Pro udržitelnou budoucnost modré planety

MM: Pane Janíku, můžete naše čtenáře seznámit s tím, čím se zabývá vaše inovační centrum?

L. Janík: Eaton je velmi diverzifikovaná společnost. Nejsme, jako mnohé jiné, známí jedním konkrétním výrobkem či jednou oblastí. Zabýváme se širokým spektrem technických oborů. Vyrábíme komponenty do aut a do letadel. Tvoříme zařízení pro rozvod elektrické energie, zejména s ohledem na jejich bezpečnost. Vyvíjíme množství softwarů, a to těch, které se používají v konkrétních zařízeních či elektronických komponentech, tak i konkrétních aplikací, které vidí koncový uživatel. To souvisí s historií společnosti Eaton. Ta v průběhu své existence od roku 1911 postupně skupovala firmy z různých oblastí a potom, zhruba okolo roku 1980, se zkonsolidovala z původního holdingu na jednu společnost. To má spoustu výhod. V praxi to totiž znamená, že firma jako celek se zabývá jednak odlišnými technickými oblastmi, ale též životní cyklus zde vytvořených produktů a technologií je rozdílný. Máme automotive, u něhož je životní cyklus produktu zhruba pět až šest let. Dále elektro, kde je to zhruba tři až čtyři roky. Ale také aerospace, v němž se životní cyklus produktu počítá na 20, 30, i 40 let. Takže skutečnost, že pokrýváme všechny tyto oblasti, má velkou výhodu z hlediska ekonomické stability společnosti, která je díky tomu odolná vůči výkyvům v jednotlivých oblastech.

MM: Máte na mysli asi i nedávnou „dobu covidovou“. Postihla vás nějak?

L. Janík: „Doba covidová“ nás samozřejmě zasáhla z hlediska řízení lidí. Z hlediska byznysu však nepříliš, právě proto, že jsme takto zajištěni. Takže ačkoli letecký průmysl obecně zaznamenal pokles, tedy byly dva hubenější roky v oblasti aerospace, v našem případě to bylo vyváženo oblastmi elektrotechnickými, které tvoří páteř společnosti Eaton.

MM: Které z vašich současných produktů považujete za nejvýznamnější, jakési vlajkové lodě, a kterým se naopak věnujete, ačkoli ještě přesně nevíte, jestli pro vás budou představovat významnější byznys?

L. Janík: Z tohoto hlediska můžeme naše produkty rozdělit na ty, které už se reálně prodávají a u nichž víme, že jejich potenciál je obrovský. Druhou skupinu nazýváme early development. To jsou myšlenky, které v současnosti podporujeme a rozvíjíme, protože se dá očekávat, že v budoucnosti budou z hlediska našeho zisku významným přínosem. Jsou to například veškeré produkty, které se týkají jističů, ať už jde o jističe pro domácnosti, obytné budovy, či průmyslové stavby.

Další oblastí, která je dnes velmi důležitá, je vše, co je spojeno s elektromobilitou. Jednak jsou to zařízení a komponenty, které jsou uvnitř aut (onboard). To znamená zejména baterie, výkonovou elektroniku, která je jádrem naší nabídky, a dále elektromotory. Naše produkty zajištují také bezpečnost a rozvod elektrické energie v rámci vozidla. Dále vyrábíme například nabíječky a veškerou infrastrukturu, která je potřebná k nabíjení. V tomto případě hovoříme i o velkých instalacích, jako například na letištích, parkovištích v nákupních centrech a podobně, nebo i o trochu menších, které můžete nalézt třeba ve firmách. Příkladem je naše budova, kde máme zhruba 60–70 parkovacích míst dole v garáži. Naším úkolem je zabezpečit, aby si lidé, v případě, kdyby jich podstatná část využívala elektroauta, mohli svoje vozy bez problémů nabíjet.

MM: Tato oblast tedy zřejmě nepředstavuje jen váš současný byznys, ale dá se předpokládat přesah ještě hodně dlouho do budoucnosti. A můžete nám prozradit něco, na čem pracujete a o čem tušíte, že bude mít také budoucnost, ale zatím je ve fázi začátků nebo zrození?

L. Janík: O těchto projektech bohužel nemohu mluvit. Mluvit lze pouze o těch, které už jsou průmyslově chráněny, nejčastěji patenty. Projektů ve fázi vývoje však samozřejmě máme velké množství. Zpravidla jde o vývoj systémů například z oblasti elektroinstalace a optimalizace elektrické bezpečnosti v elektroautech. Může jít také o nové metody, jak vytvářet a řídit elektrické sítě. Existuje několik velmi zajímavých inovativních návrhů, které mohou fundamentálně změnit rozvod elektrické energie. To souvisí s tím, že elektrická síť se dnes začíná zásadním způsobem měnit. Roste počet a výkon obnovitelných zdrojů energie, které mají svá zásadní specifika a jsou dosti odlišné od tradičních zdrojů energie. Samozřejmě klasické elektrárny jsou velmi dobře predikovatelné, fungují kdykoli, pokud nenastane nějaká porucha. Kdežto fotovoltaika nebo větrné elektrárny se velmi těžko řídí; u vodních zdrojů je to o něco lepší. Tyto zdroje bohužel většinou vyrábějí elektřinu ve chvíli, kdy není aktuálně vysoká spotřeba elektřiny. Z toho vyplývá potřeba akumulace energie.

MM: Nyní, v důsledku ruské invaze na Ukrajinu, se dá předpokládat problém s energiemi obecně. Jak situaci vidíte a jak by vaše zařízení mohla pomoci? A jaké budou podle vás v blízké budoucnosti trendy v oblasti hospodaření s energiemi?

L. Janík: Rozdělil bych odpověď na dvě části, které spolu souvisejí – na národní sítě a trendy z hlediska konkrétního uživatele.

Začnu u jednotlivých uživatelů, čímž myslím fyzické, případně menší právnické osoby. Z nich ti, kteří si to mohou dovolit, budou chtít být co nejvíce soběstační. Vidíme to již dnes na trhu s akumulátory, s fotovoltaikou a tepelnými čerpadly. Pro tyto uživatele vytváříme naše produkty, které jsem již zmiňoval. Naše inovační centrum vyvíjí nové generace produktů, které půjdou na trh v následujících letech. Budou výrazně efektivnější než stávající a budou též uživatelsky přívětivější, takže běžnou věcí v dohledné době bude například možnost kontrolovat a řídit svoji síť z mobilního telefonu odkudkoli na světě.

Z hlediska státu je to mnohem náročnější. Ten musí zajistit energii pro zejména ty skupiny obyvatel, kteří si nemohou, ať už z ekonomických, nebo technických důvodů, dovolit být soběstační. V paneláku nemůžete mít fotovoltaiku, která zabezpečí energii pro celý dům. To je technicky prostě nemožné. Takže oblast hospodaření s energiemi z hlediska státu je mnohem větší oříšek. Určitě bude třeba výrazně víc akumulace energie. Já osobně – ale to je čistě můj osobní názor – bych rád viděl větší využití jaderné energetiky, a to jak stávajících velkých elektráren, tak i malých modulárních reaktorů, které by po technické stránce umožnily skvělé věci: flexibilitu a nezávislost. Česká republika, jako jedna z mála zemí, má vlastní zásoby uranu. Ačkoli je to v dnešní době sci-fi, dokázal bych si představit, že Česká republika vybuduje závod na přepracování uranu, tedy bychom měli vlastní palivo pro jaderné elektrárny. Technicky je to možné. To, že politicky je to zřejmě neprůchozí, je věc druhá.

MM: To je velmi zajímavá myšlenka! A korespondují s tímto názorem některé vaše produkty?

L. Janík: Zmiňoval jsem nejrůznější komponenty a systémy na ochranu v souvislosti s elektrickou energií, zejména jističe nebo řídicí systémy. A jedna z oblastí, kterou se zabýváme, je výzkum možnosti přechodu na stejnosměrný proud. Dnes máme AC sítě – střídavé sítě, které mají své výhody a nevýhody. Rozvody DC mají své zásadní fundamentální výhody a některé nevýhody. Zde v inovačním centru máme laboratoř DC Microgrids, která je plně DC, tedy stejnosměrná. Jako zdroj energie nám slouží fotovoltaika, již máme na střeše. Máme vlastní velké akumulátory a k nim zátěže, jimiž simulujeme nejen domácnosti, ale například i určité menší výrobní části, a zajímá nás, co by to těmto subjektům přineslo. Z hlediska budoucnosti je to zásadní, například i v souvislosti s elektromobilitou, která je více méně DC.

Další část jsou zařízení pro střední napětí. Jedná se o spínače nebo přepínače pro napětí v řádu desítek tisíc voltů. Tato zařízení potřebují médium pro izolaci; dnes se pro tento účel používají plyny (SF6), které jsou však bohužel velmi nepřívětivé k životnímu prostředí. Je tedy nezbytné, i kvůli legislativě, je nahradit. Výzkum toho, čím nahradíme tyto plyny, je nedílnou součástí naší činnosti.

MM: Mohl byste zmínit i další vaše aktuální projekty?

L. Janík: Rád bych zmínil ty, které nesouvisejí s oblastí elektro. Máme zde například skupiny kolegů, kteří se zabývají vývojem ventilových rozvodů pro spalovací motory. V principu jde o to, že z hlediska životního prostředí samozřejmě hraje svoji roli doprava, přičemž těžké nákladní vozy produkují výrazně víc emisí než osobní vozy, takže legislativa je k nákladním vozům velmi přísná. A splnit stanovené limity je poměrně obtížné. Proto pomáháme automobilkám tím, že vyvíjíme systémy zvané ventilové rozvody, které dělají motory výrazně čistšími.

Další zajímavou a v dnešní digitální době významnou oblastí naší činnosti jsou UPSky, tedy nepřerušitelné zdroje energie pro datová centra. Eaton je jedním z největších světových výrobců UPSek. Vyrábíme tedy zařízení, která zajišťují, že datacentra nikdy nebudou bez energie. Tyto služby poskytujeme například pro Google, Microsoft, Facebook. V případě, že dojde k výpadku, je zajištěna dodávka elektřiny dle priorit jednotlivých serverů/služeb. Různé zábavní servery budou mít například nižší prioritu než zařízení pro oblast medicíny. A my umíme udržet ty nejkritičtější servery a služby v provozu.

Kromě toho umíme významným způsobem snížit spotřebu energie celého datacentra. Z hlediska účinnosti je totiž lepší, jestliže běží méně strojů s vyšší zátěží než více strojů s menší zátěží. A my jsme schopni sloučit třeba tři servery, které běží na 30 %, do jednoho, který pak poběží na 90 %, a ty dva zbývající vypneme. Celková účinnost je výrazně vyšší a v praxi to znamená o hodně menší spotřebu elektrické energie. A tím také nižší emise a též menší potřebu chlazení. Což má pochopitelně významný přínos pro životní prostředí.

MM: Mohu si to vysvětlit tak, že díky vašim zařízením nebude v těch nejdůležitějších oblastech, jako je třeba právě medicína, hrozit blackout?

L. Janík: Ano, souvisí to s již zmiňovanou schopností uložit elektrickou energii. To je obecně problém – akumulátory mají své limity. V praxi se to děje tak, že UPS zajistí energii pro několik prvních minut běhu po výpadku, což poskytne dostatek času dieselovým generátorům nebo jiným větším, výkonnějším zdrojům, aby naskočily, a pak dodávka energie pokračuje bez přerušení.

MM: Jak byste si představoval budoucnost v této oblasti?

L. Janík: Určitě bych si ji dokázal představit například s využitím vodíku. Vodík jako akumulátor energie má větší hustotu energie vztaženou na hmotnost než dnes využívané akumulátory, a to řádově. Myslím, že mohu nastínit, že tohle je také oblast, která nás velmi zajímá a které se věnujeme.

MM: Nyní si dovolím krok stranou. Nedávno jste zveřejnili zprávu o zapojení žen a jejich možnostech ve vaší společnosti, což v technologických firmách ještě není úplně běžné. Jak se na to díváte?

L. Janík: Pro nás je zapojení žen do činnosti naší firmy velmi důležité, řekl bych zásadní. Ne proto, že je to trend, ale protože věříme tomu, že je to velmi přínosné, a to i pro naše zákazníky. Ženy a muži mají obecně rozdílné životní zkušenosti a přístupy. Naše kolegyně někdy vidí technické řešení trochu jinak než muži. Napadne je něco, co by muže třeba nenapadlo. Ale nejde jen o ženy. Obecně zde preferujeme různorodé týmy i z hlediska národností. V rámci zdejších 170 zaměstnanců máme 22 národností. To je poměrně zajímavý mix, díky kterému je zajištěn skutečně různorodý pohled na věci, a tím výrazně větší komplexnost finálního řešení.

Nicméně abych se vrátil k ženám-inženýrkám. Realizujeme mnoho aktivit, jejichž prostřednictvím se snažíme například podpořit ve studiu dívky, které zajímá technika. Nikoho nenutíme, ale ukazujeme možnosti. Snažíme se cíleně zvyšovat podíl žen v technice. Velký přínos a dík patří našim kolegyním, které významně inspirují mladé studentky.

MM: Zajímalo by mě obecně, jak se vám daří získávat technicky fundované pracovníky, když víme, že je velký úpadek zájmu o technické vzdělání?

L. Janík: Práce u nás je velmi zajímavá a různorodá, nemáme tedy nějaký zásadní problém se získáváním schopných kolegů. Navíc u nás existuje možnost, že třeba strojař nebo programátor v průběhu let vidí, na čem kolegové z jiných týmů pracují, povídají si o tom u oběda, až se po čase přesune do jiného týmu a dělá něco úplně jiného, než byl jeho původní obor. Podstatné je však každopádně technické vzdělání.

MM: Zmiňoval jste, že spolupracujete se školami, dokonce že studenti středních škol u vás pracují. Do jaké míry nebo hloubky je tato spolupráce možná a se kterým typem škol?

L. Janík: Spolupráce se školami je velmi intenzivní a má více vrstev. Začnu asi tím nejpodstatnějším – vysokými školami. Spolupracujeme s prakticky všemi významnými technickými školami v ČR. Spolupráce probíhá na konkrétních vývojových pracích, na konkrétních produktech. Může být realizována formou námi objednané služby nebo grantového projektu. Musím říci, že grantové projekty máme raději, protože zde se jedná o dlouhodobou spolupráci s danou univerzitou, s příslušným institutem nebo katedrou. Na této bázi také spolupracujeme s Akademií věd ČR. Takto se velmi dobře vzájemně poznáme a spolupráce funguje perfektně.

Spolupráce se středními školami funguje spíše na bázi mentoringu a stáží. Máme tu řadu stážistů, kteří si na nás velmi často, když posléze začnou studovat vysokou školu, vzpomenou a začnou zde pracovat.

S vysokými školami spolupracujeme také na bakalářských, diplomových nebo doktorských pracích. Ty zadáváme, vedeme studenty, a ti u nás, ve většině případů, potom začnou pracovat.

Bohužel technika obecně dnes nebývá mladými lidmi, kteří se rozhodují, co budou v životě dělat, číslem jedna. Přitom by tomu u nás mohlo být naopak. Česká republika stále těží ze své technické historie a máme tu opravdu talentované lidi. I to je důvodem, proč si společnost Eaton zvolila Českou republiku jako sídlo pro inovace nejenom pro Evropu, ale i Střední východ a Afriku.

Chtěl bych proto apelovat na všechny, které technika alespoň trochu zajímá, pojďte do toho, studujte některý z technických oborů, protože budoucnost je zde velmi zářná.

MM: A může se vám naopak stát, že byste měli přetlak zájemců o práci?

L. Janík: Jsou obory, kde je o každého absolventa, zájemce, a především o zkušeného pracovníka velký boj. Ale jsou i obory a konkrétní pozice, kde je přetlak. Pro vysoce specializované obory, jako je výkonová elektronika nebo jako jsou třeba programátoři, je na celém trhu nedostatek lidí.

Obecně výkonová elektronika a software jsou určitě v současnosti horká témata. Otázka je, co bude za 10 let, nicméně myslím si, že být programátorem bude dobré i do budoucna. Elektronika bude i nadále velmi zajímavá, ale vůbec bych nezavrhoval tradiční obory. Ona strojařina také bude stále nezbytná. Takovému strojaři (omlouvám se motorářům) může být celkem jedno, jestli auto, jehož části konstruuje, jezdí na benzin, nebo na elektřinu.

MM: Jaký je váš názor na současnou vědu a výzkum v ČR? A máte dojem, že stát tuto oblast dostatečně podporuje?

L. Janík: Mám docela štěstí, že jsem měl možnost sledovat vývoj v oblasti vědy a výzkumu po relativně delší dobu. Myslím si, že v dnešní době je vývoj a výzkum v Česku na velmi dobré úrovni. Dostali jsme se ze stavu, kdy na tuto oblast nebyly peníze. Troufám si tvrdit, že v dnešní době je to přiměřené, takže jsme schopni nalákat i špičkové odborníky ze zahraničí. Máme špičková centra, jako je CIIRC v Praze, RICE v Plzni, ELI, CEITEC a další špičková pracoviště.

Optimální však podle mě zatím není využití výsledků v praxi.

MM: Je pro využití výsledků výzkumu podle vašeho názoru lepší, když organizace, jako například vaše, má pod jednou střechou výzkum a vývoj i produkci, nebo když jsou výzkumný ústav a firma, která pak výsledky využije v praxi, samostatné?

L. Janík: Je velký rozdíl mezi tím, jestli se věnujeme základnímu výzkumu, což je primárně záležitost akademie věd a univerzit, nebo aplikovanému výzkumu a vývoji. Já osobně mám nejraději spolupráci, ze zkušenosti vím, že to funguje lépe už jenom proto, že prostředí jsou jiná. Firmu samozřejmě z logiky věci zajímají především budoucí prodeje a má problém se věnovat 10 let něčemu, co zatím nevyužije. Ačkoli mezi firmami jsou samozřejmě světlé výjimky. Na druhé straně soukromá firma je schopna trochu usměrnit výzkum tak, aby výsledky byly opravdu užitečné a reálně použitelné.

Univerzita naopak přichází s širšími nápady a je trochu volnější, flexibilnější, takže takový model spolupráce myslím funguje velmi organicky a přirozeně.