Obvyklým cílem optimalizace je nalezení vhodného rozmístění materiálu v konstrukčním návrhovém prostoru při splnění požadovaných vlastností. Při optimalizaci nosné struktury otočného stolu a saní bylo sledováno především kritérium snížení hmotnosti v porovnání s výchozím konstrukčním návrhem. Specifickou součástí cílového kritéria se stalo vzájemné posunutí mezi plochami hydrostatického vedení a kapes, související s požadavkem minimální funkční výšky škrticí mezery kapes. Při použití PM regulátorů je tento požadavek zvlášť náročný, neboť přípustné deformace se pohybují pouze v řádu mikrometrů.
Pro geometrii typu stolu a saní, vyznačující se nízkou zástavbovou výškou a zatížením na horní desku stolu, je nejúčelnější optimalizaci založit na parametrickém modelu. Jako parametry vystupují nejen tloušťky jednotlivých stěn a žeber, ale také počet žeber a jejich uspořádání. Vytvořeno bylo více geometrických variant, v nichž jsou parametrizovány tloušťky žeber, které ve struktuře hrají podstatnou roli.
Návrh žebrování musí vyhovět mnoha kombinacím zátěžných sil, které byly definovány jako okrajové podmínky. Desítky návrhových parametrů rozšiřují počet posuzovaných variant až na desítky tisíc. Aby bylo možno úlohu řešit v přijatelném výpočetním čase, byl zvolen postup s využitím variační techniky na základě metody konečných prvků (MKP). Jejím prostřednictvím je odezva chování strukturálního MKP modelu získaná pro každou návrhovou variantu během zlomku vteřiny pomocí polynomické mnoharozměrné funkce. Tímto způsobem je eliminována nutnost samostatného výpočtu každé nové návrhové varianty pomocí plného MKP modelu. Vlastní optimalizační proces byl založen na genetických algoritmech.
Pomocí pokročilých výpočetních metod se podařilo dosáhnout výrazných úspor hmotnosti. K realizaci byla vybrána varianta, která umožnila snížení hmotnosti až o cca 20 % a současně splňovala požadavky snadné vyrobitelnosti.