Ing. Novák: Historie dnešní společnosti sahá až do května roku 1861, kdy Ignác Storek, rodák z vesničky Odranec na Českomoravské vysočině, zaprotokoloval vzniklou provozovnu do živnostenského rejstříku. Na pronajatém pozemku, jenž je součástí dnešní společnosti Šmeral, postavil dřevěnou budovu slévárny s kuplovnou. Závod v prvních letech velmi dobře prosperoval, což umožnilo postupný rozvoj původně založeného závodu. Hlavními odběrateli odlitků byly státní dráhy, strojírenské a textilní podniky a cukrovary.
Po smrti zakladatele firmy v roce 1889 převzal firmu jeho syn Jindřich Storek. Hlavní rozvoj pak nastal po roce 1902, kdy byla postavena nová správní a administrativní budova včetně nových laboratoří. V roce 1905 byly pak zakoupeny rozsáhlé pozemky v okolí dnešní Šmeralovy a Stavební ulice, kde bylo v roce 1908 započato se stavbou nové ocelárny, vybavené pak dvěma siemens-martinskými pecemi. Po zprovoznění nové ocelárny bylo započato v roce 1910 s výstavbou strojírenských provozů, přičemž provoz byl zahájen v roce 1913. Strojírenská výroba byla zaměřena zejména na náhradní součásti pro textilní a hospodářské stroje, cukrovar, parní lokomotivy a pluhy a na hrubování slévárenských odlitků.
Významným mezníkem fy Ignác Storek bylo navázání spolupráce s prof. Viktorem Kaplanem, kterému byl udělen v roce 1913 patent za objevení nového typu vodní turbíny. První "Kaplanova" turbína byl vyrobena v roce 1919 právě ve firmě Ignác Storek. Kaplanovy turbíny byly vyráběny více než 30 let - až do roku 1952, kdy došlo k delimitaci výroby do ČKD Blansko. Celkem jich bylo vyrobeno více než 500 ks. Instalovány byly v Belgii, Brazílii, Bulharsku, Dánsku, Francii, Holandsku, Itálii, Rakousku, tehdejším Sovětském svazu a samozřejmě také v tehdejším Československu, jako např. na Oravě, ve Smiřicích, Písku, Předměřicích, Ilavě, Dobšiné a na dalších místech.
S postupným rozvojem výroby Kaplanových turbín se datují i začátky konstruování a výroby tvářecích strojů. Základ pro zavedení nového výrobního programu byl dán v roce 1920, kdy majitelé zakoupili od rakouské firmy Brüder Scherb licenci na výrobu různých druhů tvářecích strojů - výstředníkových lisů, nůžek a padacích kladiv. Vývoj tvářecích strojů šel od roku 1923 svou cestou, neboť byla založena vlastní konstrukční kancelář. První vývojové práce byly zaměřeny na mechanické kovací stroje, postupně pak lisy výstředníkové, vřetenové, klikové, buchary a tabulové nůžky. Prvním vyrobeným tvářecím strojem vlastní konstrukce byl již v roce 1925 dvoustojanový třecí vřetenový lis. Značný vzestup výroby tvářecích strojů byl zaznamenán 1936 a v dalších letech až do roku 1942. Další rozvoj tvářecích strojů nastal pak po roce 1949, kdy bylo ustaveno nové vývojové oddělení. Od tohoto období začíná vývoj těžkých lisů, přičemž jako první byl vyroben v roce 1952 kolenový razicí lis o síle 10 MN, v roce 1953 byl vyroben prototyp horizontálního kovacího lisu GFKM 800 a v roce 1954 pak první svislý kovací lis MKP 1500.
Tvářecí stroje jsou dodnes hlavním výrobním programem společnosti. Nástupnickou organizací firmy Ignác Storek byly od roku 1949 Spojené strojírny a slévárny B. Šmerala, n. p., Brno. V tomto období tvořilo podnik 7 závodů s celkem cca 3500 zaměstnanců. Dalším pokračovatelem původně založené firmy byly od roku 1958 Šmeralovy závody, n. p., Brno. Společně s TOS Rakovník, se závody v Hronově a v Zastávce u Brna a VUTS Brno tvořily pak VHJ pro zajišťování výroby a rozvoje tvářecích strojů a technologie tváření. Od roku 1965 se staly Šmeralovy závody spolu se závodem Zastávka u Brna součástí trustu TST Praha. Od roku 1980 nesl podnik název TST Praha, k. p., Šmeralovy závody Brno. V roce 1993 po privatizaci nese původně založená firma v roce 1861 název Šmeral Brno, a. s.
Společnost Šmeral Brno, a. s., je v současné době plně privatizována. Od roku 1996 má svého vlastníka, kterým je ze 48,3 % společnost BGM Group.