Zařízení na povlakování metodou PACVD umožňuje jak samotné povlakování, tak i nitridaci a iontové čištění povrchů. Po ustálení na procesní teplotě probíhají následující operace:
1. Iontové čištění povrchu – kladně nabité ionty procesního plynu dopadají na povrch substrátu, kde jsou zakotveny atomy nečistot. Předáním vysoké kinetické energie iontů (cca 10 eV) dojde k vyražení nečistot z povrchu materiálu.
2. Plazmová nitridace povrchu – provádí se pro zlepšení adheze povlaku a základního materiálu. V případě speciálních aplikací je možné realizovat hlubokou nitridaci dle požadavku zákazníka (tzv. duplex).
3. Nanesení povlaku – v plazmě vznikají kladně nabité molekuly (Ti+, N+ atd.), které se vyloučí na záporně nabitém polotovaru. Cíleným řízením procesu vzniknou vrstvy v požadovaném složení a se žádoucími vlastnostmi.
Vrstvy CVD jsou nanášeny zpravidla na slinuté karbidy, rychlořezné oceli a vybrané nástrojové oceli. Vzhledem k tomu, že zušlechťování na požadovanou tvrdost u CVD povlaků probíhá až po povlakování, je možné CVD povlaky aplikovat na nástroje s většími tolerancemi (± 0,02 mm). PACVD povlaky nacházejí přednostní uplatnění zejména při povlakování vysoce přesných a tvarově složitých zušlechtěných ocelových nástrojů.
Vývoj multivrstev a nanovrstev
Při metodě PACVD je zvyšována energie plynné atmosféry v povlakovací komoře pomocí její ionizace a aktivace v plazmatickém výboji. Chemicky aktivované plazma umožňuje snížit teplotu potřebnou pro depozici vrstev na povrchu substrátu. Plazma lze vytvořit pomocí vnějšího elektrického napájecího zdroje (nízkofrekvenční střídavé napětí, vysokofrekvenční střídavé napětí, stejnosměrné napětí, pulzní stejnosměrné napětí) nebo reaktivním plynem (např. NH3). Výhodou metody PACVD je zanedbatelná difuze mezi vrstvou a substrátem v důsledku nízké teploty. Vrstvy jsou připravovány za termodynamicky nerovnovážných podmínek, což umožňuje přípravu nových typů vrstev s unikátními fyzikálními vlastnostmi a jejich kombinace v multivrstvách a nanokrystalických kompozitech. Speciální mnohovrstvé povlaky mají méně či více výrazné přechody mezi jednotlivými vrstvami.
Multivrstvy jsou vytvořeny pravidelným střídáním dvou typů vrstev s rozdílnými vlastnostmi. Vlastnosti jsou odlišné od vlastností monovrstev stejného průměrného složení. Tvrdost a houževnatost závisí na tloušťce jednotlivých vrstev, poměru jejich složek, na typu kombinovaných materiálů a nelze je popsat jednoduchým směšovacím pravidlem. Každé rozhraní jednotlivých vrstev funguje jako bariéra proti šíření trhlin, takže se zvýší odolnost proti šíření trhlin. Drsnost povrchu je výrazně nižší než u tradičních vrstev, což příznivě působí na snižování tření, čímž se snižuje množství vzniklého tepla. Multivrstvy mají i vyšší odolnost proti chemickým reakcím a vyšší trvanlivost.
Nanovrstvy (supermřížky) jsou tvořeny střídáním velmi tenkých vrstev (cca 10 nm) s různými vlastnostmi.. Tloušťka vrstviček je rozhodující pro výsledné vlastnosti. Optimalizací lze dosáhnout velmi vysokou tvrdost a odolnost vůči šíření mikrotrhlin.
Praktické aplikace vrstev PACVD
Přesné kalibrovací nástroje
PACVD vrstvy jsou vhodné na přesné kalibrovací nástroje. Povlakovány byly kalibrační matrice. Standardně jsou kalibrační kroužky vyráběny z materiálu 1.3343. Původně byly povlakovány technologií vysokoteplotního CVD. Vzhledem k vysokým požadavkům na rozměrovou přesnost, ovalitu a házivost byl problém při klasickém technologickém cyklu s konečným vysokoteplotním CVD povlakováním a následným zušlechťováním, dosáhnout požadovaných rozměrových tolerancí. V případě, že rozměrových tolerancí bylo dosaženo, byla životnost kalibračních kroužků velmi vysoká – cca 1 mil. ks. Problémy s rozměrovou přesností znamenaly vysokou zmetkovitost a vysoké výrobní náklady. Kalibrační matrice byly napovlakovány PACVD technologií sendvičovým povlakem TiCN + TiN s tloušťkou povlaku 2–2,4 μm při povlakovací teplotě 520 ±5 °C. Koeficient tření klesl pod 0,1, byly odstraněny problémy s rozměrovou přesností a zmetkovitostí, což vedlo k ekonomickému přínosu.