Příběh Ganttovy sbírky je jedním z raných příkladů použití takzvané radiační dezinfekce, v níž se využívá ničivých účinků gama záření na strukturu DNA bakterií, plísní, mikroorganismů, ale i nejrůznějších vývojových stadií hmyzu. Jako zdroj záření se nejčastěji používá izotop kobaltu 60Co. Tedy stejný radioizotop, který slouží v medicíně při ozařování nádorů nebo v průmyslové výrobě při hledání skrytých mikroskopických trhlin a svarů v materiálech. Ozařované předměty jsou umístěny do speciální odizolované místnosti a vystaveny předem vypočítané dávce záření.
Ta začíná na absorpčním ekvivalentu 500 grayů, což je hodnota vhodná pro spolehlivé zneškodnění larev hmyzu, stoupá ale až na 18 kGy, kdy dochází k defungizačním účinkům. Záření nad 25kGy má pak sterilizační účinky, je tedy schopno likvidovat i bakterie a viry. Výhodou ošetření pomocí gama paprsků je především skutečnost, že záření proniká rovnoměrně celým předmětem. Takového efektu se nedá docílit žádným roztokem. Plynem ano – jenže běžně používaný etylenoxid je jedovatý a karcinogenní, a navíc v knihách i uměleckých předmětech na rozdíl od radiace vždy zůstává jeho stopové množství, které se odpařuje a může být nebezpečné.