařovacích hořáků.

Přesné obrobení konců

Vlastnímu svařování předcházelo přesné obrobení konců trubek třískovým obráběním pomocí zařízení znázorněného na obr. 4. Zařízení bylo umístěno na konec trubky, vycentrováno a konec trubky obroben na tvar znázorněný na obr. 1, levá část. Následovalo odmagnetování konce trubky za pomoci odmagnetovací smyčky (obr. 5). Před vlastním sesazením konců trubek a jejich vycentrováním byl u konců trubek realizován předehřev na požadovanou teplotu za pomoci předehřívacích elektromagnetických smyček (obr. 6). Všechny tyto důležité činnosti byly zabezpečeny v podmínkách stavby samostatnými zdroji elektrického proudu, dieselgenerátory umístěnými přímo na pásových vozidlech s vysokou průchodností v terénu. Přesné sesazení trubek v místě svarové hrany bylo realizováno s pomocí dálkově ovládaného a pomocí stlačeného vzduchu poháněného centrátoru. Na obr. 7 je pohled na centrátor vyjmutý z potrubí, na obr. 8 pak pohled na nasazování další trubky k již svařenému úseku.

Obr. 6 Předehřívací elektromagnetické smyčky při realizaci ohřevu

Obr. 7 Pohled na centrátor zajišťující centrování trub a formování kořene svarového spoje měděnými podložkami

Svařování hlavní linie

Proces svařování hlavní linie o tloušťce trubek 18 mm zajišťovala čtyři svářečská pracoviště (obr. 9). Základem každého svářečského pracoviště (obr. 3) bylo pásové vozidlo, na němž byl umístěn dieselgenerátor pro výrobu elektrického proudu, hydraulické zvedací zařízení se zavěšeným svářečským pracovištěm – hliníkovou kabinou s rozkládací podlahou, dále byly na vozidlech lahve na PB, nádoby na Ar a CO2, směšovací stanice pro výrobu směsného plynu. Vnitřní část kabiny byla pracovištěm pro dva svářeče operátory, kde každý z nich obsluhoval své svařovací zařízení a každý z nich svařoval vždy polovinu obvodu příslušného svarového spoje. Součástí vybavení kabiny byla i další zařízení – brusky, předehřívací PB hořáky, různé nástroje a další prostředky nutné ke zdárné realizaci svarového spoje, a to vždy v dosahu svářeče operátora. Svařovací kabina byla spojena s vozidlem přes hydraulické zvedací zařízení kabely a hadicemi pro přívod elektrické energie, směsného plynu a propan-butanu na ohřev svařovaného potrubí a umožňovala uzavření pracoviště před negativními vlivy okolí, větrem, deštěm, sněhem apod. Řidič pásového vozidla a dva svářeči operátoři tvořili po dobu pracovní směny zcela samostatné nezávislé pracoviště. Příslušná část (čtvrtina) svarového spoje byla uvedeným pracovištěm vytvořena asi za tři minuty. Pohled na operátora při svařování je zachycen na obr. 10. Svařování probíhalo s využitím pulzního režimu. Čas přesunu na další pozici při svařování, tzv. takt přemisťování, byl v rozmezí 8–10 minut. Za celý pracovní den byla tato svářečská skupina schopna realizovat okolo padesáti kompletních svarových spojů, což znamenalo postup ve výstavbě o dalších 900 metrů. Obr. 11 zachycuje povrch vytvořeného svarového spoje popsanou metodou.

Obr. 8 Nasazování další trubky a její ustavení za pomoci centrátoru
Obr. 9 Pohled na všechna čtyři svářečská pracoviště při jejich přemisťování o další pozici kupředu

Riziková místa

V úsecích trasy vedených v místech „zvýšeného rizika“, tzn. pod komunikacemi, železničními tratěmi, pod vodními toky nebo v blízkosti obcí, průmyslových nebo zemědělských podniků, byly použity trubky se zvětšenou tloušťkou stěny nad 18 mm, a to až do tloušťky 25 mm. Tyto úseky byly nazývány jako tzv. „vložené úseky“ a svařování těchto úseků probíhalo metodou podle bodu 2 (mechanizované svařování metodou obloukového svařování tavící se elektrodou s využitím plněné elektrody a dodatečné ochranné atmosféry směsného plynu, po zavaření kořenové housenky ručním obloukovým svařováním obalenou elektrodou). V tomto případě bylo pro zavaření kořenové partie používáno svaru ručního obloukového svařování obalenou elektrodou s využitím převážně vnějšího centrátoru. Svarový spoj byl vytvářen prostřednictvím klasického V svarového úkosu v celé tloušťce trubky. Po zavaření kořene a odstranění centrátoru bylo na vnější povrch potrubí v přesně stanovené vzdálenosti umístěno vedení pro mechanizované svařovací zařízení podle obr. 12. Při tomto způsobu svařování již každé pracoviště zhotovovalo celý svarový spoj samostatně bez dělení na části (jako v předchozím případě mechanizovaného svařování) a počet svarových housenek odpovídal tloušťce svařovaného materiálu potrubí. Svařování bylo realizováno prostřednictvím tavící se plněné elektrody Ø 1,2 mm s doplňující ochranou směsným plynem o složení 82 % Ar, 18 % CO2. Každá svarová housenka byla po dokončení, před započetím tvorby další housenky, zbavena strusky a přebroušena, což poněkud zpomalovalo celý proces, ale vlastní tvorba jedné svarové housenky na celém obvodu byla záležitostí asi tří minut. Podobně jako v předchozím případě byli na svářečském pracovišti opět dva operátoři, kteří svařovali vždy polovinu obvodu trubky. Prakticky celý režim svařování probíhal v následujícím schématu: první svářeč operátor nasadil svoje zařízení do spodní polohy obvodu a začal svařovat. Po svaření úseku asi 1/5 až 1/4 obvodu druhý svářeč operátor zabrousil začátek již vytvořené housenky, nasadil svoje zařízení a začal svařovat. První svářeč operátor dokončil svoji polovinu svarového spoje a zabrousil jeho konec. Následně druhý svářeč dokončil svůj svarový spoj na již zabroušené ploše ukončení. Polohy začátků a konců svarových housenek byly vždy voleny na jiném místě, aby bylo dosaženo určitého vzájemného překrytí začátků a konců svarových housenek. Pohled na vnější povrch vytvořeného svarového spoje pomocí této metody je uveden na obr. 13.

Obr. 10 Pohled na svářeče - operátora při svařování

Kontrola svarových spojů

Se svařováním úzce souvisejí i prováděné kontroly svarových spojů. Samozřejmostí byla 100% vizuální kontrola a kontrola UT mechanizovaným způsobem za pomoci zařízení podle obr. 14 a 15. Pracovníci firmy Dekra s pomocí zobrazeného zařízení byli schopni provést kontrolu jednoho svaru v průběhu tří minut i s vyhodnocením kontroly. Vybrané úseky trasy byly navíc kontrolovány za použití gama záření.

Obr. 11 Povrch dokončeného svarového spoje realizovaného popsanou metodou
Obr. 12 Svařovací zařízení pro svařování tavící se plněnou elektrodou (trubičkou)

Vlastní realizace trasy plynovodu probíhala tak, že po geodetickém zaměření byla ornice tzv. skryta ke straně úseku stavby, proběhl rozvoz potrubí po trase a pak bylo přistoupeno ke svařování trasy. Po svaření, zkontrolování a zaizolování svařených úseků (s vyhovujícím výsledkem předepsaných zkoušek) bylo přistoupeno k vyhloubení rýhy, realizovány podsypy a založení potrubí. Následovalo obsypání a zahrnutí trasy. Samozřejmostí bylo provedení tlakových, těsnostních zkoušek a stress testů.

Obr. 13 Pohled na dokončený svarový spoj realizovaný mechanizovaným svařováním plněnou elektrodou
Obr. 14 Mobilní zařízení pro ultrazvukovou kontrolu svarových spojů
Obr. 15 Ultrazvuková hlava pro NDT kontrolu

Kultura jednání a jazykové bariéry

Pro všechny zúčastněné pracovníky i firmy byla účast na realizaci takové stavby, jakou byl vysokotlaký plynovod Gazella, cennou zkušeností. Pracovníci slovenské firmy BMS Bojnanský z Nitry, která realizovala velice obtížné úseky stavby, např. v oblasti Mladotic, předváděli práci, která by se dala nazvat „pracovním hrdinstvím“. Jako pracovník Strojírenského zkušebního ústavu s. p. Brno v roli supervizora svařování jsem si vysoce cenil kultury jednání jak českých spolupracovníků od firmy Moody a ATG, tak zejména zahraničních pracovníků firmy Denys při zjištění třeba i drobných nedostatků v jejich práci. Pro firmu Denys pracovali lidé od Itálie až po Švédsko a i přes určité jazykové bariéry byla na všech stranách patrná snaha o vzájemnou dohodu a spolupráci v kladném směru jak na stavbě, tak i mimo úseky stavby. Naprostou samozřejmostí pak na stavbě byla pomoc v nesnázích, např. při poruše dopravního prostředku, zapadnutí v bahnitém terénu apod. Ve vzpomínkách zúčastněných pracovníků jistě zůstane působení na takovéto úspěšné akci, jako byla výstavba plynovodu Gazella, příkladem široké vzájemné spolupráce a vzorem pro další podobné projekty.

Ing. Vladimír Kuklík, CSc.

Strojírenský zkušební ústav

www.szutest.cz
[email protected]

Reklama
Vydání #4
Kód článku: 130435
Datum: 10. 04. 2013
Rubrika: Komerční příloha / Spojování a dělení
Autor:
Firmy
Související články
Laser jako nástroj: Dělení bez břitu

Laserové řezání je jedním z nejčastějších průmyslových využití této technologie. Na první pohled může působit jednoduše – paprsek se propálí skrze materiál a tím jej rozdělí. Kvalitní a opakovatelné výsledky však závisejí na přesném nastavení jednotlivých parametrů, jako je technika řezu, rychlost či například správná volba asistenčního plynu.

Laser jako nástroj: Když světlo dostane směr

Letos v květnu uběhne 66 let ode dne, kdy byl vědecké veřejnosti poprvé v praxi představen vynález laseru. V dnešní době již laserové technologie, generování a zesilování elektromagnetického záření pronikají téměř do všech oborů lidské činnosti. Od svého objevu prošla tato inovativní technologie významným vývojem, který postupuje i nadále.

Harmonizace ve svařování

Mezinárodní harmonizace norem a pravidel pro svařování je důležitá z mnoha důvodů. Primárním důvodem je skutečnost, že svařování je považováno za "zvláštní proces" (EN ISO 9001), při kterém nelze zcela zjistit jakost po skončení procesu inspekcí, ale jakost musí být sledována před i v průběhu celého procesu svařování.

Související články
Aktuální možnosti v laserovém svařování

Laserové svařování lze v dnešní době považovat za velice moderní technologii. Vysoké svařovací rychlosti, štíhlý svar a z toho plynoucí výhody jsou pozitiva, která umožnila začlenění této metody do progresivních výrobních technologií. Tento článek si klade za cíl představit aktuální možnosti laserových svařovacích technologií.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Průmyslové lepení není jen spojování materiálů – jak to vidí Kaletech

Představujeme vám dodavatele nejkvalitnějších technologií pro průmyslové lepení, českou společnost Kaletech, která dodává technologie švýcarského výrobce Robatech. Svým klientům nabízí mnohaleté zkušenosti při aplikacích průmyslových lepidel napříč různými odvětvími průmyslu.Jedná se zejména o technologie pro aplikaci lepidla s možností sprejování, nanášení v housenkách, bodech, nebo celoplošným nánosem.

Ve znamení kvality: Možnosti a úskalí strojového vidění

Uplatnění umělé inteligence v průmyslové výrobě slibuje usnadnění lidské práce, snížení chybovosti a nepřetržitý monitoring kvality i technického stavu výrobního prostředí. Mezi ideálními laboratorními podmínkami a reálnou výrobou však existují zásadní rozdíly, přičemž ani sebelépe vytvořený model neobstojí bez dlouhodobé péče a konzistentního sběru dat.

Ve znamení kvality: Vstupní kontrola snáze a rychleji

Stabilita a jakost výrobního procesu vychází mimo jiné z předpokladu, že konzistentní a kvalitní je již vstup v podobě materiálu, z něhož se vyrábí. To ověřuje systém vstupních kontrol, které je zpravidla nutné provádět v laboratorních podmínkách. Dnes však existují i analytické a spektroskopické metody, jimiž lze kontrolovat materiál přímo během přejímky.

Laser jako nástroj: Paprsek v pohybu

Je-li řeč o laseru ve výrobní praxi, nejedná se již jen o paprsek vysílaný ze zdroje, ale o celý systém, který zajišťuje potřebné parametry i opakovatelnost požadovaných úkonů. O jejich výsledné kvalitě rozhoduje souhra výkonu, optiky, pohybu i řízení procesu. Jaké parametry se v praxi skutečně nastavují a proč nestačí mít jen „silnější zdroj“?

66. MSV v Brně – živoucí dějiště velkých věcí

Letošní, už 66. ročník Mezinárodního strojírenského veletrhu je za námi. Věříme, že málokdo z našich čtenářů si jeho návštěvu nechal ujít, a řada z nich jej dokonce spoluvytvářela v roli vystavovatelů. Zdaleka ne všichni návštěvníci však měli celé čtyři dny na to, aby mohli zhlédnout stánky ve všech pavilonech. Jednodennímu návštěvníkovi mohlo leccos uniknout, a vystavovatelé, ač na výstavišti strávili třeba celý týden, měli zpravidla povinnosti v rámci svých expozic a na prohlídku celého veletrhu jim čas nezbyl. Jestliže patříte do některé z těchto dvou skupin nebo jste se na veletrh vůbec nedostali, možná uvítáte tento článek.

Revoluce udržitelnosti: Dekarbonizace průmyslového tepla

Je-li řeč o snížení emisí v průmyslu, pozornost se upírá hlavně k elektřině. Hlavní částí spotřeby energie ve výrobě je teplo - od ohřevu materiálu přes sušení až po výrobu páry. Jeho dekarbonizace, tedy přechod od spalování fosilních paliv k nízkoemisním nebo bezemisním zdrojům, se proto stává jedním z klíčových kroků na cestě k udržitelnému průmyslu.

Revoluce udržitelnosti: Bezuhlíková ocel je pouze zdánlivý paradox

Výroba oceli je dlouhodobě strategickým odvětvím, na němž nevyhnutelně stojí obrovská část strojírenské výroby. Jak může být ocel „bezuhlíková”, když je uhlík její nedílnou součástí? Odpovědí je změna výrobního procesu – nové technologie, které místo uhlíku využívají vodík a zelenou elektřinu, již v dnešní době přispívají k dekarbonizaci tohoto odvětví.

Revoluce udržitelnosti: Přes 300 let starý pojem

V mnoha oblastech lidské činnosti, od zemědělství až po strojírenskou výrobu, je udržitelnost aktuálně jedním z nejčastěji skloňovaných slov. Tento úvodní článek ze série „Revoluce udržitelnosti“ se věnuje tomu, jak se tento pojem dostal do centra veřejných diskuzí, co vlastně znamená a proč se v posledních desetiletích stal tak důležitým.

Výherci Zlaté medaile MSV 2024

Součástí 65. Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně se i letos stalo udělování cen Zlaté medaile. Tyto ceny byly předány za celkem šest veletržních exponátů, které komisi oslovily inovativním provedením, a v sedmém případě také za celoživotní přínos oboru. Tradice této soutěže sahá až do roku 1964.

Jarní setkání strojařů v Plzni

Více než 30 vystavovatelů, téměř 50 řečníků, tři výstavní haly a jeden nezapomenutelný strojírenský zážitek. Akce Strojírenská inspirace 2024 se konala v Plzni od 4. do 6. června 2024 a zaměřila se na digitální výrobu, automatizaci a inovace ve strojírenství. Letos poprvé se toto setkání uskutečnilo v areálu Depo2015, který se stal centrem pro sdílení zkušeností a nápadů mezi odborníky z průmyslu a digitalizace.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit