Od dětství mě přitahovaly stroje

„Vzpomínám si, jak fascinující pro mě bylo vnímat ten soulad síly, výkonu a mohutnosti, společně s tvarem strojů. Úplně nejvíce na mě zapůsobily parní lokomotivy. Ty mne ke strojnímu oboru doslova přitáhly,“ začíná své vyprávění Jaromír Chmelař a vykládá na stůl kolorované obrázky parních lokomotiv, jejich nákresy i fotografie. Tyto stroje stále vyhlížejí jako naprosto dokonalé. Mezi obrázky převažuje česká konstrukční škola parních lokomotiv Škoda Plzeň a ČKD Praha, nechybějí ani „nesmrtelné“ stroje stavební a tiskařské, nákladní a osobní vozy, lokomotivy či letouny. A také dobří učitelé a inspirátoři: z těch českých zejména designér Otakar Diblík. To všechno má své četné místo v dílně a ateliéru průmyslového designéra Jaromíra Chmelaře v malebném městečku Dobruška v Královéhradeckém kraji.

Jaromíra Chmelaře bavilo již od dětství kreslení a rýsování a s tím úzce související stavba modelů. Rád navštěvoval místa, kde pracovaly stroje, aby zachytil jejich tvar a proporce. Doma si pak zhotovoval věrné zmenšeniny – makety. „Vyrostl jsem vlastně na pozorování strojů a konstrukčně také zřejmě na klasické subtilní stavebnici Merkur,“ říká s nostalgií v hlase. Není divu, že dále následovalo studium na střední technické a následně i na vysoké škole, čímž přerostl jeden velký klukovský sen do nádherné profese. Dlouhodobá praxe ve vývojovém oddělení u výrobce polygrafických strojů v Dobrušce pak naplňovala permanentní touhu vytvořit a oživit tajemný mechanismus strojů. A aby dostál heslu vlivné německé školy Bauhaus o jednotě umění, techniky a řemesla, zvolil Jaromír Chmelař ještě studia na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Design výrobků pod vedením profesora Otakara Diblíka, který si všiml při spolupráci v dobrušském závodě jeho návrhů tvarových řešení krytů a osobitého stylu kreslení. „K mému velkému překvapení mi nabídl možnost externího studia u sebe v ateliéru designu VŠUP Praha – další šťastná náhoda, která mne přivedla k hlubšímu studiu designu po delší, téměř čtrnáctileté přestávce od technického studia na ČVUT. Byl jsem nadšen a zároveň jsem si uvědomil velký závazek a odpovědnost. Vždycky si toto setkání vybavím, když začínám první skicu či návrhový model v počítači,“ komentuje setkání inženýr Chmelař.

A jaký vlastně byl legendární architekt a designér Otakar Diblík? Jaromír Chmelař na něj vzpomíná jako na otevřeného, srdečného a vstřícného člověka, jako na oporu a inspiraci pro všechny studenty. „Měl velice široký intelektuální záběr, vynikající znalosti z oboru technického i uměleckého. Patřil ke staré škole, ovlivnil ho zejména sochař Vincenc Makovský, čelní představitel meziválečné avantgardy. Zajímal se také o vesmír; navrhoval a stavěl hvězdářské dalekohledy a fotografoval vesmírné objekty. Vždy na mě působil jako blízký člověk. Vždyť jsme se s ním setkávali každodenně i po jeho emigraci v roce 1968, prostřednictvím jeho prací pro tehdejší československý průmysl,“ podotýká inženýr Chmelař a vyjmenovává nejvýznamnější počiny Otakara Diblíka. Znovu společně objevujeme originální řešení tvaru kabiny traktoru Zetor Crystal (prosklená kabina), dodnes elegantní rychlíkovou lokomotivu E32 (S 489) zvanou „laminátka“, interiér letounu L200 Morava (originálně řešený tvar řídicí volant letounu), nezapomenutelný tvar autobusů Karosa Vysoké Mýto Škoda 706 RTO a také luxusní vybavení dálkového autobusu 706 LUX pro výstavu EXPO 58 v Bruselu či obytný campingový přívěs zaoblený do tvaru vajíčka. Nelze zapomenout ani na tiskařské stroje Romayor pro Adast, které předurčily tvarové řešení této kategorie strojů na mnoho let dopředu (oceněno cenou CID Radou výtvarné kultury výroby 1968). Dokladem kvality budiž i to, že některé ze zmiňovaných dopravních prostředků a strojů je možné vidět v provozu dodnes.

„Panu profesoru Diblíkovi vděčím za to, že mi otevřel oči ve věci chápání designu jako nedílné součásti tvaru stroje s jeho konstrukční, funkční a technickou stránkou – prostě za komplexní pohled na design. Dále za jeho nekompromisní postoj a vedení k nutnosti dotažení designu do těch nejmenších detailů. Také za jeho tvůrčí přístup k řešení i za školu důležitosti začlenění ergonomických požadavků. A především za možnost spolupracovat s ním na projektech a poznat skutečnou práci průmyslového designéra,“ dodává ve svém vyznání Jaromír Chmelař.

Získávat dobré zkušenosti díky spolupráci na četných, rozsahem velkých i malých projektech s výrobními firmami se daří Jaromíru Chmelařovi dodnes. Je držitelem několika prestižních cen za vynikající design a stále si pochvaluje možnost porovnat své schopnosti s mladými kolegy. „Snažil jsem se s výrobci, kteří realizovali mé návrhy, účastnit pravidelně soutěží,“ vysvětluje. „Rozšiřujete si tím rozhled a máte možnost sledovat vývoj i v dalších oblastech techniky. Člověk by se neměl zastavit a zůstávat stále na stejné úrovni. Čím složitější bývá stroj, tím více cítím odpovědnosti – a to také z důvodu obrovských nákladů na vývoj a na vyrobení prototypu. Obvykle musíte sledovat více souvislostí a zpravidla také komunikovat s více lidmi,“ dodává Jaromír Chmelař a za největší úspěch na poli průmyslového designu považuje už to, že má možnost plně se věnovat takové činnosti, kde může uplatnit svůj talent, spojit funkčnost stroje s estetickým vjemem a zpříjemnit uživatelům i obsluze dobu strávenou u stroje. „Řekl bych, že největším úspěchem pro mne je to, že se na mě i opakovaně obracejí výrobci a žádají mě o spolupráci na reálných projektech. A já jim mohu pomoci výrobek ovlivnit vzhledově a přispět k jejich obchodním úspěchům a růstu firmy a pokračovat tak v bohaté tradici našeho strojírenství a průmyslového designu. Další velkou motivací je i to, že jako samostatně pracující jedinec designér a konstruktér se mohu podílet i na poměrně velkých a rozsáhlých projektech. Úspěchem a cílem je vždy to, že spolupracující firmy úspěšně prodávají své výrobky, rozvíjejí se a mohou dále vyrábět a inovovat,“ upřesňuje.

Přestože doba pokročila a průmyslový design stále hledá nové výzvy a témata, vše stojí podle slov Jaromíra Chmelaře na „starých a osvědčených základech“. Design je třeba chápat jako možnost tvůrčí spolupráce na vzhledu předmětů či výrobků s transparentním cílem, který spojuje úsilí konstruktérů základu stroje a jeho funkčních částí do celkově vyladěné formy proporcí a tvaru. „Jedná se vždy o soubor více disciplín, který zahrnuje vlivy technologické, materiálové i ekonomické (náklady na výrobu a přípravu), dále bezpečnostní a ergonomické předpisy. Nové výzvy se nejspíš budou týkat ekologie, úspor energie, ekonomiky provozu a také potlačování agresivity a hledání harmonie,“ vysvětluje úspěšný designér a připomíná, že výroba spotřebního zboží, předmětů a také průmyslová výroba strojů se vyvíjí velmi rychlým tempem a o to více je třeba širší spolupráce různých profesí. Konkrétně pak zmiňuje například nový trend řešení v oblasti ovládání u variantního modulového tiskového stroje. Řízení se z běžného ovládacího pultu vybaveného dotekovým displejem přemístilo na čelní velkoplošnou zobrazovací desku krytu stroje (displej prakticky rozměrově přes celou délku středního tiskového modulu) s možností libovolné velikosti a množství textové i grafické informace (schéma stroje s ovládacími dotekovými poli, informace o zakázce, databáze zakázek včetně obrázků, nastavení tisku atd.). Samozřejmostí je sdílení dat na dálku, příjem dat zakázky a také diagnostikování stroje ze vzdáleného servisního centra či úprava řídicího softwaru. „To vše a mnoho dalšího již plně souvisí s vyspělými komunikačními a informačními technologiemi a s vývojem moderních počítačových sítí. Z designérského hlediska se lze soustředit třeba na úpravu řídicího systému stroje, na rychlost zobrazení grafiky, můžeme navrhnout i nový systém ovládání či vyvinout nové aplikace. Nicméně praktickou a širší použitelnost ověří teprve čas a delší provoz stroje, a pokud bude systém přínosem pro obsluhu a ekonomický provoz, může se myšlenka dále rozvíjet. Zde již musí mnohem více platit pravidlo ideální spolupráce v úzkém propojení již od začátku projektu,“ uvažuje inženýr Chmelař a nepochybuje o tom, že informační technologie se budou i nadále rozšiřovat do všech oblastí průmyslových strojů a zařízení. To všechno bude podle jeho slov však záviset na ochotě vývojových firem a zákazníků investovat v dnešní obtížné ekonomické situaci i do (často) neprozkoumaných a nepříliš ověřených aplikací. Souběžně s tím musí na adekvátní úrovni existovat reálný strojní funkční základ a výrobek musí mít především přínos pro potenciálního zákazníka.

Ing. Jaromír Chmelař (55 let)
Průmyslový designér a konstruktér
ČVUT Praha, Fakulta strojní
VŠUP Praha, ateliér Design výrobků pod vedením prof. Ing. arch. Otakara Diblíka
Působiště: Dobruška, kraj Královéhradecký
Praxe v oboru průmyslového designu 18 let, v oboru strojírenském 35 let. Samostatně pracující průmyslový designér ve vlastním ateliéru (www.designchmelar.cz)
Obor: polygrafické stroje, obalové stroje, výrobní stroje, obráběcí stroje, technologická zařízení a linky, topná technika, průmyslové výrobky a zařízení, přístroje atd.

Světová premiéra nového stroje na polygrafické výstavě Drupa 2012, Düsseldorf.

Firma zaznamenala velice příznivý ohlas zákazníků – premiéra v roce 2010.

Povlakovací zařízení nové generace Platit Pi411 navazuje na úspěšné předchozí typy Pi80, 300, 111, 311. Zařízení je určeno pro vytváření tvrdých, odolných a otěruvzdorných PVD povlaků např. pro obráběcí nástroje. Design se vyznačuje jednoduchostí ploch, výrazným tvarovým pojetím krytu komory a kontrastními odstíny modulů krytů.

Světová premiéra na AMB Stuttgart 2012, letos předveden i na EMO 2013, Hannover.

Vlastimil Růžička

vlastimil.ruzicka@gmail.com