Témata
Foto: Jan Hrdý

MM Podcast: Glosa - Potěmkinovy vesnice současnosti

Položme si otázku, zdali dokáže evropský průmysl snížit své emise tak, abychom dle dohody Green Deal byli v roce 2050 uhlíkově neutrální.Odpověď zní – nikoliv. Nastavované limity jsou naprosto technicky nereálné. Podle stávající legislativy musíme plyn v průmyslu nahradit do roku 2030 minimálně z poloviny zeleným vodíkem, který ale stále neexistuje. A nemluvě o tom, že na jeho výrobu potřebujeme 10krát více zelené elektřiny, kterou neumíme ani vyrobit, ani uchovat a distribuovat.

Roman Dvořák

Je absolventem oboru Strojírenská technologie Fakulty strojní ČVUT v Praze, kde nakonec kombinovanou formu doktorského studia po dlouhých letech nedostudoval (...). V roce 1997 nastoupil do vydavatelství Vogel Publishing na post odborného redaktora vznikajícího strojírenského titulu MM Průmyslové spektrum. V roce 1999 přijal nabídku od německého vlastníka outsourcingovat titul do vlastního vydavatelství. 

Reklama


V reakci na mnohočetné krize posledního období zavedla americká vláda Inflation Reduction Act, tzv. protiinflační zákon IRA, jehož ambicí je podporovat místní průmyslníky v jejich lokální výrobě a zpřísnit podmínky dovozu ze zahraničí. Sice primárně nemíří na evropské země, ale  firmy, které mají obchodní vazby s Čínou, jsou značně diskvalifikovány, protože zákon blokuje asijskou, a hlavně čínskou konkurenci. Hrozí, že svými obrovskými dotacemi čítajícími téměř 370 mld. dolarů odláká „od čínských vztahů oproštěné“ evropské firmy do USA. A to v situaci, kdy se velká část tzv. zelených technologií na náš kontinent dováží z Číny, a skýtá tak potenciál lokální substituce. Přitom plány EU s vývojem a výrobou těchto technologií jsou obrovské a měly by být vlajkovou lodí unijního průmyslu. 

Mám pocit, že evropská komise návrhem nového nařízení na podporu zeleného průmyslu Net Zero Industry Act jen tak naoko reagovala právě na onen americký zákon IRA. Toto nařízení mimo jiné omezuje některé pravomoce členských států s cílem usnadnit a urychlit investice do moderních tzv. zelených projektů. Avšak jeho stávající podoba nevypadá, že by měla stejně pozitivní efekt, jaký má zákon IRA v Americe. Je to další z Potěmkinových vesnic, které alibisticky v Bruselu vytvářejí. Evropa musí změnit systém svého přístupu k průmyslu. Dnes demotivuje vlastní průmysl sankcemi, zatímco Amerika ten svůj motivuje subvencemi. Evropa svůj trh koncepčně nechrání. 

Plán komise reagovat na obří americké dotace stejným kalibrem na nedávném summitu EU narazil. Již z toho prostého důvodu, že si na něj chtějí evropští poslanci opět půjčit. Ve vysátém unijním rozpočtu již pochopitelně potřebné finance nejsou. A samozřejmě není překvapením, že Francie, a především Německo chtějí získat plné kompetence k neomezené podpoře svých firem. Což opět vyvolává podobné obavy jako v době energetické krize, neboť srovnatelný objem prostředků si na podporu domácího průmyslu nemůže dovolit v Evropě nikdo jiný. To by pak mělo za následek ještě větší destabilizaci již tak rozkolísaného evropského trhu. 

Pokles aktivit evropského průmyslu budou zelení aktivisté bezesporu kvitovat, jelikož v tom spatřují cestu ke zpomalení klimatické změny. Samozřejmě nedomýšlejí, co to v konsekvencích způsobí v ekonomikách jednotlivých průmyslově orientovaných zemí. Deindustrializace Evropy nebude mít pro globální emisní stopu ve finále totiž žádný význam, jelikož se potřebná výroba přesune do zemí s méně přísnou emisní regulací. Ve finále to pak může způsobit ještě horší produkci emisí, než je tomu dnes. A osobně nevěřím tomu, že „vývozu emisí“ by mohlo zabránit Evropou chystané uhlíkové clo. Čína ve velkém nadále buduje uhelné elektrárny, protože nemá dostatek energetických zdrojů, ale zároveň také staví obnovitelné zdroje, a samozřejmě vidí potenciál v ruském plynu. Díky tomuto sekundárnímu energetickému mixu nám bude schopna posílat zboží vyrobené pomocí zelené energie s certifikátem nulové emisní stopy. A budeme schopni kontrolovat, jestli čínský certifikát, díky kterému nebude muset platit uhlíkové clo, se zakládá na realitě? Vzpomeňme na období zavádění CE. Evropská unie stále nemá potřebné nástroje kontroly zakázaného importu. Sankcionované zboží z Ruska či Íránu sem přichází opatřeno dokumenty jiných zemí.

Buďte zdrávi na těle i na duchu, a přesto přese všechno si v naději na rozumnou cestu uchování planety pro další generace i nadále udržujte zdravý rozum.



Související články
MM Glosa: Sviť slunéčko a ty větře duj!

Drahé energie jsou pro naše podniky v provozních nákladech stále zátěží, která se propisuje do kalkulací jejich cenových nabídek a předem je diskvalifikuje z vypisovaných tendrů. Evropský trh s energiemi se dosud nedostal z šoku, za nímž primárně nestojí válečný konflikt na Ukrajině, jak bylo donekonečna papouškováno, ale řada fatálních rozhodnutí v energetické politice evropských států, zejména pak Německa.

MM Glosa: Král je mrtev, ať žije král!

Green Deal = lepší životní prostředí? Nikoliv. Cílem tohoto ideologického projektu bylo změnit chování nás Evropanů, se životním prostředím to bohužel nemělo primárně nic společného. Nechat auta doma v garážích a přesedlat na hromadnou dopravu, nebo v lepším případě na kola, instalovat si drahé a provozně náročné zdroje vytápění, změnit volnočasové aktivity, a tím vším si snížit svoji životní úroveň, aby se vyrovnaly rozdíly ve světě. A co je výsledkem? Drahé energie, jejich nedostatek a další fáze zhoršování životního prostředí. Finance směřují všude možně, jen ne do projektů vedoucích například k zadržení vody v krajině, zabývajících se nakládáním s plastovým odpadem a podobně. Stále jsme poslouchali o potřebě snižovat CO2 pro záchranu planety. Tyto věty ukazovaly elementární neznalost a byly výsměchem všem vědcům, kteří se enviromentálním otázkám věnují. Konsekvenčním důsledkem je současný stav Evropy.

MM Glosa: Kam kráčíš, ekonomiko? A komu vlastně patříš?

Na rychlejší růst ekonomiky můžeme v následujících letech zapomenout. Stagnace může trvat až desetiletí. Dvou, resp. tříprocentní roční růsty, které jsme brali jako samozřejmost, jsou minulostí. Těchto výsad se následující generaci nedostane. V podobném duchu se nesou vyjádření renomovaných ekonomů k realitě příštích měsíců a let. Pokud v tomto roce porosteme o jedno procento, můžeme to slavit a považovat za úspěch. Jak vykročíme a po jaké cestě se vydáme, je z velké části v kompetenci této vlády a těch budoucích. Je třeba začít táhnout za jeden provaz a nedělat alibistické povolební úkroky a zvraty.

Související články
MM Podcast: Glosa - Dědici evropské historie

Evropa se během relativně krátké doby proměnila z technologicky, ekonomicky i vojensky nejrozvinutějšího regionu planety v turistický skanzen s otevřeným zbytnělým sociálním systémem, na který se snaží napojit vlny přicházejících z celého světa.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
MM Podcast: Glosa - Zoufalý amaterismus a ignorace potřeb

Plán REPowerEU s přívlastkem cenově dostupné, bezpečné a udržitelné energie pro Evropu, je cestovní mapou, která má náš kontinent do pěti let vyvézt ze závislosti na ruském plynu. Mj. zde nalezneme mapy, dle nichž je solární potenciál jižní Moravy vyšší než španělské Andalusie a vítr kolem Prahy prý fouká intenzivněji než na Baltu. Prostě ideální země pro obnovitelný život.

Pokrok je fajn za humny, nás s ním neobtěžujte

Symptomem dnešní doby je, že žijeme nárokově, a to nejen jako stát, ale i na úrovni rodin a domácností. Míra zadlužení, fenomén spotřebního půjčování a nákupů na dluh, splátky, to vše znamená, že pryč je doba, kdy jsme si museli na cokoli nejdřív vydělat, a pak to teprve koupit. Mnoho domácností je ještě o krok dál – spotřebovávají a půjčují si více, než dokážou splatit. Tomáš Prouza však největší rizika, která nás ohrožují, spatřuje v klimatické změně, protože jde o něco, co nedokážeme vyřešit. A ani předpovědět, co všechno způsobí.

Objektivní diagnóza společnosti umožnuje její léčbu

Svět se dnes doslova mění před očima. K otázce, zda jsme schopni se poučit z chyb zaniklých civilizací, říká v rozhovoru výkonná ředitelka SMO ČR Radka Vladyková, že bychom toho schopni být měli. Avšak s ohledem na efekt Gaussovy křivky, která mj. platí pro mnoho společenských jevů a bohužel preferuje většinové názory, jež nutně nemusí být vždy ty nejlepší. Navíc vývoj světa měl vždy dvojí dynamiku, vnitřní a vnější – to známe i z teorie revoluce, kdy musí být splněny současně vnitřní i vnější podmínky.

Inovace bez implementace je halucinace

S transformačním manažerem Liborem Witasskem jsme se při rozhovoru setkali v jeho opavské výrobní firmě Strojcar, kterou mj. používá jako laboratoř svých inovačních počinů, jež následně v roli manažerského konzultanta a interim manažera navrhuje globálním firmám na cestě jejich transformace. Hovořili jsme o naší strukturálně nemocné ekonomice s převahou výroby s nízkou přidanou hodnotou, o příležitostech, které nám přináší Green Deal, o stavu německé ekonomiky, a samozřejmě o budoucnosti českého průmyslu.

Podnikatelské prostředí není stabilní. Nemáme cenovou stabilitu

Mojmír Hampl je přední český ekonom, který se většinu svého profesního života věnuje problematice financí, měnové a fiskální politiky. MM Průmyslovému spektru poskytl rozhovor, kde se mimo jiné vyjadřuje k současné politice ČNB, k důvodům, proč Česká republika aktuálně nesplňuje podmínky pro přijetí eura, a proč je nutné provést zásadní reformy tak, aby veřejný dluh byl udržitelný.

Jsem optimista, letos se přikláním k mírnému růstu

Evropa, včetně České republiky, se potýká s ekonomickými problémy. České firmy a domácnosti bojují s téměř 20% inflací, vysokými cenami energií a zdražování nemá konce. Růst hrubého domácího produktu má na letošní i příští rok klesající tendenci a oživení se jeví v nedohlednu. Přesto, ekonom Petr Zahradník hlubokou recesi v 2. pololetí 2022 neočekává. Doufá, že na konci roku budeme aspoň mírně růst, a máme příležitosti se z recese proinvestovat.

Trnitá cesta české vědy a výzkumu

Třicet let je diskutovaným tématem propojení české vědy a výzkumu s průmyslem. Podařilo se konečně v této oblasti učinit pokroky? Proč se čeští vědci nehrnou do tuzemských firem a proč české školství negeneruje kreativní osobnosti? K diskuzi o těchto otázkách jsme pozvali docenta Jiřího Krechla, který se problematice výzkumu a vývoje dlouhodobě věnuje.

Role technické univerzity v udržitelné společnosti: Prof. David Tuček, UTB Zlín

Smyslem nové série podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult o jejich denní operativě, o realizaci dlouhodobé strategie, jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti a dalších tématech. Tentokráte jsme o rozhovor požádali profesora Davida Tučka, děkana Fakulty managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Energetická náročnost obráběcích strojů: Část 3. Inteligentní technologie

Globální oteplování se stalo velmi diskutovaným tématem. I když bylo provedeno mnoho vědeckých studií a  napsáno neméně vědeckých článků, dosud se odborná komunita nesjednotila v celkovém názoru na globální změny klimatu. Smyslem předkládané trilogie článků není rozklíčovat současný stav a doporučit řešení, ale z pohledu konstrukce a provozu výrobních zařízení představit řešení firem, které primárně nehledí na byznys, ale na budoucnost naší planety.

MM Glosa: Od slov k činům

Stojíme na prahu dalších ročníků významných strojírenských veletrhů EMO Hannover a MSV Brno. Tyto akce nám pravidelně ukazují technologickou vyspělost předních firem a jejich inovační drive. Historicky to byly zejména evropské a japonské společnosti. Ale časy se mění. Pokud chceme vidět skutečný současný obraz světového strojírenství, musíme odhodit načančaný šat a podívat se pravdě zpříma do očí. Po této reflexi bude Evropa stát před zásadním rozhodnutím, jakou cestou se vydat.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit